Háček je v tom, že míra valorizace úrazových rent a pozůstalostních rent se odvíjí od parametrů důchodového pojištění, konkrétně od míry valorizace důchodů. A ta je vskutku mírná. A tak je i valorizace rent opravdu jen nepatrná.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání náležející zaměstnancům podle zákoníku práce se upravuje (navyšuje) k 1. lednu 2025 tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku nebo zvýšený podle prováděcích a souvisejících právních předpisů se zvyšuje o 0,6 % a 260 Kč.
Nejprve se přepočítává původní výdělek, ne přímo renta
Při výpočtu výše renty se vychází z porovnání původního (průměrného) výdělku před vznikem škody (resp. případně již dříve valorizovaného, tedy z tzv. rozhodného výdělku) a současného aktuálního příjmu na zdraví poškozeného pracovníka, a to včetně jeho případného invalidního důchodu. (Přiznaný invalidní důchod proto náhradu snižuje. Renta totiž představuje rozdíl mezi součtem aktuálního příjmu a případného invalidního důchodu a původního výdělku.)
Pokud je to pro zaměstnance výhodnější, zjišťuje se prvně zjišťovaný průměrný výdělek z celého předchozího kalendářního roku před vznikem škody.
Co se počítá do průměrného výdělku, vysvětlujeme v článku Jaké příjmy rozhodnou o odstupném či náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou, když končíte v práci?
A jak se počítá průměrný výdělek, vysvětlujeme tady: Víte, že můžete vydělat více, když nepracujete, než když pracujete?
Invalidita a pobírání invalidního důchodů není podmínkou pro přiznání renty
Uznání invalidity a přiznání invalidního důchodu není nezbytnou podmínkou nároku na úrazovou rentu. Zdravotní postižení v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání sice obvykle vyústí ve snížení pracovní schopnosti a snížení příjmu, ale nárok na invalidní důchod poškozenému nemusí vždy vzniknout. To ho však nevylučuje z nároku na rentu. (Ani nemusí vždy dojít k pracovní neschopnosti zaměstnance.)
Jde o to, že my píšeme zkráceně a jednoduše o úrazových rentách, kdežto ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce složitěji o náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, která přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.
Ani pracovní neschopnost není podmínkou pro nárok na rentu
Ani pracovní neschopnost není nutnou podmínkou pro přiznání renty – podmínkou je zaměstnancem nezaviněný pokles výdělku v důsledku škody na zdraví vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zpravidla poškozený zaměstnanec nějakou dobu marodí, ale nelze vyloučit ani případy, kdy nebude v dočasné pracovní neschopnosti.
Název renty, a to náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity (ust. § 271b zákoníku práce) má toto dlouhodobé opakující se peněžité plnění (vyplácené měsíčně) terminologicky odlišit od jiného nároku na zdraví poškozeného zaměstnance, a to od náhrady za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti podle ust. § 271a zákoníku práce.
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je krátkodobější plnění. Je to peněžité odškodnění zaměstnance poskytované zaměstnavatelem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání) a výší (nemocenské) náhrady mzdy nebo platu (po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti) a výší následně (od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti) vypláceného nemocenského.
Specifika výpočtu renty v určitých situacích
V našich článcích o výpočtu rent, které čtenáře velmi zajímají, jsme upozornili na různá specifika výpočtu výše renty, zejména v situacích, kdy
- zaměstnanec dosahuje vyššího než běžného výdělku v náhradním zaměstnání, které vykonává nově s ohledem na zdravotní omezení, ale jen díky svému mimořádnému pracovnímu nasazení, pak se k výdělku dosaženému zvýšeným pracovním úsilím nepřihlíží, a ten tak nesnižuje rentu,
- zaměstnanec naopak dosahuje nižšího výdělku než jiní zaměstnanci vykonávající srovnatelnou práci a není to zapříčiněno zdravotním omezením – pak je zaměstnanec penalizován na výši renty započtením právě obvyklé výše výdělku namísto skutečně dosahovaného (nižšího),
- zaměstnanec odmítne zaměstnavatelem nabídnutou novou vhodnou práci (přiměřenou zdravotnímu stavu) – pak se zaměstnanci počítá možný výdělek z takové práce, kterou odmítl vykonávat,
- zaměstnanec onemocní, ale z jiných důvodů, než je jeho zdravotní postižení z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
- zaměstnanec nesežene novou práci, ve které by si mohl přivydělávat k invalidnímu důchodu, a je zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání, vedené Úřadem práce.
Příslušná pravidla jsou zakotvena v ust. § 271b zákoníku práce a podrobněji jsme si je rozebrali v našich článcích, které si můžete na Měšec.cz vyhledat. Případně, když napíšete do redakce, zase tato témata někdy zopakujeme v aktuálních souvislostech.
A ještě bychom neměli zapomenout na jednu možnou situaci, kterou je to, že zaměstnanec už pobíral invalidní důchod předtím, než mu vznikla nemoc z povolání nebo se mu přihodil pracovní úraz.
Když zaměstnanec pobíral invalidní důchod ještě před dalším poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
Může se v praxi stát, že zaměstnanec pobírá invalidní důchod již před úrazem nebo onemocněním nemocí z povolání. Po pracovním úrazu nebo vzniku nemoci z povolání je mu pak přiznán invalidní důchod vyššího stupně. Např. namísto důchodu odpovídajícího I. stupni invalidity důchod pro invaliditu II. stupně.
Pak se k aktuálnímu výdělku nepřipočte celá výše nově vyměřeného invalidního důchodu, ale jen ta část, která převyšuje již dříve pobíraný invalidní důchod čili jen navýšení důchodu (rozdíl mezi důchody). Pak se náhrada za ztrátu na výdělku počítá následovně.
Příklad
Pokud před pracovním úrazem pobíral poškozený zaměstnanec invalidní důchod odpovídající invaliditě I. stupně ve výši 6000 Kč měsíčně, avšak z důvodu pracovního úrazu mu byl přiznán invalidní důchod odpovídající invaliditě II. stupně ve výši 11 000 Kč měsíčně, invalidní důchod pobíraný z důvodu pracovního úrazu (jak říká zákoník práce v ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce: pobíraný z téhož důvodu) představuje pouze částku 5000 Kč (11 000 Kč − 6000 Kč).
Takže zaměstnanci, jehož průměrný výdělek před pracovním úrazem činil např. 31 000 Kč, ale po pracovním úrazu již jen 20 000 Kč, se přičte k aktuálnímu výdělku 20 000 Kč jen oněch 5000 Kč rozdílu mezi důchody.
Renta tak činí 6000 Kč a dorovnává rozdíl mezi původním výdělkem 31 000 Kč a nově dosahovaným výdělkem 20 000 Kč spolu s rozdílem důchodů 5000 Kč.
Nepočítá se tedy s plnou výší invalidního důchodu 11 000 Kč. Kdyby se počítalo s plnou výší nově vyměřeného invalidního důchodu 11 000 Kč, v součtu s aktuálním příjmem 20 000 Kč by činil 31 000 Kč čili stejně jako příjem před vznikem škody, takže by nebyl důvod vyplácet zaměstnanci rentu.
Aktuální mírná valorizace
Aktuálně nařízení vlády č. 349/2024 určuje již zmíněnou míru valorizace úrazové renty prostřednictvím navýšení rozhodného výdělku o 0,6 % a 260 Kč.
Musíme připomenout a znovu jako každý rok zdůraznit, že správný výpočet navýšení se neprovádí tak, že by se o uvedené částky valorizovala přímo renta, ale rozhodný výdělek, tedy výdělek před vznikem škody na zdraví, případně již dříve valorizovaný.
Příklad
Rozhodný výdělek činí (tedy původní výdělek činil nebo již valorizovaný výdělek činí) 20 000 Kč a dosavadní výše renty 10 000 Kč.
Rozhodný výdělek se zvýší o 0,6 % a 260 Kč na 20 380 Kč (120 Kč + 260 Kč + 20 000 Kč).
Náhrada se tak zvyšuje o nárůst rozhodného výdělku 380 Kč na 10 380 Kč.
(Nikoliv, že se o 0,6 % a 260 Kč zvýší dosavadní náhrada, to by se zvýšila jenom na 10 320 Kč čili jen o 320 Kč.)
Valorizace též pro pozůstalé po zaměstnancích závislé na výživě od nich – vdovy, vdovce a sirotky
Na stejném principu valorizace průměrného rozhodného výdělku je postavena i valorizace rent pro pozůstalé, kterým byl zemřelý zaměstnanec povinován výživou – náhrad nákladů na výživu pozůstalých (ust. § 271h zákoníku práce).
Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se rovněž vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí (případně již následně valorizovaného) s tím, že:
- Pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval, nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku,
- pokud poskytoval, nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku.
Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku (závislosti na výživě od zaměstnance), rozdělí se náhrada mezi ně. Náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých však nesmí úhrnem převýšit částku, do které by příslušela (samotnému) zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku (tedy jeho vlastní renta, kdyby nezemřel).
Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance (odečítá se tedy důchod vdovský, vdovecký a sirotčí). K případnému výdělku pozůstalých se přitom nepřihlíží.
Do kdy se renty vyplácejí
Náhrada na výživu pozůstalých se neposkytuje déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku samotnému zemřelému, vyplácí se tedy nejdéle do měsíce, v němž by poškozený dosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let. Nárok na rentu je jen po dobu, po kterou byl náleželo od zemřelého výživné. Nezaopatřené děti tak na ni ztrácí nárok, jakmile dosáhnou schopnosti se samy živit, např. dokončením studia.
Valorizace nejen pro zaměstnance a jejich pozůstalé, ale i pro vojáky a policisty a pozůstalé po nich
Zvyšují se obdobně též úrazové renty pro příslušníky bezpečnostních sborů a vojáky a též pozůstalostní renty po nich, a to podle nařízení vlády č. 348/2024 Sb. a č. 350/2024 Sb.
ČLÁNKY DO MAILU