Výběr obchodního systému aneb Hledání Grálu

Dokonalý obchodní systém neexistuje. Proto je nazýván „svatým Grálem“. Jak ale vybrat nejlepší možný obchodní systém?

V prvé řadě je třeba si ujasnit, co se pod pojmem nejlepší skrývá. Nejlepší tento měsíc, tento rok? Nejlepší z hlediska výnosů upravených o riziko? Nebo můžeme za nejlepší pokládat systém s nejnižšími drawdowny? Ve skutečnosti má každý investor trochu jiné požadavky – a to nejen na kategorie hodnocení, ale například i na míru rizika, která je považovaná za přijatelnou. Prvním krokem by tak mělo být upravení dané otázky na: Který systém je nejlepší pro mě?

Na druhou stranu by bylo příliš krátkozraké hledat systém, který převyšuje ostatní pouze v té či oné kategorii. Proto v níže uvedených žebříčcích jsou systémy hodnoceny nejprve zvlášť v 8 různých statistických kategoriích. V každé kategorii jsou podle umístění obodovány a tyto body jsou následně použity v celkovém hodnocení. Jako nejlepší je vyhodnocen systém, který se svou výkonností řadí mezi nejlepší ve všech (nebo alespoň ve velké většině) z těchto osmi statistických měřítek. Samozřejmě i tento postup má své rezervy, poskytuje ale již značný posun od tradičního zaměření.

Začneme pohledem na systémy s největšími výnosy za poslední rok. Toto měřítko bohužel většina investorů považuje za dostačující v určení nejvhodnějšího systému, a tak je často nejlepší systém roku prezentován jako ten nejlepší. Slabou stránkou této analýzy je, že ignoruje riziko. Vysoké výnosy jsou krásné, ale za jakou cenu.

Zatímco byly systémy Forex trader a Stock trader těmi nejlepšími v tomto roce (a to v podstatě ve všech statistikách z hlediska výnosů), změníme-li kritérium na hodnocení podle celkových výnosů (za celou dobu existence), dostanou se nám mezi prvních pět hned dva nové systémy – System trader a Easy futures (a to i přes 50% ztráty během roku 2005). Naproti tomu vypadly Bond trader a Hedge trader, což může být způsobeno velkými ztrátami před rokem 2005 anebo absencí dostatečně dlouhé historie výsledků.

Je pravdou, že tabulka podle celkových výnosů znevýhodňuje novější systémy, které ještě neměly čas dopracovat se takových výsledků. Proto používáme ještě měřítko průměrných ročních výnosů. Navíc toto měřítko poměrně dobře zobrazuje možnosti toho, co lze očekávat v budoucnu, spíše než to, co se stalo v minulých letech.

Jak jsem již jednou zmínil, vysoké výnosy vypadají dobře, ale neříkají nám nic o míře rizika. Abychom mohli najít jen ty opravdu nejlepší systémy, je třeba faktor rizika do celkového hodnocení začlenit. Mnoho investorů k tomuto používá Drawdown. Avšak je dobré si uvědomit, že koncentrace pouze na drawdown je stejně špatným přístupem jako hodnocení pouze podle výnosů. Tak například mnoho systému může vykazovat nízké drawdowny jen díky tomu, že jsou obchodovány pouze několik měsíců.

Dalším logickým krokem je tedy zhodnocení výnosů na jednotku risku. K tomu se používá několik statistických ukazatelů. Prvním z nich je Sharpe ratio, které měří výnosy dělené rizikem (to bývá vyjádřeno směrodatnou odchylkou, nebo volatilitou).

Jedním z problémů používání Sharpe ratio je, že z hlediska volatility „trestá“ systémy i za výkyvy směrem nahoru (v kladných hodnotách). A tak například jeden opravdu výjimečně dobrý měsíc systému může negativně poznamenat jeho hodnocení v rámci Sharpe ratio. Proto je k vyhodnocování rizika používáno i tzv. Sortino ratio, které pracuje pouze s volatilitou negativních výnosů.

Oba tyto vztahy jsou z hlediska hodnocení rizika velmi důležité, nicméně jejich nevýhodou je, že operují pouze s volatilitou výnosů, ale neříkají nám nic o výši drawdownu, který bylo třeba přetrpět k dosažení takového procenta výnosů. K tomu slouží tzv. Sterling ratio.

Posledním kritériem hodnocení je množství reálných výsledků, které jsou k dispozici. V předchozích tabulkách byly vždy hodnoceny jen systémy s min. šesti měsíci reálných dat. Avšak pro měřítka, jako je např. Sharpe ratio, se obvykle používají min. 3 roky dat. Čím kratší je časová řada dat, tím větší je tolerance statistických chyb (nejedná se o chyby ve výpočtech, ale o míru obecné platnosti výsledku daného příkladu).

Jaký systém je tedy nejlepší? Jak již bylo řečeno, kritéria této definice mohou být pro každého investora trochu jiná. Nicméně důkladné objektivní statistické hodnocení může hodně napovědět. V testu bylo použito dat 42 mechanických obchodních systémů. Jednotlivé systémy byly v každé z osmi statistických kategorií ohodnoceny od 1 (pro nejlepší) do 42 (pro nejhorší). Celkové výsledky jsou shrnuty v následující tabulce „10 nejlepších systémů“.

V dalším díle seriálu si ukážeme, kdy bychom měli určitý systém přestat obchodovat.

Pavel Topol – technický obchodník se specializací na opce, zakladatel poradenské firmy FUTURES s.r.o., která provozuje portál www.etrading.cz.