Pokud je v londýnském City povolání bankéře jedním z nejprestižnějších - pak v česku je bankéř jedním z nejneoblíbenějších povolání, možná oblíbených z pozice toho co by člověk chtěl dělat, ale rozhodně ve společnosti mající stigma přeplacených nedovzdělaných darmožroutů, jejichž pravomoce končí u vyplňování tabulek dodaných zahraničním chlebodárcem.
Nedivím se, pokud londýnský bankéř jde ve čtyřiceti do důchodu, aby ve dvaačtyřiceti nezemřel na infarkt a celkové vyčerpání organismu - zatímco český bankéř se na svém místě drží zuby-nehty (někdy už jenom nehty).
No rady od bolševického promineta jsou opravdu k smíchu, zaplat pánbůh, že na volnem trhu se vše ukážou opravdové shopnosti, což v případě autora se jasně ukázalo, když deset let nemůže sehnat práci a v posledním práci ho vyrazili na hodinu, zlý jazykové tvrdí, že prý trochu bumbá, ale to je určitě sprostá pomluva .....
Na přepážkách českých bank už bohužel nepracují žádní bankovní úředníci, ale jenom vnucovači- prodavači produktů výhodných pro banku a papouškovači předepsaných nemožných frází, BOHUŽEL!
Cjtěl jsem to napsat už dříve: "Na přepážkách českých bank už bohužel nepracují žádní bankovní úředníci, ale jenom vnucovači- prodavači produktů výhodných pro banku a papouškovači předepsaných nemožných frází, BOHUŽEL"
ale předchozí přispěvatel mne předběhl. Tak to aspoň znovu ocituji.
Ano, nezaměňovat naše kampeličky esero s bankami v civilizovaném světě. Nevím, proč prodavač v obchodě je daleko méně honorovaný než prodavač-nutič produktů v ústavu. A spořitelní papouškování "Co pro vás mohu udělat" mi už jde opravdu na nervy, když vím, že před 5 lety byl ten samý pracovník nakrklý, že ho nějaký klient zase obtěžuje a že si nemohl dohrát karty na svém počítači, ale dnes ještě nemá splněný plán prodeje produktů, který před 5 lety nebyl /a banka taky fungovala/ tak se na vás usmívá a leze vám do prd*le a dělá, jak mu záleží na mém blahu ... Mé blaho je, když bude vědět, jak pro mne udělat službu, která není extra honorovaná a nespadá ani do plánu prodeje a tu službu udělá kvalitně na první pokus a nepřepošle mne k jinému kolegovi a dá mi pak pokoj s vnucováním dalších produktů, o kterých vím, že u konkurence je to výhodnější /a on to neví - má přehled pouze o své bance, ale nikoliv již o konkurenci/. V optimálním případě si budu vážit jeho pravdomluvnosti, když mi přizná, že produkt jejich banky není tak výhodný a jinde je výhodnější. Pak toto chování budu brát, a příště půjdu k němu, protože vím, že mi dobře poradí. Spokojený klient nerovná se klient který si uzavřel smlouvu na produkt právě u nás. Nalhat klientovi, že to "naše" je pro něj to nejvýhodnější je velice krátkozraké. Pokud klient není vyloženě "debil", a později habaďůru pozná - k bouchači produktů už příště nepůjde vůbec.
Jak dlouho jsi obchodník?
Je putna, jestli prodáváš auta nebo pojistky nebo třeba kreditky. Jestli řekneš zákazníkovi všechny klady a zápory tebou nabízeného a k tomu mu vyjmenuješ srovnání s produkty konkurence, akorát tak dosáhneš toho, že si "nechá čas na rozmyšlenou", ale ne proto, aby porovnával, ale aby si pořídil nějaký substituční produkt, který je třeba nevýhodnější, ale u kterého nebude muset tolik přemýšlet. Uměním prodejce je najít pro zákazníka ten produkt, který on skutečně může využít a především jej k jeho používání svou přesnou argumentací dovézt. Jestliže si třeba o Dynamiku ČP někdo myslí, že je to podprůměrný produkt, proč jsou někteří i dobře informovaní zákazníci s jeho parametry spokojeni?
U článku o nové kreditce myslím Citibank (?) byly jak názory na to, že je to špatný produkt, tak názor dalšího potencionálního zákazníka, který pro své použití v ní našel převahu kladů. A tak je to se vším. Jestli se dozvíš od svého bankovního poradce naprosto všechno i to, co by zrovna tebe nezajímalo, potom naprosto jistě zapadne nějaká jiná informace, která by právě pro tebe mohla být tou nejdůležitější.
Příklad: Kupuju si digitální foťák. Jsem prostý uživatel, který nemá chuť ani čas porovnávat patnáct modelů a tak si zajdu do obchodu, kde prodavači, u které předpokládám, že má nejméně základní přehled o svém sortimentu, vysvětlím, nač ted digitál potřebuju a očekávám, že mi předloží tak tři až čtyři foťáky v různých cenových relacích se stručnou charakteristikou funkcí a s tím, co způsobuje ten rozdíl cen. Tohle udělám tak maximálně ve dvou obchodech, pokud mě teda nezaujme už v tom první natoli, abych další vybírání oželel. K tomu neodmyslitelně patří i chování prodavače, jeho ochota vysvětlovat a taky způsob jeho výkladu. Nakonec si jeden z foťáků vyberu a jsem si jistý, že za pár dní se setkám s různými letáky nebo dalšími informacemi, které mi ukáží, že jsem mohl nakoupit stejný foťák jinde levněji nebo za stejné peníze jiný třeba s větší paměťovou kartou. Ale určitě se nebudu vztekat na toho prodavače, že mi neřekl, že někde se prodává stejný foťák levněji. Kdyby to totiž udělal, považoval bych ho spíš za pitomce než za féráka. Pokud mi ale poradí v tom, že mi doporučí foťák sice levnější a tudíž pro něho nevýhodnější, ale vysvětlí mi, proč to dělá - třeba proto, že tamtem drahý sice dokáže víc, ale podle něho já všechny jeho fukce nevyužiju (a bude jen na mně, zda to nevyhodnotím jinak. Ale protože fo´tákům až tak nerozumím, tak nejspíš dám na něj), tak v tom případě si u mně udělá oko a já se na něho budu chtít spolehnout i při nákupu příslušenství atd. atd.
A teď ještě jeden konkrétní osobní příklad: V Komerčce jsem před měsícem žádal o úvěr. Můj poradce mi předložil dvě varianty, u kterých mi vysvětlil a spočítal, kolik přeplatím, když ten který úvěr budu splácet po celou dobu a kolik přeplatím v případě, že nevyužiju ani celou dobu splácení, ale doplatím úvěr předčasně cca za dvacet měsíců. Jen pro orientaci, hádej, jestli jsem si vybral úvěr se sazbou 12,5% + poplatky nebo za 15% bez poplatků?
Pro mne jako pro zákazníka je důležité, aby mi prodavač nabídl, to co vyhovuje mě. V praxi se bohužel setkávám s tím, že se mi snaží vnutit to, co má v regále, aby jednoduše prodal. Ano, jako podnikatel se musím zbavit ležáku, ale jako zákazník chci, to co mi vyhovuje.
Nedávno jsem sháněl mixér. Všude mi nabízeli jen to co měli vystavené (ať se jednalo o obchodní řetězce nebo soukromínky). Když jsem se na netu zorientoval, našel jsem variantu, která mi přesně vyhovovala. U prodejců jsem zkoušel žádat variantu, která mi vyhovovala. "Taková varianta se nevyrábí" - zněla odpověď všude.
Zrovna tak by vás někdo očúral s tím foťákem, když si neověříte nabídku u více prodejců. Záleží, co budete upřednostňovat - svoji spokojenost nebo to, že obchodník prodal. A jestli budete tím obchodníkem nebo tím zákazaníkem...
Jsou i slušní prodejci. Měl jsem problém s mechanikou na kytaře, tak jsem šel do krámu, kde (pravda pravidelně) nakupuji s tím, že dám nějakých 600 Kč za novou. Byl tam zrovna majitel krámku, a místo aby prodal mechaniku, na které by vydělal mnohem víc, mi prodal za (tuším) 12 Kč jen její část a poradil, jak to mám opravit.
Jestli jsem si dobře přečetl ten článek, netýká se ani v nejmenším nějakých lidí u bankovních přepážek, ale především bankéřů investičních apod. Tak proč to srovnáváte s lidma na přepážkách, notabene někde v Čechách? Tyhle pozice mají asi tolik společného, jako dělník u pásu v automobilce a designer u Pininfariny. Oba se sice živí v automobilismu, ale to je taky jediné, co je spojuje.