Vlákno názorů k článku Spoříte dítěti na jeho účet? Peníze si pak už nechat nesmíte, nejsou vaše od kroogh - Takže nejlepší varianta je nikomu nic nedat. Ideálně bych...
-
kroogh (neregistrovaný)
Takže nejlepší varianta je nikomu nic nedat.
Ideálně bych měl synovi nechávat během jeho života podepisovat směnky - chceš mobil? - dej úpis, ...chceš na chleba i šunku? - dej úpis, ...jo fotbal? - podepiš dlužnou částku ....
No a pak mu to v 18ti hezky vyúčtovat, ne?
Jen pro úplnost, nemám problém svému synovi jeho peníze dát, ostatně proto mu je spořím. Jen mi nějak nesedí morálně to, že všechno co bylo pro dítě z mé strany uděláno je "hozeno do kanálu" a v 18ti by mi ještě nakonec předložil vyúčtování.
Když pojedu s dítětem na dovolenou, tak je to ode mě také "dar" nebo bych se měl jistit do budoucnat (až bude hůř), že si to pak od něj možná vyberu?
Nebo zmíněné vzdělání - na jeho peníze šáhnout nemůžu - tj. pokud bude chtít chodit třeba na jazykovku (nebo nějaký kurz) tak to musím platit ze svého .... takto poskytnuté peníze lze tedy brát jako jeho dluh vůči mě a pak mu ho mám při dosažení zletilosti vyúčtovat? -
kroogh (neregistrovaný)
Dobrý den,
ptám se na jinou věc. Mohu synovi během jeho "nedospělého" života dávat k podpisu "dluhy" ? Nebo se prostě samo sebou vše považuje za automatické a dar?
Bavím se nyní o o případné platbě školy, jazykových kurzů, sportovních kroužků (s tím spojené vybavení atp.)
Na nic z toho ze zákona nárok nemá a budu se chtít v budoucnosti vyhnout výše zmíněným problémům, mám s ním tedy podepisovat nějaké smlouvy o dluhu? (který si pak dle toho jak se bude po dosažení zletilosti vyberu anebo ne)
Hm? -
paboz (neregistrovaný)
Krooghu je jich tady samozřejmě vic ,ale ty jsi v zavěru tematu jeden z mála ktery chápe po lidské strance o čem je tady řeč.
Nail ten se ctěl předvest jaky je uspěšny podnikatel ,z 90% jeho syn patři k tem co penize pro něho nic neznači tatik to všechno zaplati a naco si ukaže tak to má.Masli si že všichni mužou byt podnikatele kdo potom na Vás pane pracoval?
A Lubík to je dalši z prominutím kapitola.
A p.Jarmilo vámi popsane věci jsem také řešil (už nevím přesně jak to bylo u pojistek) u stavebek to nekteré stav.spoř.měli pojištěné - ale to už je jiná kapitola.
Zaplat panbuh že eru stavebek máme za sebou a když již leta investuji dětem do prav.nakupu pod.fondu - ty jsou na mé jméno a jenom ja a má žena (matka)ví ty a ty konkretni investice maji jakoby v záhlavi napsano tužkou jména mych dcer.A ještě takova retro vzpominka - je mi 45 už to tady někdo vzpominal za našeho dětství bylo premiove spoření mladych (mám sestru o 7 let mladší)
Rodiče mi tehdy řekli (už samozřejme si nepamatuji detaily)neco v tom směru ,kdyby se jim něco stalo a už nestačili naspořit sestře tak abych se rozdělil - BYLO TO PRO MĚ ABSOLUTNĚ POCHOPITELNÉ. -
Lubik (neregistrovaný)
AAA Já jsem asi opravdu hloupý. Moje úvaha: chci dát dítěti peníze a chci mu zaplatit jazykový kurz. Mohu-li si dovolit obojí, tak to udělám. Nemohu-li a chci ten jazykový kurz, tak mu peníze nedávám a jazykový kurz mu zaplatím. Ale dát mu peníze, potom mu je vzít a zaplatit mu kurz se mi zdá poněkud nešťastné.
-
kroogh (neregistrovaný)
Ne. Téma jeho peněz jsem opustil.
Ptám se jestli je možnost v průběhu života dítěte mu veškerý "nadstandart" (tedy mobil, dovolená, zájmové kroužky, škola, jazyk. kurzy) pořídit takovým způsobem, aby bylo ZREJME, že toto není ode mě dar, ale pouze půjčka ....kterou budu chtít k datu jeho zletilosti chtít vrátit - proplatit zpět.
Zda pak tento dluh vůči němu uplatním, případně z čeho ho zaplatí (jestli si na to pak použije to stavební spoření) už je jiná věc.
Chápeme se nyní?
-
Jarmila (neregistrovaný)
Myslím, že se dostáváme do oblasti prachsprostého kupčení a jde nám nějak stranou lidštější pohled na věc. Třeba to, že já se snažím dítě vychovat tak, aby se ve společnosti uplatnilo co nejlépe, přičemž bych měla zohlednit jeho zájmy a vrozené schopnosti. Dítě by mi za péči mělo být vděčné. A ne že já si budu psát, kdy a kolikrát jsem dítěti jako kojenci přebalila posraný zadek, většímu pořídila koloběžku a ještě většímu mobil, a dovršením 18. roku věku dítěte mu to slavnostně předhodila se slovy: "tady to jsem pro tebe udělala a teď mi to vrať". Nějak nám z toho kupčení vypadlo něco jako láska, úcta, vděčnost, starost, a místo toho tu máme jen prachy, prachy, prachy.
-
kroogh (neregistrovaný)
Dobrý den,
neříkám, že to co uvádím je správné a ideální. Pouze rozvíjím teorii kde si takzvaně dle zásad a zákona jsem na jedné straně rovni (jeho peníze jsou jeho peníze) a na druhé straně nejsme (vše co pro díte udělám je samozřejmost a dar).
Přičemž v závěru se nehledí na rozumnost daného počínání, kdy je v pořádku dítěti platit školy atp., ale už NE z jeho peněz (ty jsme mu přecé dali, takže nešahat, jsou jeho).
Kdy výsledkem je, že ratolest své rodiče obžaluje, že mu něco uzmuli, bez sebemenšího přiznání nároku, že do něj možná také něco investovali. (bohužel vše v rovině dotažené ad absurdum)Proto rozvíjím teorii, zda by tedy to dítě nemělo vlastně žít "na dluh", který si pak od něj budeme moci nechat splatit. (když to bude "hajzl")
Protože zatím mi ze všeho výše napsaného vyplývá (byt je to defacto a zákoně správně), že dítě zde může razit pojem: "co je Tvoje, to je moje a co je moje, do toho Ti nic není"
A to mi přijde špatné a amorální. Ne to, že dítěti platím penzijko a že ty peníze budou jeho. :-) -
Lubik (neregistrovaný)
Já už jsem včera psal, že v článku uvedený případ můžeme posuzovat z roviny ekonomicko-právní nebo morálně-citové, nelze to však dělat současně a míchat to do hromady. Soudy rozhodly podle zákonu a já uvedený výklad znám již z roku 1970 u Prémiového spoření mladých, že spoření rodičů dětem je dar. Já osobně si nedokáži představit jinou zákonnou úpravu. Obecně, když někomu něco dám, tak je jeho a zákon i řeší vrácení daru. A i dětem lze půjčovat.
-
kroogh (neregistrovaný)
Děkuji, to jsem chtěl slyšet.
Takže ona matka, aby postupovala zákonně správně, tak měla dát synovi podepsat dlužní upisy
- první na důstojné bydlení (na to použila jedno stavebko) tedy pokud ho použila na nájem atp a pouze adekvátní část, pokud to bylo na investici do nemovistosti, tak by synovi investicí vznikl i nárok na přiměřený díl dané nemovitosti
- druhý mu dávat postupně upisovat dluhy za jeho výživu (byt ze zákona jsme povini dítě živit - ale zákon už neříká, jestli má dítě nárok na suchý chleba anebo na něj dostane i šunku)
- třetí .......už nevím na co peníze použila a jak se vztahovali k dítěti
A tyto dlužní úpisy po něm poté (ihned) žádat k proplacení - přičemž dítě nevlastnící jiný majetek než ony stavební spoření by to muselo zaplatit z nich - respektive mu potom versus vystavěné dlužní úpisy udělat zápočet a přiměřenou část si rovnou strhnout z jeho stavebního spoření.
Doufám, že jsem to vystihl správně - jak se měla matka zachovat, aby zůstalo vše zákonně čisté za předpokladu, že chtěla synovi zajistit dostatečný životní standard na který bohužel sama neměla dostatečné peníze. (tak mu ho prostě pořidit za jeho peníze)
SHRNUTO, jelikož lidé (a občas i Vaše děti) mohou být hazjlové a navíc hájení zákonem, je nezbytně nutné, aby jste se jako hajzlové chovali i Vy a to projistotu preventivně již od jejich dětství.
V opačném případě si koledujeme o potenciální průšvih a v některých případech (viz. článek) i o pár let "basy".
-
Lubik (neregistrovaný)
Mně rodiče dávali peníze na knížku a na útratu (tedy kapesné), ale jen tolik kolik mohli. Takže když opravovali domek, tedy i bydlení pro mě (který jsme po jejich smrti s bratrem zdědili), tak je ani nenapadlo říci si o mé (ano byly to mé) peníze, a už vůbec je použít bez mého vědomí, ačkoli tu knížku měli u sebe. Ta matka asi přecenila své síly, když se rozhodla synovi spořit, to se samozřejmě může stát, ale nelze to řešit tak, že si ty (už) jeho peníze prostě vzala. Pokud byl syn nezletilý, měla požádat opatrovnický soud. A můj osobní názor, že si mohla půjčit i jinde. Já jsem to, kdysi tak udělal i když jsem věděl, že syn peníze má a že by mně je půjčil. Když jsem u těch osobních názorů, tak rodiče za to co dětem dávají, by neměli nic očekávat (obecně dar je dar), přičemž nejhorší je ten nedefinovaný vděk nebo se až pro ně obětovat. Já jsem přesvědčen, že syn by mi ve stáří pomohl, ale raději s tím nepočítám.
-
kroogh (neregistrovaný)
Nepochopil jsi úvahu ani důvod proč se ubírá takovým směrem ....
Ale nějak by mi trošku vnitřně vadilo, že pro něj dělám celý život první poslední a ono by mě v 18ti poslalo před soud, že mu něco dlužím :-)
Proto se zabývám "úvahou" jak tomu předejít a být v souladu se zákonem.
ČLÁNKY DO MAILU