Názory k článku Těžce nemocní pacienti by se mohli dočkat jasných pravidel pro úhradu neproplácených léků

O trestu smrti by neměl rozhodovat revizní lékař nebo nějaká komise, ale soud. Rozhodnutí, kdo dostane léky a kdo ne je jen rozhodnutí koho zabiji a koho nechám žít.

Je to složité no... Není lepší nechat zemřít těžce nemocného pacienta, u něhož by léčení stálo x milionů a místo toho těmi x miliony vyléčit/zachránit desítky jiných pacientů o něco méně či jinak (levněji léčitelných) nemocných? Zdravotní technika a procesy se vyvýjí neskutečným tempem, ale vzhledem k tomu co to stojí je jasné, že to nemůže být pro každého, to bychom všichni museli odvádět úplně jiné zdravotní pojištění. Stačí se podívat do výpisů zdravotních pojišťoven co stojí jednotlivé úkony. Občas se člověk nestačí divit. Samozřejmě další věc je, že zdravotnicktví je neskutečný byznys. Zlaté paláce farmaceutických oligarchů či vlastnictví zdravotních pojišťoven miliardáři jsou vševypovídající...

Asi jste nebyli těžce nemocní. Jak můžete říct, nechat někoho umřít. A kdo rozhodne tu hranici.

To máš tak, pokud by měli všichni dostat tu nejlepší možnou péči, léky, vyšetření, operace, tak na to nestačí ani celé HDP jakéhokoli státu.

Takže ono je rozhodnuto, aniž by k "rozhodování" vůbec došlo, aniž by byl nějaký "rozhodce".

Heh... Z vaší poznámky chápu, že to asi máte trochu jinak - že máte ráda více sebe než své blízké, ale OK to je vaše věc. Jen mne zaráží, že někdo nechápe, že peníze na léčení lidí vybrané z povinného zdravotního pojištění, nejsou nevyčerpatelné a chtít (kohokoliv) léčit ať to stojí co to stojí jednoduše nelze, pokud si to sám nedoplatí. To je prostě fakt.

Právě proto, že je to složité. Tak by se mělo rozhodovat průhledně a každé rozhodnutí o odsouzení k smrti musí být písemné a musí s ním být srozuměni všichni koho se to týká, včetně pacienta a jeho rodiny. Toto rozhodnutí musí být součástí zamítnutí žádosti o proplacení léků. Z odsouzení na smrt se musí stát společenská záležitost a ne korupční neprůhledná rozhodnutí zdravotních pojišťoven.

Všichni jednou umřeme. K smrti jsme byli odsouzeni již svým zrozením.

Jo, je to složité. Takže máme každého pacienta držet na hranici života a smrti, na hadičkách, ve vegetativním stavu, jen aby proboha nakonec neumřel? A kdo tu legraci zaplatí? Jaký smysl má pak existence takového člověka? Jaký má život, když to je vlastně živá mrtvola? Byl byste ochoten na takovém pracovišti sám pracovat? Víte, věda umí moc, ale zázraky se ještě nenaučila. A množství peněz, kterými se ty zázraky financují, taky není bezedné.

„A ve Visovisu mají katy, kteří dokáží udržet člověka naživu celé roky.“.