Asi jsem ze stare skoly (a to je mi >teprve< 30). Vanoce na splatky mi pripadaji jako zhovadilost. Zadluzovat se kvuli blbostem. Chapu, kdyz se nekdo rozhodne, po zrale uvaze, si vzit uver na zivotne dulezitou vec, treba necekany kolaps pracky. Mozna, po dvojite zrale uvaze i hypoteku na bydleni, kdyz je ve vazne bytove situaci. Tady ovsem je treba se opravdu hodne zamyslet a dobre znat vsechna rizika, sve moznosti a schopnosti.
Ovsem v pripade spotrebniho zbozi to nepochopim. Nicmene, kdo chce kam, az se ucho utrhne...
Taky to nechápu. Já bych si půjčil pouze na 2 věci. Na byt, nebo na auto (a to jen v případě, že bych ho potřeboval v práci). Sice je mi teprve 27, ale v životě jsem neměl úvěr (naopak jsem spíš párkrát peníze půjčil) a myslím, že ani nikdy mít nebudu (byt už mám).
Navíc za takový lichvářský úrok!
Naprosto s Vámi souhlasím. Je mi o 5 let víc a jediný úvěr co mám je ze stavebního spoření na nákup bytu. O autu na leasing jsem také uvažoval, nakonec jsem si koupil ani ne 2 roky staré a leasing jsem nepotřeboval.