Překládám do cizích jazyků a z předchozí zkušenosti vím, že nejvíce dlužníků je mezi fyzickými osobami. Za první dva měsíce, kdy jsem začala s překlady na ŽL, mi dluží asi polovina fyzických osob, jde o malé částky do 500 Kč (celkem asi 5000 Kč). Tyto dluhy jsou nevymahatelné, protože znám jen email a telefon zákazníka.
Naopak z firem (vždy požaduji, aby v objednávce bylo uvedeno IČ) mi nedluží žádná (i když bohužel asi polovina firem platí i dva týdny po splatnosti, ale můžu být ráda, že vůbec platí...).
Zkušenost? Pokud chce občan ČR zadat překlad, musí zaplatit předem. Po zavedení této povinnosti najednou zakázky od soukromých osob přestaly chodit :-)
Také překládám do cizích jazyků a je zvláštní, že mám zcela jinou zkušenost. Problém mám pouze se splatností velkých částek. Čím větší faktura, tím větší problémy se splatností a stejně tak čím větší podnik, tím delší prodlení. Někdy mám pocit, že zde platí přímá úměra. Smutné je, že vzhledem ke stávající morálce se spousta drobných podnikatelů nedobrovolně stává poskytovateli dlouhodobých úvěrů. Kdybych ke svému podnikání potřeboval něco víc než jen know-how, dávno to musím zabalit, protože bych byl v tak šílené druhotné platební neschopnosti, že by mně to zabilo. Neplatit je prostě móda.
ve vete "Znamená to, že pokud bude mít dlužník uloženo třeba i několik miliónů korun na účtu své manželky, ale sám nebude mít veden žádný účet, má dlužník smůlu."
na konci je "má dlužník smůlu" melo by tam byt "má věřitel smůlu"