Vlákno názorů k článku Desetník: Stát chce být alternativou spořicím účtům od anonym - Dost dobře nechápu, proč se stát zbavoval (a...
-
anonymníDost dobře nechápu, proč se stát zbavoval (a chystá se ještě zbavit) některých podniků včetně bank, které přinášejí zisk. Kdyby dnes byly banky v rukou státu, mohly se z jejich zisků hradit výdaje, na které nyní nemáme. Takhle jde zisk do ciziny a my z něj nic nemáme. Pohled na to, že teď momentálně dostane stát třeba 20 miliard za prodej, když další léta bude vytvářen zisk např. 15 miliard ročně, se mi jeví jako krátkozraký. Ostatně, nevšiml, jsem, že by někde ve vyspělém světě prodávali svůj majetek třeba proto, aby mohli potáhnout silnice novým asfaltem nebo policii koupit nová auta.
Pamatuji si, jak nám za socíku bylo vysvětlováno, že když stát nemá prachy, půjčí si je z úspor občanů, a těm za to dá prostřednictvím tehdy monopolní České státní spořitelny na tehdejší dobu zajímavý úrok. A ono to nějak fungovalo. Nebyli jsme ani zadlužení. A vezmu-li k tehdejší víceméně nulové inflaci úrok mezi 2 - 4 % (do něho máme v dnešní hyperinflaci setsaktramentsky daleko), byl to docela vejvar, výhodný pro obě strany - pro lidi i pro stát.
Kdyby tedy dnešní banky nebyly v cizích rukou, mohl z nich stát dnes něco mít, Takto např. z našich peněz budeme zachraňovat krizi v Rakousku - Česká spořitelna vyvede zisk do Rakouska ke svému vlastníku. A ještě nedávno nám naši modří politici trvdili, že něco takového u nás nehrozí. -
Jarmila (neregistrovaný)Mně ty ztráty připomínají kouzla, co se hojně dělaly při privatizaci majetku. Když jsem po převratu v r. 1989 dělala kádrovačku, vyvstala otázka, zda si nechat podnikové rekreační středisko nebo ho prodat. Ekonomové měli spočítat, jestli je ziskové nebo ne, kolik by se za něj utržilo a další údaje, aby podle toho vedení rozhodlo. Ekonomové tedy vzali cifry a spočítali, že je v hluboké ztrátě a že by se mělo prodat. Když se vedení podniku podivilo, jak to že je v hluboké ztrátě, proč do toho teda ještě cpeme peníze a chceme jeho rekonstrukci (hlavně sociálky ne pro půl chaty na chodbě, ale na pokoje, stejně tak odstranit 6-lůžkové a průchozí pokoje), tak ekonomové vypočítali, že je to šul-nul. Když vedení podniku řeklo, ať si na rekonstrukci teda rekreační středisko vydělá, spočítali ekonomové, že je vysoce ziskové a že by se teda prodávat nemělo. Počítali to pořád ze stejných čísel. Nakonec se neprodalo, ale dalo do ekonomického pronájmu, rozuměj česky: žádná rekonstrukce se konat nebude, ale všichni z toho budou dojit zisky, co to půjde, protože nájemce je tam proto, aby si vydělal, a podnik z toho chce taky něco mít. A aby měli oba solidní zisky, tak se v rámci sociálních výhod pro zaměstnance dohodlo s odbory, že kdo ze zaměstnanců tam pojede, dostane na rekreaci příspěvek od odborů. Kdo pojede jinam, má smůlu a cvaká si dovolenou za své.
Počítám, že podobně se zachovala vláda, když chtěla prodat spořku. Taky věděla leda tak velký kulový. -
anonymníNevěřím tomu, že vláda věděla kulové. Měla to určitě dobře spočítané a někdo si na rozprodeji státního majetku napakoval. Samozřejmě, že se lidem nemůže říci pravda: prodáme ji za 10 miliard, 20 miliard do toho nacpeme a 10 miliard do toho nacpe nový vlastník. Ten zvýší ceny tak, že po 3 letech bude ve vysokém zisku, takže se vlastně oněch 40 miliard investic za tu dobu zaplatí a pak se už pojede jen na zisk. Kdybych já si mohl takto koupit barák a po 4 letech ho měl splacený ...
Co se dělo hojně za socíku, a nyní se to s úspěchem provozuje taky: na zhuntovaném autě, baráku (dosaďme si cokoliv) se provedla generální oprava, takže uvedené je (nebo by mělo být) jako nové. Ovšem prodá se to za zůstatkovou cenu, která byla ve většině případů nulová, a aby to tolik nekřičelo, tak se tam uvede nějaká smluvní, směšná cena. V okolí znám dost takových podnikavců, kteří si takto výrazně pomohli, a prodávající firma zakrátko zkrachovala s mnohamilionovými dluhy. A "nová" firma s jinou tečkou nebo pomlčkou v názvu se stejnými majiteli/jednatli jede vesele pod jiným IČem dál. -
anonymníTo je pravě ta lež co nam vkladali do mozků, že vsechny firmy patrici statu byli prodelečne a proto museji by nutně měli být odevzdané soukromým majitelům domávim či zahraničním. Nevadilo jestli se jednalo o prosperujíci subjekt, hlávním ůkolem bylo vyhovět neoliberalistickým trendem, tzn zbavit se všemu co smrdělo státnimu. Stačilo vyměnit management a nasadit tam své výbrane lidi -specialiste na tunelování a zbankrotování podniků. A tak to bylo.
Ti samé co kdysi, tak vehementně hlasáli konec či omezení role států v ekonomice, jsou ti samé co se dneska pokoušeji o rozširování role působnosti teto instituce.
Pro občané je to zdravé způsob ohodnocení jejích fin prostředků, ale bohůžel to přišlo příliš pozdě, kdy celý národ je rozprodané za pakatel nadnárodnim zájmům, a pro místnim nezbylo zhrůba nic. -
SocPredator (neregistrovaný)- Souhlasím s tím prodáváním.
- Dřív byl státní dluh taky, jen se to nikde nezveřejňovalo, protože by strana nebyla tak úžasná jak byla.
- Odvody zisku ČS - když u nás zisk patřičně zdaní, proč by ho nevyvedla? Stejně z něj stát nic nemá, když je to privátní firma. To nejsou naše peníze :-) -
anonymníTak obrovsky zadlužení jsme v minulosti ale nebyli!
»To nejsou naše peníze« - ale jsou od našich lidí. Rozhodně by bylo lepší vedle zdanění tu ponechat i onen zisk. A za kolik byla ČS vlastně prodána? Že nenesla zisk, ale naopak se potápěla ke dnu? I u dobře fungujícího podniku může nastat obrat od lepšího k horšímu, když se tomu umí náležitě "pomoci". Spíš jde o to najít viníky, kteří se snažili vládám dokázat, že bez cizího vlastnictví to tu nejde. A vlády sedaly na lep a podniky bezhlavě rozprodávaly, z pohledu zahraničních investorů doslova za hubičku. Takže vlastně můžeme být rádi, že nám tu ponechají aspoň nějaké daně. Dobrá matematika a politika... Nikde ale není zaručeno, že i tak silný podnik, jakým je např. ČS, se dostane časem díky přelivu prostředků do Rakouska do problémů, a pak se natáhne ruka s vydíravším "státe, pomoz, nalej peníze, jinak budeme propouštět". A najednou ruka státu, která jindy vadí, tady nevadí?
ČLÁNKY DO MAILU