Vlákno názorů k článku Spoříte dítěti na jeho účet? Peníze si pak už nechat nesmíte, nejsou vaše od Jarmila - Názor soudu je šílenost a synek, který honí...

Věková hranice vyživovací povinnosti rodičů k dětem není stanovena. Samozřejmě, že matka může požádat soud o zproštění vyživovací povinnosti. To jsi Jano fakt nevěděla?

Ne, naštěstí se mne to zatím nikdy netýkalo. Vztahy v rodině máme dosud dobré, syn dostal v 18 letech to, co mu patřilo a protože chodí dál do školy, staráme se o něj docela pečlivě i nadále. Je to ale docela prima kluk :-)

Pokud je to tak - tak mají vyživovací povinnost OBA RODIČE - nejenom matka, což je však otci toho kluka asi už delší dobu jedno.... ale s tím, že kluk je zřejmě tak trochu nástrojem rodičovské "války Roseových" s Vámi souhlasím.... ovšem myslím si, že ta matka je pouze v pozici obranné...

Toto není opět nic specifického. Obecně peníze dítěte nemusí ležet na nějakém účtu, ale mohou se použít ve prospěch dítěte. Jak to je, o tom rozhodne opatrovnický soud. Prostě zákonní zástupci majetek dítěte jen spravují (řekl bych, oprašují), u nemovitosti – domu mohou provádět jen běžnou údržbu, o nějaké rekonstrukci (která by ale mohla i majetek znehodnotit) opět rozhodne opatrovnický soud.

No, ale před chvílí jste tvrdil v jiném příspěvku, že použít peníze na zaplacení jazykového kursu dítěte nesmím, a přitom to snad je použití peněz v jeho prospěch. A určitě jednoznačnější než rekonstrukce bytu, ze které má prospěch i zbytek rodiny. Nebo jsem něco špatně pochopil?

Podstata je v tom, že o tom co je pro dítě prospěšné rozhoduje opatrovnický soud. Bez rozhodnutí soudu nedá stavební spořitelna úvěr, stavební úřad nepovolí bez rozhodnutí soudu rekonstrukci budovy, kde je zapsán nezletilý jako spolumajitel. Já osobně bych peníze na stavebním spoření nechal ležet, ať si o nich dítko v 18 rozhodne. Jak už psal Martin, prostě si vybrat buď budu mít peníze sám, nebo je dám dětičkám a potom, jak se říká, udělám za nimi (penězi, ale někdy i dětmi) křížek. Ono někdy „finanční poradci“ ve snaze bouchnout novou smlouvu (když už jednu mám), řeknou: tak to napíšeme na syna a synek na nás pak udělá dlouhý nos.

No, tak zaprvé nevím, proč by měl opatrovnický soud znát potřeby dítěte lépe než rodič. Co já vím, tak ten soud rozhoduje během několika dní, težko asi dělá důkladné šetření potřeb dítěte, jen přečte papír a pokud obsahuje správná klíčová slova, tak to schválí.

A zadruhé - nechat tam peníze ležet tenkrát znamenalo přijít o asi 50 000 na prémii a přeúročení při změně cílové částky. Ten kurz, který jsem z toho po ukončení SS zaplatil, zdaleka tak drahý nebyl. Je opravdu větším prospěchem dítěte připravit ho o 50 000, nebo naopak mu velkou část z toho zajistit a ještě k tomu udělat něco navíc?

Asi takhle, ve filmové grotesce Kid malý chlapec rozbíjel okna a za ním nastupoval sklenář Chaplin. Ten, chlapec za tu roli dostal velké peníze, které jeho rodiče v krátké době rozházeli. Vyvolalo to takový rozruch, že se kvůli tomu v USA měnily zákony.

Ano, tuto historku znám. Ale proč bych měl být omezován ve svém rozhodování já jako rodič zodpovědný (a těch je určitě naprostá většina) a navíc o částkách, které určitě nelze nazvat velkými penězi? A to jen kvůli jedněm nezodpovědným rodičům před 100 lety. A totéž platí o zmiňované kauze, ta žena (aspoň podle toho, ce si píše v článku) ty peníze nerozházela, naopak je použila docela zodpovědně ve prospěch dítěte. Kdyby požádala o schválení tohoto použití peněz opatrovnický soud, asi by to povolil. Takže jediná její vina je to, že se odvážila rozhodovat samostatně bez posvěcení státních orgánů.

Ano, to je pravda. A udělali to i přesto, že už tam mají sto let zákony chránící majetek dětí. Tady je aspoň názorně vidět, že každé takové zasahování státu do života jen otravuje či dokonce kriminalizuje poctivé a zodpovědné lidi, zatímco těm nepoctivcům a nezodpovědným stejně v působení škody nezabrání.

Pavle, vás to ještě baví? Zkuste formulovat, jak by jste si představoval, že s majetkem někoho, může manipulovat někdo jiný.

No, a v tom se asi neshodneme. Podle mě totiž majetek rodiny nejde dělit. Nebo jako si máme v rodině vést evidenci toto je můj talíř a toto tvoje lžíce, a když při mytí nádobí tvůj talíř rozbiju, tak ho musím nahradit. Nebo já snědl o knedlík míň, takže mám levnější oběd, atd. To prostě nejde. A i peníze spořené na účtu člena rodiny patří té rodině. Ano, zákon to možná definuje jinak, ale já mám stále větší dojem, že to je jen proto, aby se právníci uživili, a ne pro skutečné zajištění spravedlnosti.

A když ptáče vylétne z hnízda, rodina ho může na cestu zajistit podle svých možností. Ale těžko vymáhat rodinné peníze pouze formálně uložené na něčím účtu. Koneckonců ani drtivá většína účtů u nás nemůže mít více vlastníků, takže nejde oficiálně nějak prohlásit že toto jsou peníze rodiny, vždy to je čistě formálně (a případně pro zajištění obživy právníků) účet nějakého člena rodiny.

Takže ten náš zásadní spor je v tom, že podle mě prostě ty peníze na SS dítěti nepatří. A nepatří ani matce, samozřejmě, patří celé rodině a mají být využity v její prospěch. A že nějaký soud rozhodl jinak mě nepřesvědčí, že se mýlím. Nanejvýš to ovlivní mé chování v tom smyslu, abych nikdy nedopustil, aby soud rozhodoval o mém životě a životě mých blízkých. Koneckonců, jak jsem slyšel jednoho soudce, k soudu se chodí pro rozsudek, ne pro spravedlnost.

Věc má dvě roviny:
1. Myslet si můžeš co chceš. Dokonce si můžeš myslet, že se někdo jiný mýlí a že tebe nikdo nepřesvědčí.
2. Právní praxe ukazuje něco jiného než si myslíš. Viz bod 1. :-))

Dál nemá cenu diskutovat.

Pravidlo č. 1: Soud a jeho pravomocný rozsudek má vždycky pravdu.
Pravidlo č. 2: Není-li tomu tak, platí pravidlo č. 1.

No ještě jednu poznámku udělám. Manželka nemá svůj účet a její výplata chodí na účet patřící mě. Myslíte, že v případě rozvodu budu moci úspěšně argumentovat, že manželce nic, ale vůbec nic nepatří, protože veškeré své příjmy mi darovala tim, že je převedla na můj účet (a dary nepatří do společného jmění)?

Ne. Ty peníze byly totiž vždycky v SJM a nikdy ho neopustily. Darování mezi manžely v rámci SJM není vůbec možné - co patří do SJM nemůžete manželce darovat.

Kamaráde, na rovinu, představuješ si to jak Hurvínek válku. Ale tímhles tomu dal korunu:

"Nanejvýš to ovlivní mé chování v tom smyslu, abych nikdy nedopustil, aby soud rozhodoval o mém životě a životě mých blízkých."

Zajímalo by mě, jak bys to chtěl jako reálně zařídit. Myslíš si, že je jen na tobě, jestli se jednou ocitneš před soudem? Že když budeš dělat všechno tzv. správně, nic se ti nemůže stát? Omyl. A nakonec budeš ještě rád, když s tou tolik opěvovanou rodinou nebudeš mít nic společnýho, zejména majetek.

Pavle, každý nemůže být právník, ale co vy to předvádíte? Žádný majetek rodiny neexistuje. Existuje společné jmění manželů, přičemž vedle toho má každý z manželů svůj majetek a děti mají svůj majetek. A má cenu vůbec diskuze, kdy možná i připustíte, že já mám pravdu (podle zákona), ale podle vás to je jinak? Jinak dostane-li vaše manželka výplatu, ty peníze jsou společným jměním (hned), tedy i vaše a nezáleží na tom, na čí účet přijdou (navíc i ten účet je opět společný). A manželka „svou“ výplatu nemůže nikomu darovat, protože není její. Promiňte, nyní vážný dotaz: Tohle jste opravdu nevěděl?

Hmm, takze kdyz ja budu ze sveho uctu platit SS diteti, tedy mu davat dar, nemel bych k tomu jeste mit nahodou i pisemny souhlas manzelky, nebot ja nikomu "svou" vyplatu darovat nemuzu?

Lubik se možná vyjádřil ne zcela přesně, nicméně, faktem je, že peníze z výplaty manželky nejsou JEN její, ale patří stejně tak i jejímu manželovi, neboť podléhají režimu tzv. společného jmění manželů. Dispozice s majetkem patřícím do SJM (kam patří i již vyplacená výplata) v zásadě náleží kterémukoli z manželů, a to bez toho, že by se vyžadoval výslovný souhlas druhého - neplatí to ale vždycky, rozhodujícím kritériem jsou majetkové poměry manželů. Pokud se jeden z manželů rozhodně učinit úkon, který přesahuje majetkové poměry manželů, potřebuje k jeho platnosti souhlas druhého manžela. Takže ANO, lze jen doporučit obstarat si u důležitějších úkonů souhlas druhého manžela, nejlépe písemný :-). Kdyby totiž např. manželka byla zlá, mohla by dosáhnout klidně i toho, že "Váš" dar dítěti je neplatný a dítě by ho muselo vrátit.

Mohu tedy vůbec dítěti peníze na stavební spoření poslat, když mi defacto nepatří, ale jsou ve společném jmění? Lze tímto způsobem "darovat" něco co není moje? :-)

Jen čistě formální dotaz, nebo bych snad měl mít "plnou moc" od své ženy, abych to mohl udělat?
Anebo raději neměl mít, aby to pak mohla rozporovat a tím celé Stavební spoření jakožto i můj dar mohla kdykoliv stornovat? :-)

Tady jak napsal Martin musíme individuálně posuzovat přiměřenost, takže pro velký dar ze SJM by měl být skutečně souhlas druhého manžela. Obdobné to je např. i kupních smluv.

Jakto že žádný majetek rodimy neesictuje. Při posuzování nároku na sociální dávky se zohledňuje majetek všech členů domácnosti. což je ve většině případů rodina. A pokud tato rodina má nějaký majetek, tak dávky nedostane.

Takže když rodiče zodpovědně šetřili svému dítku, a poté se dostali do problémů, na peníze dítka sáhnout nesmí, ale dokud je neutratí, tak nedostanou dávky.

Takže jakto že podle jedně zákonů majetek rodiny neexistuje, ale podle druhých ano?

„Takže jakto že podle jedně zákonů majetek rodiny neexistuje, ale podle druhých ano?“ Pavle, to si jen myslíš, nebo to víš? Někde jsi to slyšel, nebo jsi si to přečetl v zákonech? V diskusi se nikam nedostaneme, když budeme jen tak plácat. Odvoláváš se na zákony, takže mi prosím napiš alespoň jeden zákon, kde je, že majetek rodiny existuje a alespoň jeden zákon, kde je, že majetek rodiny existuji. A můžeš mi jako příklad uvést alespoň jednu věc, která je majetkem nějaké rodiny?

Ale vzdyt to pise, ne?
"Při posuzování nároku na sociální dávky se zohledňuje majetek všech členů domácnosti. což je ve většině případů rodina"

AAA „což je ve většině případů rodina", kde to je v zákonu?
A majetek rodiny podle mne opravdu neexistuje, možná se to jen tak lidově říká, ale oporu to v zákonu nemá. A domnívat se u účtu (což Pavel udělal: „A i peníze spořené na účtu člena rodiny patří té rodině“), že je majetkem rodiny, je až nebezpečné. Já si myslím, že majitelem účtu je ten, kdo je zapsán jako majitel účtu, Jako si i myslím, že majitelem nemovitosti je ten, kdo je na Katastru zapsán jako majitel nemovitosti a že by tam byla zapsána nějaká rodina (jako rodina) s tím jsem se opravdu nesetkal. Stále nechápu, kde ve svých úvahách dělám chybu, můžete mi poradit?

To je jako hádání, jestli na monitoru se zobrazuje žlutá barva. Podle vás monitor nikdy žlutou barvu nezobrazí, protože tam jsou jen červené, zelené a modré pixely a ať vám někdo tedy ukáže ten žlutý.

Prostě je tady zákon, který pro posouzení nějakého nároku nezkoumá majetek jen onoho nárokujkucího, ale všech členů jeho domácnosti. Podle toho zákona je jedno, že nemovitost patří osobě Y a o dávku žádá osoba X, dokud společně tu nemovitost neprobendí, nemá X na nic nárok. Takže z pohledu tohoto zákona je ten majetek na jedné hromadě (jako na monitoru vidíte žlutou barvu), i když patří různým lidem (jako na monitoru ta žlutá barva je složená z flíčků, z nichž ani jeden není žlutý).

Takže položím tu otázku jinak. Jakto že existují zákony, které nutí respektovat vlastnicví někoho jiného a současně existují zákony, které samy toto nerespektují?

Pavle, věci, nejen zákony, musíme brát, jaké jsou, jinak to nejde. A na vaši otázku odpovídám asi proto, že tak byly ty zákony přijaty (císařem pánem, parlamentem), nebo co byste ode mne chtěl slyšet? A v případě o kterém stále diskutujeme, zákon, který bránil rodičům nakládat s majetkem nezletilých dětí, existoval již za Rakouska. Nemusí se vám to líbit, můžete proti tomu protestovat. Tak sepište petici, že nějaký zákon chcete změnit, nebo kontaktujte svého poslance, senátora, dejte to do novin, držte hladovku…

Pavle, kašlete na to - to je marný... .-). Lubik je prostě naprosto odtržený od reality života běžné průměrné rodiny a prostě si zakořenil v zákonech z doby Rakouska-Uherska. Na můj dotaz, v kterém současně platném zákoně (ať občanském zákoníku, zákoně o stavebním spoření, či jiné právní úpravě) je doslovně napsáno, že vklad na dětském kontu je považován za dar ve smyslu darovací smlouvy a je výlučným majetkem nezletilého dítěte a jeho zákonný zástupce nemá právo s tímto nijak nakládat...mi také nebyl schopen odpovědět, jen tu stále opakuje že děti mají majetky a bylo to tak už za cara Klacka a tečka...
Nepochází náhodou z "právnické kuchařky" poučka, že co není v zákoně vysloveně zakázáno, je v podstatě dovoleno???

Já zase před časem četl článek v plátku ČMSS, kterak si rodina - 3 generace - založila celkem 4 smlouvy a společně postavili domeček... To bude soud, až se rozhádají :-D.

Tak teď jste mne dostal!!! Na měšci jsou většinou vážná témata, teď jsem se fakt nasmál!

No tak přesně na to jsem myslela - ať žije byrokracie !!! A člověk ani zbla netuší, kam až její mocná ruka dosáhne... viz váš 2. příklad :-(

Jen by mě docela zajímalo, co si počnou již nyní přetížené soudy až se na základě tohoto rozsudku strhne lavina žalob dnes již dospělých dětí na své asociální rodiče, kteří jim "zpronevěřili jejich uspořené peníze" v době kdy jim bylo 5 či 10 let..... To začne u soudů ten správný "cvrkot"