Aha, takže když si třeba v bance vyzvednu nějaký peníz, bankovní úředník dá avízo, že ten, který vypadá tak a tak, bydlí na téhle adrese - tam ho přepadněte a seberte mu, co si tady vybral - tak banka nenese žádnou odpovědnost za svého zaměstnance. A já si naivně myslel, že zaměstnavatel nese odpovědnost za zaměstnance, který zneužije důvěrné informace, ke kterým se dostane díky své pracovní pozici. Takže občan, který nechce dělat lumpárny, ale naopak se proti nim chce bránit, na jedinou šanci se přihlásit k trvalému pobytu na fiktivní adresu, kde se nezdržuje, poštu si nechat přeposílat na adresu skutečného pobytu a doufat, že poštovní úředník není ve stejné bandě jako ten bankovní. Děkuji za tento skvělý právní stát.
V rozhodnutí nešlo o to, že by jednání dotyčných nebylo trestné, ale bylo řešeno, zda zodpovědnost nese zaměstnavatel tipaře a zda poškozený může uplatňovat náhradu škody u něj. Rozhodnutí soudů se mi jeví být logické. Představte si tutéž situaci z pohledu zaměstnavatele. Přijde Vám fér, aby nesl následky, přestože z jeho strany nedošlo k žádnému prokazatelnému pochybení? Náhradu škody může poškozený pochopitelně vymáhat i nadále, musí tak ale učinit vůči konkrétním viníkům. Což bude v praxi pravděpodobně složitější, nicméně po práví stránce zcela v pořádku.