Šéf ECB Mario Draghi minulý týden příliš velkým optimismem nehýřil. Nižší inflační výhled a kumulace rizik v Číně ho přiměly přeladit na holubičí notu. Neodpustil si ovšem ani několik povzbudivých komentářů – a to, především zrychlující dynamiky úvěrů. Je skutečně z čeho se radovat?
Je a není. Úvěry skutečně v tomto roce zrychlují, ale jejich tempo je především u těch podnikových stále velice nízké a přichází po mnoha letech poklesu. Podnikatelské úvěry zrychlily v červenci tempo na 0,9 % (z 0,2 %), což není žádná sláva. Pozitivní obrat to ale je – úvěry podnikům klesaly v eurozóně od roku 2012 až do začátku roku 2015. Otázkou je, zda pozitivní trendy vydrží a máme se těšit na další zrychlení úvěrové dynamiky. Pokud bychom na chvíli odhlédli od čínských rizik, tak pravděpodobně ano.
Nálada v průmyslu zůstává vysoko a reálná ekonomika zatím pokračuje v expanzi. Navíc pokračuje kvantitativní uvolňování ECB a peníze zůstanou v nejbližší době extrémně levné. V neposlední řadě byla řada bank před hloubkovou prověrkou ECB v minulém roce nucena posílit své bilance. A teď z toho těží – mají prostor pro úvěrovou aktivitu.
I díky tomu v posledních měsících začaly padat sazby, které banky nabízí malým a středním podnikům. Právě tyto podniky jsou častokrát na úvěrech bank více závislé a jsou zásadním motorem nové úvěrové dynamiky. A nejenom úvěrové aktivity, ale zpětně i HDP. Pokud tedy na chvíli zapomenete na to, že řada německých podniků (BMW, Volkswagen), má v Číně skoro 20 % svých celosvětových tržeb, může vám být při pohledu na eurozónu do zpěvu.
