Statisíce se samozřejmě neutrácely, to by byl nesmysl. Ale pár tisícovek na to padlo. Šlo o skutečně odebrané zboží/služby, resp. poskytnuté dary u některých transakcí. Zboží bylo odebráno, služby byly využity a v případě darů plátce obdržel potvrzení o daru (sice je nelze odečíst z daní, ale pro pořádek) a dar se nevracel.
Důsledkem testu bylo, že moje rodina měla celoročně zajištěný přísun trvanlivých potravin různého typu, v pevném i kapalném tvaru, a zásoby měsíce konzumovala :-)
Malé perličky:
Občas bylo potřeba vysvětlit celníkům na hranici, proč mám v autě tolik potravin. Norští celníci mě loni dokonce zadrželi na 4 hodiny v celním skladu, protože nedokázali pochopit, proč k nim jedu z Česka autem přes Rusko, Finsko a Švédsko a nemám u sebe žádné peníze. Následovala rozborka a zborka auta, rentgen, pejsci, hledání drog, výrazy tváře vyjadřující trapas a jejich omluvy.
Obchodníci byli velmi nedůvěřiví. Kromě dvou výjimek buď před testem, nebo po testu bylo nutné velmi pečlivé vysvětlení a zdůvodnění, že jde o test karet, nikoli obchodníků nebo jejich bank. Další komplikací bylo, že anti-fraudový systém bank spolehlivě funguje a kvůli němu se některé testy musely opakovat zvláště poté, co některé banky preventivně transakce vystornovaly, aniž je nechaly zaúčtovat. Na druhé straně jde o důkaz, že banky podezřelé trasnakce sledují a v rámci technických a lidských možností reagují.
Na Slovensku to šlo hladce, dál na západ a na východ byla nutná velmi, velmi přátelská komunikace a ujištění o serióznosti testera (prokázaní osobních dokladů, odkazy na internetové profily apod.)
Mimochodem, webové transakce si banky hlídají jako ostříž. Sice se dá udělat během hodiny 80 transakcí kartou u jednoho (!) obchodníka, ale důsledkem je blokace karet, blokace účtu v zahraničí, zvýšený počet přístupů na můj profil LinkedIn z oddělění fraud managementu různých bank a horko těžko vysvětlování (a prokazování), že jde o seriózní test a že jsem opravdu novinář z finanční oblasti. Podobně snaha darovat opakovaně např. 1 USD jako dar (donate) komukoli na webu, skončí na jedné z těchto bariér (orientačně):
- po 4. transakci blokace IP adresy
- po změně IP adresy a dalších 3 transakcích blokace regionu
- po dalším pokusu nelze (dočasně) platit českými kartami u daného obchodníka a předchozí transakce se automaticky vystornují.
Zkuste to 5x za den a to je pak hukot :-) Dobrou zprávou je, že po třech letech od jednoho testu mi opět odblokovali můj PayPal účet. Dali si na čas.
Navíc, donate weby už mají často minimální výše pro dary, často 5, nebo 10 USD/EUR/GBP/AUD. Takový test pak už hodně leze do nákladů.
Nejjistější je transakce kartou fyzicky u obchodníka. Ta je vždy propustná, bezpečná a zaúčtovaná. Znamená to ale zvednout kotvy a vyrazit do světa. Další náklady. Ale tak to už prostě je.
"Obchodníci byli velmi nedůvěřiví. Kromě dvou výjimek buď před testem, nebo po testu bylo nutné velmi pečlivé vysvětlení a zdůvodnění, že jde o test karet, nikoli obchodníků nebo jejich bank."
Tohle je ovšem velice smutné... Pokud se obchodník tak strašně bojí, že někdo bude testovat jeho kvality, asi nemá zrovna čisté svědomí. Nepíšete, kolik těch obchodníků bylo, ale předpokládám, že spousta. A pokud pouze dva z nich nedělali obstrukce a neřešili... Přitom by asi nebylo nijak divné, kdyby to ti dva neřešili prostě jen proto, že je to nenapadlo.
Na obranu obchodníků, přiznejme si, že když někam napochoduje chlapík, který rozvine složku z 30 kartami a chce každé zboží zaplatit odděleně různými kartami, tak to spolehlivě rozhodí i pokladní v Kauflandu. Prostě "je to divné" a pak jsou lidé nedůvěřiví. Nedivil jsem se jim.
Třeba s Gruzíncem, Polákem, Rusem, Turkem či Ukrajincem se bez problémů domluvíte. Popíšete mu situaci, popovídáte si o politice, zanadáváte si společně na zlé lidi i na banky, dáte mu bolestné za zabitý čas a test je hotový. Směrem na západ je ale jiná mentalita a mj. odlišné poplatky, které obchodnící platí. Nejsou sice vysoké, ale mají třeba minimální poplatek za transakci, který musí zaplatit. Tam se test dělá těžce i na čerpacích stanicích velkých řetězců, natož v malých krámcích. V Tescu v Londýně jsem skončil po čtvrté transakci. Slušně, ale nekompromisně mě vyvedla ochranka se slovy, že se moc omlouvají, ale to, co dělám, není standardní nákup zboží a že nashle.
Bezbolestná cesta vede přes bankomaty. Ale i ta má úskalí: poplatky, úroky a hlavně - některé banky mají u ATM jiný proces zúčtování a jiné kurzy. Nepatrně, ale přece jen jiné.
A jo, už to tam vidím... Pravdu máte. Ale v tom případě mi dovolte poupravit své tvrzení - zkratky by měly být definovány vždy před jejich prvním použitím.:) První graf je již používá, ale vysvětlující tabulka je o více než celou jednu obrazovku (při 1200 pixelech na výšku) níže.