Názory k článku Společnost s ručením omezeným – vyvolávací cena tisíc korun českých

Proš si zakládat firmu v ČR, když některé jiné státy chtějí na daních ještě míň a míň otravují s administrativou...

Můžete točit milióny, v pravý okamžik prodat majetek firmy, vyčistit konta, vyhlásit bankrot a polibte mi věřitelé, rozdělte si 1000 Kč. Fakt super nápad, který podpoří už tak mizernou platební morálku firem. Nepřišel na to náhodou někdo z ODS?

Můžete mi, kolego, polopaticky vysvětlit, jak věřitelům v případě bankrotu pomůže základní vklad 200.000? Nechtěl byste vklad zvýšit na 10.000.000? Nebo ještě lépe podmiňovat vstup do podnikání IQ testem, kádrovým profilem, červeným diplomem z VŠE a věkem od 50 let?

Milý kolego, 200.000 Kč pomůže víc než 1.000 Kč. Hlavně je rozdíl, když si za 200.000 Kč můžete založit 1 firmu nebo 200. Nepředpokládám, že si někdo založí 200 firem, ale dokážu si představit, že si jich může založit 20-30 s minimálními náklady a penízky přelívat z účtu na účet, psát smyšlené faktury, kde moje patnáctá firma platí mé sedmé firmě za zboží, zprostředkované mojí devatenáctou firmou, které moje dvacátá šestá firma nikdy nevyrobila ani nekoupila apod.

A co vam brani si tech 30 firem zalozit s 200000 v kapse - proste si zalozite jednu, pujcite si od ni 200000, zalozite druhou, atd ad libitum...

Tady pan kolega zapomněl, že ono to není jen o základním vkladu, že jo. Co třeba kolky, notáři, živnosťáky? Jedna firma vyjde minimálně na 12.000 Kč. A stačí udělat malou změnu ve struktuře firmy, třeba změnit sídlo (stačí když nějaký chytrák na magistrátu se rozhodne přejmenovat vaší ulici) a celé martýrium s přeregistrací a poplatky u notářů musíte absolvovat znovu.

Takže ano, dokážu si představit, že nějaký podvodník zřídí 20-30 eseróček, ale uznejte, že to může už dneska.

Jsem přesvědčený, že snížení základního vkladu na 1.000 Kč pomůže vstupu do podnikání nejen těm, co si jsou od strýčka schopní půjčit 200.000, ale i těm, co mají dobrý podnikatelský záměr, ale nemají bohatého strýčka.

Spíš mě fascinuje, že nikdo nekritizuje, že kdokoli může nahlédnout do obchodního rejstříku a zjistit vaše rodné číslo, adresu trvalého bydliště, výši základního vkladu - asi víte, co dokáže udělat s vašimi vztahy se sousedy, když se dozví, že máte S.R.O. s "dvěma stytisíci". "To musíte být bohatý sousede, nekoupil byste mi video. Naše děti hrozně chtějí video."

Absolutní nesmysl je požadovat po S.R.O. pořizování živnostenských listů (proč proboha, kdo to vymyslel???), nutnost sepisovat společneskou smlouvu u notáře a výše poplatku za kolek (nestačil by paušální poplatek za zřízení S.R.O. ve výši 1000,- jako při vstupu do živnostenského podníkání?).

Když to shrnu, snížení základního vkladu je vítaná změna, ale podnikatelské klima v ČR to moc nezmění.

Ale ty sročka stejně prej můžou ten vklad rozkrást, takže věřitelům nezůstane nic, tak je jedno jaký je ten teoretický vklad.

Musí se vždy řešit DPH nebo taky bude nějaký limit jako u živnosti?

S.r.o. není automaticky plátcem. Může se přihlásit dobrovolně kdykoli, povinně pak při tržbách nad 1 mil. Kč za 12 měsíců.

Motáte dvě věci dohromady. Zmíněnými 200000Kč neručí jednatel, ale majitel firmy.
Jednatel ručí neomezeně (sice ne úplně za všechno, ale za daně a pokuty vůči státu ano, stejně tak za nesplácení úvěru bance) a s.r.o. je tedy proto naprosto nevhodná pro one-man nebo rodinnou firmu. Právnické osoby jsou navržené tak, aby majitel mohl investovat beze strachu, že ho položí chyba někoho jiného. Bohužel, v médiích je s.r.o. prezentováno jako možnost beztrestně položit firmu, což ale není tak docela pravda a pak se občas nějaký malopodnikatel, co zakládal s.r.o. pro oddělení soukromého majetku od podnikání diví, že k němu přijde exekutor - jakmile si sám dělá jednatele, má smůlu, s.r.o. je jen pro bohaté, co si mohou dovolit zaplatit si někoho, kdo by firmu vedl a na koho by pak šly hodit průsery.

Ale čeští podnikatelé jsou hlavičky, a tak je nic nepřekvapí. Mohou si pouze formálně založit za výhodnějších podmínek firmu v Německu a v České republice si zřídí pobočku své německé firmy. Někde na Kajmanech nebo v Gibraltaru si pak založí další pobočku. Zisky tak bude podnikatel zdaňovat za výhodnějších podmínek v zemi s nulovou daní z příjmu, a na český i německý finanční úřad může klidně dělat dlouhý nos, protože sídla společnosti v Německu a v Česku, nevykazují žádný zisk. A nulový zisk znamená nulovou daň, a ve slušných zemích se daň z příjmu vůbec nedaní.