Zajímavější by bylo, kdyby žáci, studenti a jejich rodiče měli hradit vše, co ve škole - byť nedopatřením - zničí. To by pak nebyl problém z těch peněz zaplatit i čtečku. Mmch - názory jako "co se měl co opírat o lavici" jsou podle mě naprosto scestné. Učitel ve škole učí a nebude se neustále kontrolovat, aby neshodil něco, co mu šikovní žáci podstrčili ke zničení a ještě ho u toho natáčeli! Ten učitel to neudělal schválně a oceňuju, že se chce na škodě aspoň spolupodílet - to každý neudělá. Studenti si berou drahé věci do školy a tak musí počítat s tím, že jsou ve společnosti, kde se jim škoda může stát každou minutu. Právník použil slova jako "student chtěl ze čtečky citovat"... Dovolte, abych se zasmála.
Jak sem psal vyse ja sem to delal platil sem jak znicene ucebnice (tenkrat se jeste pujcovali), rozbity teplomer, rozsedlou zidli (i kdyz tam by se to dalo chapat i jako poruseni bespecnosti ze strany skoly). Moji spoluzaci platili rozbite kadinky a jine veci, ktere ponicili. V chemii se vlastne nemuseli nahrazovat snad jenom zkumavky a sklenene trubicky. Navic vsechny skody platime skrze dane.
Na nedopatření je pojištění nebo se věc v případě nízké hodnoty odepisuje, protože se s jejím zničením víceméně počítá (kádinka nebo zkumavky v chemii).
Pokud někdo poškodí cokoli schválně, měl by škodu uhradit. Takhle nám třeba žáci kdysi uhradili rozbité okno (honili se o přestávce a okno cestou vysklili) nebo jehlu u gramofonu (hráli si s ní o přestávce a jezdili přes drážky desky). Ono je to i výchovné, dotyčný si dá příště pozor, aby ho při činu buď nikdo nechytnul, nebo aby nic nezničil.
Koupíte dítěti nové autíčko, když to staré schválně rozbil?