Běžný občan nemůže posoudit zda došlo nebo nedošlo k porušení zákona . Pokud má takové podezření, podává trestní oznámení (nejlépe s uvedením toho zákona) a policie se tím musí zabývat. Policie má mnohem větší možnosti než ten občan. I v případě odložení je vyhotoveno písemné oznámení. Tam je uvedeno co se stalo nebo nestalo. Tímto lze potom argumentovat v případné občanské žalobě.
Řekl bych, že pan Fosil to vystihl naprosto přesně. Pokud běžný občan není schopen posoudit, zda je možno v nějakém jednání možno spatřovat trestný čin, tak od toho jsou právníci, aby běžnému občanovi poradili. Policie rozhodně není advokátní kancelář, protože ze zákona se zabývá jedině a pouze vyhledávání, objasňováním trestných činů, jakož i stíháním jejich pachatelů. Ale protože hodně občanů má stejné myšlení, jako máte vy, tak se pak policie zabývá věcmi, které jsou od samého počátku evidentně občanskoprávními věcmi, neboť to vyplývá, jak vy správně píšete, z jejich úřední povinnosti. Ovšem pozor! Má to jednu nevýhodu: Pokud už je policie donucena se takovou nějakou věcí zabývat, tak se vám také může stát, že se jí bude zabývat tak dlouho, že o svůj nárok na případnou náhradu škody či vrácení nějakého plnění přijdete promlčením, které v občanskoprávní rovině celou dobu běží. Takže vám sice policie pořídí důkazy pro občanskoprávní řízení, ale ty vám budou na dvě věci, neboť již věc bude promlčena. A mohu vás ujistit, že na policii se nezahojíte, neboť jste měl od samého počátku možnost podat žalobu civilní.