Stát tímto věřiteli říká, svou pohledávku (teď mluvím pouze o jistině) nemusíš dostat celou, možná dostaneš 30% za 5 let, nebo taky méně (dlužník se moc snažil, ale nevyšlo to). Jedná se o novou formu "znárodnění" majetku. Stát přikazuje věřiteli aby netrval na zaplacení dluhu. Škoda, že to ten stát nezaplatí ze svého, když je na dlužníka tak hodný. Pochopitelně je stát velmi opatrný na svoje peníze, z cizího se odpouští jednoduše. Právní stát? Parodie!
Přesně politici dělají zákony jen pro své voliče tedy oslovit masy a když je hodně dlužníků tak proč nehrát na jejich strunu, ale už nikoho nezajímá, že dobrých 99% za své dluhy a jejich nesplácení můžou sami a tak vítejte v neomarxismu jelikož tohle je znárodnění cizího majetku. Stát má být ostrov a jistota ústavy , kterou chrání zákon, bohužel tady se zákony mění co volební období a jak je vidět, rozhoduje se tu o majetku, který státu nepatří. Ale aby někdo udělal zákon, který by umožnil dlužníkovi jen takovou půjčku a takový dluh co dokáže splatit a nenapučovat si od dalších a dalších a uplatnit možnost, že jednou nezaplatí fakturu, nájem, prostě cokoliv a už nebude mít možnost svůj dluh na úkor jiných neúměrně zvyšovat. Ono totiž nejde jen o klasické půjčky, které nesou své riziko pro obě strany, ale jde také o to, že někdo někomu neuhradil za zboží, či služby a to v byznysu můžou být i velké částky. Stát nechrání své ochránce a to se mu vymstí.
"Jedná se o novou formu "znárodnění" majetku."
Naopak Kamile. Cílem je, aby stát v tomhle kšeftu byl účasten co nejméně. Stane se z toho opět kšeft mezi dvěma soukromými subjekty, kde obě strany budou zvažovat riziko a zda jim to za to stojí. Donutí je k tomu tak, že věřitel opět ponese rizika, neboť zlý stát mu nebude umožňovat dělat z dlužníka doživotního otroka - v důsledku živeného daňovým poplatníkem.
Ano, stát je na tomto "kšeftu" účasten co nejméně co se týče odpovědnosti. Pokud chce být odpovědný, může to za dlužníka uhradit ze svého, nic proti tomu nemám, je to přeci tak morální ... Co se týče pravomici, tak je v tomto "kšeftu" naopak stát účasten maximálně, jelikož jen přikazuje co má dělat věřitel - vzdát se své pohledávky. Já nemám problém aby v mém životě byl stát účasten co nejméně - nepotřebuji platit daně, nepotřebuji platit sociální loterii, nepotřebuji platit zdravotní výpalné. Vše si v případě potřeby zaplatím ze svého... Stát nepotřebuji, alespoň ne v této rovině. Mám na výběr? Nemám - stát si o občanů udělal prostřednictvím zákonů své otroky. Jeho odpovědnost je nulová, pravomoci značné až neomezené. Nepotřebuji ve svém životě stát jako poloboha, který mi říká - za tuto službu zaplatíš i když sis jí neobjednal a kolik za tuto nevyžádanou službu zaplatíš určím já...