Vlákno názorů k článku Stavební spořitelna a rodič prohráli soud s nezletilou, peníze vždy patří dítěti od novaak - ale kdyby se žalovaný na dcerunku vykašlal a...

ale kdyby se žalovaný na dcerunku vykašlal a peníze, které dával na spoření, propil, neměl by žádné problémy, čí že to vlastně byly peníze. Muhehe, dobře mu tak! Co pomohl přivést na svět, to mu tu pomoc vrátilo.

No tak ted se asi máme na co těšit.Taky jsem zrušili spoření a z těch peněz přistavili dětem pokojíček.Místo stavebka mají každý svojí knížku na kterou dál spoříme,takže doufám,že za pár let nebudou takové hyeny aby nás dávali k soudu pro peníze,které jsme naspořili a použili v jejich prospěch.Možná by ji měl ted zažalovat ten tatík a chtít vrácení daru,kterým bylo to stavební spoření.

Jenomže stavební spoření NENÍ dar. S tímhle u soudu nemáš šanci.

A co to tedy je?

Podle zákona to není dar. Přečti si zákon. U soudu s tím neobstojíš. Případ v článku není jediný na toto téma.

Jedná se o peníze ze smlouvy na jméno dítěte! Tady je základ! To nejsou peníze rodiče, aby s nimi mohl libovolně manipulovat, nebo třeba darovat. PROTO TO NENÍ DAR! Je jedno, kdo ty peníze spořil.

KDYBY to byl dar, tak:

1. Dárce musí něco bezplatně přenechat darovanému - zde se jedná o stavební spoření. Tedy předmět je uspořená částka. Přenechal mu to? NE!

2. A ani přenechat nemohl. Ty peníze nepatřily rodiči.

3. Darovaný MUSÍ dar přijmout. Přijal? NE, nikdo mu totiž nic nedal, proto se těch peněz dožaduje.

Ano co to je jineho nez dar? Je to snad vyhra ze sazky?

Nemyslím si, že je to tak jednoznačné. Pokud by to spoření tatík platil ze svého "kapesného" mimo "rodinný rozpočet", tak je to tak, ale pokud to šlo z rodinného rozpočtu, do kterého asi logicky přispívala i matka, tak by to už bylo přece jinak, to by o tom, co s penězi na stavebku pro dítě, měla rozhodnout i matka. Já si myslím, že je to celé klasika po rozvodu. Dítě zůstalo v péči matky a tak si tatík řekl, že jim ukáže a že jim nenechá nic z toho, na co by mohl dosáhnout (a nechci hodnotit, jestli z běžného hlediska "oprávněně" nebo ne, to pochopitelně nevím). To spoření asi uzavíral on, a protože tam (asi) byl tedy jen jeho podpis, tak si chtěl prachy nechat pro sebe.
A jak říkám - jestli to by to byly výlučně jen jeho prachy, tak by na to možná mohl mít nějaké "morální právo", i když i to je diskutabilní, ale jestli to bylo z rodinného rozpočtu, tak si myslím, že není o čem diskutovat, že je správné, že utřel hubu a bude to vše vracet a navíc i s náklady na soudní řízení.

A ještě do něj hodně přispíval stát.

Jo přesně tak, tatík je vždycky ten haj..., kterej si zaslouží jen to největší opovržení. A co když je to přesně naopak, otec spořil peníze ze svého (třeba i po rozvodu) proto, aby svému dítěti přilepšil. Navíc se ty peníze někde vzít musely, takže jak je tedy to dítě nabylo, když to není dar (samozřejmě bez státního příspěvku a úroků)

Jo ahá, už tomu rozumím!! takže hodný, obětavý otec naspořil dítěti peníze a aby ho peníze nezkazily, tak mu je radši sebere.:D A nechal tomu dítěti aspoň úroky, které on nenaspořil, ale které dítě dostalo od státu??

Úroky jsou od státu? Nebyl tatík okresní tajemník KSČ?

No zrovna v tomto případě to spíš vypadá tak, že se otec rozhodl dcerunce stavebko vybrakovat (píší použil pro osobní potřebu) a proto ho žalovala matka jejím jménem. Nicméně to není tak dávno, co tu byl případ, kdy ačkoliv matka samoživitelka použila peníze ve prospěch toho dítěte a to jí posléze žalovalo a i tak uspělo.

Však ano. První i druhý případ mají nakonec stejný výsledek. Soud přiřkl peníze dítěti, na než byla ta smlouva psaná. Je to logické.

Ano Tondo, máš pravdu, soudy postupovaly ve shodě, peníze patří dítěti a ani rodiče si je nesmí brát. Ovšem mně překvapilo to množství nesouhlasných reakcí pod těmito články.

Jenže v případě zde to otec vybílil, takže OK. V případě v článku z 10.2. byly použity peníze ve prospěch dítěte, SS bylo velice výhodné a zároveň limitované, tak se to prostě uzavíralo na koho to šlo aby se podojil stát a i když právně je to v pořádku, tak lidsky je to ze strany toho dítěte pěkný hnus.

Ano, s tím já souhlasím, ty případy nebyly stejné. A i pod tím článkem z 10.2. jsem psal, že hledisko právní a morální může být rozdílné, takový je už život a nemůžeme chtít po soudech, aby dělaly pořádek mezi rodiči a dětmi jinak než podle zákona. Prostě je lepší, když dětem něco dávám (a bez dávání bych si je ani neměl pořizovat), tak s ničím rači nepočítat a když se mně později nějak odvděčí, tak můžu být jen příjemně překvapen.