To by bylo téma na samostatný článek, jaké má možnosti se bránit běžný člověk. Známému se před lety stalo něco podobného, falešná pokuta od pražských revizorů. V jeho případě se ale soudu včas dozvěděl, vznesl námitky, nabízel doklady od zaměstnavatele že byl v tom čase v práci, svědectví, evidenci docházky, kamerový záznam, a soud se s ním vůbec nebavil, vinen, zaplať.
"Dovolání Nejvyšší soud odmítl, neboť směřovalo proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč, což se považuje za bagatelní částku, a tak není v takové věci dovolání k NS ČR přípustné."
Takže když se soud prvního stupně i odvolací odmítne zabývat důkazy a námitkami, k nejvyššímu soudu se vůbec nedostane automaticky, tak je to jen o náhodě, možná ano, možná ne, zda se ústavní soud bude sporem zabývat? Když nemá takový "neprůstřelný" důkaz v podobě slepoty, tedy "porušit nemohl", ale "jen" nějaká tvrzení a svědectví, tedy "porušit mohl"?