verdiktu ÚS jsem si připravil žalobní návrh ve věci vyplacení dlužného státního příspěvku. Počkám jeden měsíc. Pokud do té doby peníze neobdržím automaticky, žaloby (tři smlouvy o stavením spoření) odešlu. Docela lituji soudy, když si představím, že se na ně může valit pět milionů žalob v obdobné věci.
Někteří ústavní soudci (ne-li všichni) samozřejmě dělají i ve své funkci především politická rozhodnutí, v tom má prezident pravdu. Ale v tomto případě ti, kteří přehlasovali zbývající soudce, rozhodli v souladu s Ústavou a s Listinou lidských práv, což musí být zcela jasné každému, kdo není úplně neznalý práva. Pokud by totiž bylo možné dodatečně zdanit 50% příjem, na který už vznikl nárok před uvalením této "daně", jen proto, že ještě nebyl vyplacen, pak prosím zkuste domyslet ty konce. To si možná uvědomili i někteří ústavní soudci a vyjímečně hlasovali v souladu s právem, přestože v rozporu se svým politickým postojem.
Otřesné je, že to ing.Kalousek a vláda se svojí suitou dobře placených právních poradců vůbec zkusili. Pokusili se zcela vědomě omezit ústavní práva občanů v naději, že Ústavním soudem silou protlačí protiústavní politické rozhodnutí. I kdyby účel byl bohulibý (ušetřit státní prostředky), jakože spíš nebyl, nemůže to podobné pošlapávání demokratických principů zakotvených v Ústavě a v Listině lidských práv, v mých očích v žádném případě omluvit.
Celý tento spolek by měl být z vlády a z dalších - ze státních prostředků přenáramně dobře placených postů s ostudou vypískán.
Protože na sebe narážely dva argumenty: buď porušíme Ústavu retroaktivním zdaněním nebo porušíme Ústavu kvůli rozpočtu (a tedy i některá další ústavní práva, na jejichž zaručení nezbudou peníze nebo bude nutné si půjčit, což ale zase porušuje rozpočtová pravidla). Rozhodnutí skočilo tak, že bez zrušení by první porušení práv nastalo plně zatímco po zrušení je druhé porušení práv jenom částečné a navíc lze stále dopad zmírnit. Někteří soudci navíc hlasovali raději zodpovědně (co se týče rozpočtu) než podle Ústavy, což jim ale ani přes jejich protesty Ústava nedovoluje.
Použití zkráceného řízení pro přijetí zákonů není u nás zas tak neobvyklé. Zrušení zákona z tohoto důvodu je ryze politické rozhodnutí. Tzv. retroaktivita 50% daně je také poněkud sporadická. Především se záloha vyplácí až po přijetí zákona a byla tedy zdaněna v roce 2011. Z daňového pohledu je rozhodným obdobím datum plnění a proto to Kalousek zkusil. Bylo to ovšem hodně nefér. Naprosto stejný problém je zdanění tzv. úrokového zvýhodnění 15% daní. To kupodivu senát neřešil a při tom jde o stejný problém. Nárok mě vzniká třeba v roce 2003 až 2010 a daň na mne dopadne až na konci cyklu i za předchozí období. Takže dvojí metr jako vždy.
Úrokové zvýhodnění je úplně jiný případ - nárok na něj nevzniká průběžně, ale jednorázově k určitému datu po splnění smluvních podmínek. Jen výše tohoto nároku se vypočívá z toho, co jste v minulosti obdržel. Z dnešního pohledu se stále jedná o možný, budoucí příjem, který bude podléhat takovému zdanění, které bude v té době platné.