Vlákno názorů k článku Spoříte dítěti na jeho účet? Peníze si pak už nechat nesmíte, nejsou vaše od Jarka - Tak je mi z toho rozsudku tak nějak...

Tak je mi z toho rozsudku tak nějak nevolno... na jeho základě mi vyvstává hned několik otázek...
1) Je opravdu možné, aby dospělý svéprávný člověk (rodič), který si peníze pro svou potřebu a potřebu své rodiny obstarává každodenní prací přestává být svéprávným ve chvíli kdy se rozhodne pro své děti udělat něco víc a myslí na jeho budoucnost??? Je tedy za své děti zopovědný RODIČ nebo není. Mám pocit že toto rozhodnutí soudu směřuje rodinu tam, kam by ji rád nasměřoval každý druhý puberťák - rodiče pro mne musí vše - já pro ně nemusím nic, stačí mít nataženou ruku, protože JÁ tady mám práva ... a rodič je vlastně ten nesvéprávný....
2) Nemůžu pochopit argumentaci - "děti mají svůj majetek" - JAKÝ SVŮJ MAJETEK?? Odkdy jsou peníze rodičů automatickým majetkem dětí?? Děti mají pouze právo na životní standard svých rodičů - ne na jejich vydělané peníze!!! A pokud rodič založí dětské konto či st.spoř. (třebas i proto aby na tom vydělal) tak je to zase jen pro to, aby rodina měla zajištěný nějaký standard a neplýtvala zbytečně penězi, když to není nezbytně nutné a existují na trhu produkty, které ušetřit rodině peníze umožňují...
3) Nejsem sice právník ani fin. poradce, ale pochybuji, že ani v zákoně o rodině, ani zákoně o stav. spoření, natož pak v obchodních podmínkách k dětským fin. produktům by kdekoliv byla zmínka, že zřízením a úložkami na tento produkt se finanční prostředky na něm stávají nedotknutelným majetkem nesvéprávného dítěte a jedná se o dar... ??? Nebo se snad mýlím?
4)Ačkoliv nejsem právník, vím, že ve všech právních normách je zahrnut institut "Dobrých mravů" a vše co je v rozporu s dobrými mravy je napadnutelné - tak proč ne i případ "nevděčného" fracka, který ačkoliv se matka samoživitelka v mezích svých možností snažila jak to šlo (bez fin.účasti otce-ten nám z toho nějak úplně vypadl-jako že by měl také nějaké povinnosti...), tak se jí nevyvedený synek, zřejmě pod vlivem ještě nevyvedenějšího tatíka snaží pomstít jak se dá....
5)Copak je možné žít život (a ten rodinný obzvlášť) neustále jen mezi paragrafy a právními kličkami?Kam to spějeme, když i rodinné vztahy obyčejných lidí budou muset být řešeny div že ne "obchodními smlouvami"?? Kam se poděla obyčejná lidská slušnost ?? Asi je něco je shnilého ve státě Dánském.... :-(

Jarko,
K 1) Každý člověk může svůj majetek nebo jeho část darovat jinému, tím přestane být majitelem a majitelem se stane obdarovaný, stejné je to u darů mezi dětmi a rodiči. Co je na tom nepochopitelného?
K 2) Ano, děti mají svůj majetek, to není argument, to je prostě fakt. Jinak každý je něčí dítě, takže co je na tom nepochopitelného?
K 3) V obchodních podmínkách to asi není, ale platí obecně, že majitelem účtu (tedy i prostředků na něm) je ten, kdo je uveden jako majitel, identifikován třeba jménem, příjmením, rodným číslem apod. U nemovitosti je majitel ten, kdo je na katastru zapsán jako majitel. Tedy majitel je ten, kdo je majitel. Co je na tom nepochopitelného?
K 4) Viz můj příspěvek 10. 2. 2011 7:41.
K 5) Že se děti a rodiče (ale třeba i sourozenci) spořili o majetek, to tu bylo od nepanšti. Co o tom bylo napsáno knih, natočeno filmů, např. Shakespearův Král Lear, tam otec nějak předal majetek dětem a pak se oběsil.

Tedy pane, Vy jste tak neuvěřitelný pragmatik, až z toho mrazí.... :-(
přesto se ještě pokusím o jakous-takous polemiku člověka "z lidu" ačkoliv nevěřím,že uspěji .... ale přece jen:
ad1) Princip daru ve své úvaze vůbec neřeším, to řešíte stále jen vy - já se zamýšlím o tom, kdo je v naší společnosti vlastně svéprávnější - zda rodič,který každodenně finančně (nejen) zabezpečuje své rodiče nebo jeho doposud právně nesvéprávný potomek. Pokud se týká těch darů - darovací smlouvy se též uzavírají mezi svéprávnými, plnoletými občany.... Ke všem právním úkonům je plnoletost a svéprávnost základní podmínkou....
ad2) O jakém majetku u dětí tu stále hovoříte?? Máte na mysli věci osobní potřeby?? Vše ostatní je majetkem jejich rodičů, děti mají ze zákona nárok pouze na životní standard svých rodičů ne na jejich majetek...
ad3) To jistě souhlasím, ale nezletilé dítě si asi účet samo na sebe nezřídí, obhospodařovat ho také nebude, veškeré právní úkony samo neprovede - je tu institut rodiče- zákonného zástupce, pokud není soudně tohoto zbaven. Tudíž nechápu tu logiku, kdy je zákonný zástupce v podstatě státem takto určený tím samým státem omezován ve svých rozhodnutí za své děti (státem mu takto s důvěrou svěřené)...
ad4)Takže v tom jsme snad za jedno, pak ale nechápu, že soudy toto nebraly absolutně v potaz a jako argument to nepřijali... ??
ad5) To jistě ano - ale příčí se mi myšlenka, že by se toto mělo stát novodobou normou v mezilidských vztazích....- rozhodnutí Nejvyššího soudnu k tomu směřuje :-(

No a vás snad něco nutí k tomu, abyste dělala dítěti účet na jméno? Myslím tedy něco morálního, ne "vyčůranost" typu, jak vyrazit nějakou bonifikaci...
Spořte si dle libosti na sebe, třeba na oddělený účet a po dohodě s manželem (SJM) mu to třeba ve věku 18ti let převeďte na jeho účet - vše jasné a žádného právníka určitě nepotřebujete.

A zcela obecně - pokud rodina normálně funguje, tak je riziko uplatnění těchto bodů mizivé. Tyhle právní úpravy řeší právě situace, kdy se něco sesype - kde třeba berete jistotu, že v debatovaném případě byla matka opravdu takový "nevinný chudáček"? Já tam třeba vidím hned několik bodů, kde bych měl o dotyčné jisté pochybnosti - zejména ta třetí smlouva je víc než podezřelá. Možná ji křivdím, možná ne - nevím, nechci soudit. Je ale asi evidentní, že tady právě nastala ta situace, kdy se vztahy rozsypaly, pak holt nastává čas pro právníky...

Já v tom nespatřuji nic nenemorálního-produkty jsou stát či fin. instituce je určitými úlevami či bonusy zvýhodňuje, zákon to umožňuje a ničním vysloveně nepodmiňuje, tak jaká vyčůranost?? Pouze se snažím dobře hospodařit s rodinnými financemi a využívám k tomu dostupných a zákonných prostředků - nic víc. A jestli je mezera v zákoně a není toto doslovně nijak právně ošetřeno tak (tzn.fin.hotovost na dětském kont=DAR dle § x zák. y)
Že bude rodina fungovat normálně vždy vám nikdo nezaručí a sesypat se to může kdykoliv, ale pak by tedy měla být jasná pravidla a ne aby na tom byli (jako ostatně vždy) biti jen ti, co to mysleli dobře a starali se aby i toho mála co mají k dispozici něco bylo...nejen pro sebe ale i pro dětičky z kterých se nakonec třeba vyklubou pěkní sobci :-(
I kdyby matka v tomto příběhu nebyla až takový "nevinný chudáček", tak i z vašeho příspěvku výše vyplívá, že synáček by se přinejmenším měl soudit s oběma rodiči - 1. smlouva byla "spotřebována" za trvání manželství - co tedy otec - ten "nespotřebovával"?? 2. Otec dlouhodobě neplatil výživné - což pro tento případ sice není směrodatné, ale cosi to o osobách a obsazení také vypovídá.... takže se ani moc nedivím, že ta paní se 3. smlouvou naložila tak jak naložila - TO VŠE Z ČISTĚ LIDSKÉHO HLEDISKA....

Jarko,
K 1) „Princip daru ve své úvaze vůbec neřeším, to řešíte stále jen vy“ ano, tak to je, protože to je podstatou věci. Dítě obdrželo nějaký dar a rodič mu ho vezme, což nesmí - dar nesmí vzít obdarovanému ani dárce, tak to prostě je. „Pokud se týká těch darů - darovací smlouvy se též uzavírají mezi svéprávnými, plnoletými občany“ – ne to není pravda, darovací smlouvy mohou uzavírat a běžně uzavírají i nezletilí a to jako dárci i jako obdarovaní..
K 2) „O jakém majetku u dětí tu stále hovoříte?? Máte na mysli věci osobní potřeby?? Vše ostatní je majetkem jejich rodičů…“ To fakt myslíte vážně? Vy neznáte dítě, které vlastní dům, pole, automobil, peníze?
K 3) Ano i zákonní zástupci - rodiče jsou omezeni v dispozici s majetkem svých dětí a platilo to už za Rakouska. Ukažte mi prosím zemi, kde to tak není?
K 4) Soudy posoudily, že porušovaní dobrých mravů nebylo, tak závažné, aby byly dány podmínky k vrácení daru. Navíc žalovaná ty peníze vzala a použila aniž by předtím dary zákonným způsobem vymáhala zpět, přičemž u třetího spoření již předem ani nepočítal, že s tím bude oprávněný vůbec disponovat.
K 5) To není nic novodobého, takový je život a myslím si, že my ani naše děti nejsme o nic horší než naši rodiče a prarodiče. Možná naopak, dříve byli staří rodiče daleko více závislí na dětech a ty jim péči ne vždy láskyplně vracely.

ad1) tak to děkuji za vyvrácení mé laické domněnky, já se domnívala, že toto už je věcí opatrovnického soudu?? Ale pokud je to opravdu tak - pak tedy nechápu statut dospělosti a svéprávnosti k právním úkonům... no nic, nechápu více věcí, které se dějí :-)
ad2)Já sice osobně neznám - asi pocházím ze zkromnějších poměrů, nicméně nezpochybńuji tuto možnost... ale pakliže se pohybujeme v rovině běžných rodin, které využívají spoření na dětských st.spořeních a účetech, pak vaše zobecňující tvrzení že "DĚTI PROSTĚ MAJÍ MAJETKY" je prostě úsměvné. Pochybuji,že netušíte, o čem tu mluvím.... rozhodně ne o milionářských dědicích polností, statků a továren - mluvíme tu o pár usmolených tisícovkách na stavebku .-)
ad3) - viz ad2)
ad 4) můžete nám dát návod jakým způsobem vymáhat zpět "dar" v podobě fin. hotovosti naspořené na stavebku na nezletilém (třeba 8 letém) dítěti ??
Možná že ho v této situaci dost zainteresovaných uvítá... :-)
ad5) No to se tedy máme na co těšit..... zpátky do středověku, morálka je přežitek!!!