To je dáno rozdílným způsobem valorizace důchodů a výpočtem nově vyměřovaných. Zatímco staré se valorizují o inflaci plus 1/2 reálného růstu mezd (bývalo to o 1/3 růstu, a po dobu dvou let krize jen o inflaci), nové se počítají z osobních vyměřovacích základů, u nichž je zohledněn celý růst mezd.
Jistou logiku je nutno vidět v tom, že valorizace o inflaci má důchodcům zachovávat kupní sílu jejich důchodů z doby vyměření (že je jejich "spotřební koš" často jiný než ten, z něhož se počítá inflace je věc jiná), zatímco druhá složka valorizace, tj. 1/2 růstu reálných mezd, vlastně přiznává důchodcům podíl na současném růstu produktuvity práce (vyjádřené nepřímo růstem mezd), a to i přesto, že se již současní důchodci na růstu produktivity práce nijak nepodílejí (a vlastně tak od aktuálně pracujících "dostávají něco navíc" na přilepšenou).
Na druhé straně, zohlednění celého všeobecného růstu mezd v okamžiku odchodu do důchodu má zase logiku v tom, že ten pracující člověk, který právě odchází do důchodu, se na tom zvyšování produktivity (a s ní souvisejícím růstu mezd) podílel po celou pracovní kariéru.
Tento rozdíl mezi valorizovanými a nově vyměřovanými důchody je markantní u "starodůchodců", kterými jsou zejména ženy, neb zatímco statistický důchodce zažije v průměru cca 18 - 19 valorizací a pak umře, tak statistická důchodkyně jich zažije 27 - 28. "Díky" možnému a běžně využívanému dřívějšímu odchodu do důchodu u současných důchodkyň (o 3 - 5 let) dokonce stále ještě dochází k tomu, že zatímco mužům či bezdětným ženám stejného data narození osobní vyměřovací základ díky růstu produktivity práce ještě rostou, pak těm "dříve odešlým" valorizační vzorec již část podílu na tomto růstu nepřiznává. (Podle mých propočtů může valorizace asi z 1/3 za "nízké důchody žen". Další 1/3 dělá dřívější odchod žen do důchodu a pouze 1/3 je dána nižšími platy.)