Vlákno názorů k článku Spoříte dítěti na jeho účet? Peníze si pak už nechat nesmíte, nejsou vaše od anna - Memu 6letemu bude koncit stavebni sporeni a my...

Memu 6letemu bude koncit stavebni sporeni a my penize z nej hodlame pouzit na castecne splaceni hypoteky (stejne jako na ho pouzijeme i nase stavebni sporeni). Jedname neopravnene? Ve stavebni sporitelne pred temi lety rikali, ze at zalozime stavebko na kazdeho a az budeme chtit vlastni bydleni, muzeme na nej pouzit vsechny stavebka.

Teoreticky ano. Prakticky - kde není žalobce, není soudce.

Přesně tak, rodina (třeba i rozpadlá) která si nechá od státu kecat do svého majetku a vzájemných vztahů, si nic jiného než oškubat a znásilnit nezaslouží.

Takže závěr ze zdejší diskuse pro mnoho lidí může být: lepší je asi žádnou rodinu nemít. Neženit se, nevdávat se.Pokud už rodinu Pánbůh člověku nadělí, tak žádné stavební spoření ani darování majetku dětem, ať si počkají až to po rodičích jednou dostanou ze závěti. Rodiče nikdy, jako každý v životě, nevědí, jaké neštěstí nebo nemoc nebo další problém může přijít a je pro ně tedy naprosto neprospěšné přispívat - a tedy darovat - prostředky někomu, kdo potom jim není ochoten třeba recipročně pomoci. Je to celé dost nemravné, ale co je tady mravné?

Jano, s tvými názory bych vcelku souhlasil, ovšem nemyslím, že je to závěr ze zdejší diskuse, to je přece dávno stará pravda (řekl bych již staří Řekové), že od dětí se nám nevrátí ,co jsme do nich dali, můžeme jen doufat, že se ony tak zachovají ke svým dětem. Já jsem synovi naspořil 1,5 stavebka (na tu druhou smlouvu už si spoří sám, protože vydělává) a nikdy by mně ani nenapadlo, to chtít to něm zpátky (nebo chtít něco jiného, hlavně VDĚK). Jako děti jsme říkali:“co se dá, to se nevydá“. Soudy podle mne rozhodly správně, stavebko bylo majetkem syna a hotovo.