Pan Rusnok stěží může z titulu své současné funkce napsat něco jiného, než napsal. Kdo ale miliónům lidí, kteří pod vytrvalou mediální masáží se státní podporou, vloží své úspory do penzijních fondů, zaručí, že je za pár desítek let uvidí? Ani státní garance by to nezajistila. Drsné ale je, že stát penzijní připojištění masivně podporuje a doporučuje a přitom se lidé nikde nedozví, že jejich vklady nejsou nijak pojištěny. Penzijní fondy se tím samozřejmě také nechlubí. Bylo by zajímavé zjistit průzkumem mezi klienty penzijních fondů, kolik z nich to alespoň tuší!
Ano, většina lidí ani netuší, že jejich peníze nejsou pojištěny. Ale je to proto, že je to vůbec nezajímá. Znám lidi co uzavřou stavebko, aby dostali 3.000 a diví se, že před tím musí 20.000 vložit (plus 1% CČ). Jiný kvůli vyšším úrokům přesune peníze z běžného účtu na termínovaný vklad a diví se, že na ně nesmí rok sáhnout. A tak by se dalo pokračovat. Znám dost lidí, když mají uzavřít smlouvu (na cokoli) a zajímá je jen, kde to mají podepsat.
No, když je někdo hlupák, tak se s tím těžko něco udělá. Ale co mají lidé pořád s tím pojištěním? To nevědí, že pojištění je drahé, snižuje výnosy a u dlouhodobých investic (jako PF) je vlastně nevýhodné? Navíc u PF má důležitou roli státní dozor, tedy prevence větších problémů. Podívejte se na obchodníky s cennými papíry- vklady u nich měli jejich klienti také pojištěny, ale peníze žádné nedostali- prostě proto, že ve fondu pojištění obchodníků s cp. není dost peněz. Tzn. pojištění na .... nic.
Pokud je tedy průběžný systém neudržitelný a fondový nezajistitelný co tak nechat na každém aby si spořil jak je mu libo. Proč mám dávat své peníze do státním úředníkem vybraného fondu, když je chci dát jinam?
Proč mě pořád někdo diriguje?
Protože většina lidí jsou tupci, které je třeba motivovat a nejlépe jim spoření nařídit. Jinak všechno prožerou a až se o ně stát nebude chtít ve stáří postarat, budou demonstrovat, volit KSČM nebo krást.
Přesně tak, já kdysi myslel na zadní kolečka ( zhruba kolem roku 1992-94) investoval pro mě tenkrát nemalou částku 20.000 Kč do jednoho fondu který sliboval zhodnocení v dobré víře že si na starší kolena trošku pomůžu, potažmo tímto ulehčím státu starost o moji osobu. Výsledek ? Fondík zkrachovaný, penízky fuč, tehdejší předseda představenstva dnes sedí v jiném fondu a od pana Klause jsem se dozvěděl, že to byla moje chyba kam jsem ty penízky strčil. Ne tedy chyba tehdejšího politického vedení, že nestanovilo pro tyhle fondy taková pravidla aby se nemohlo tohle stát, ale chyba moje. Tuším, že tehdy byl na min. fin. šéfkem Kočárník, později Česká pojišťovna, a.s. Fuj, fuj, fuj, ještě dneska je mi z toho trošičku smutno a trošičku na zvracení.