Říjen byl pro tuzemský průmysl slabým měsícem. Výroba v našem nejsilnějším odvětví se meziročně (letos už podruhé) snížila o 1,7 %. Na druhou stranu nelze pominout, že říjen měl o jeden pracovní den méně, a tak alespoň očištěný výsledek zůstal lehce v plusu (+0,8 %). V červených číslech skončily již tradičně utlumené obory, jako je těžba nebo výroba potravin, nicméně pokles tentokrát ohlásily i automobilky.
Aktuální výsledek je v podstatě zklamáním, zvlášť když ho dáme do souvislosti s vývojem nových zakázek, které se tentokrát rovněž propadly. Naznačují tak, že poslední čtvrtletí roku nebude pro českou ekonomiku ve znamení návratu k rychlejšímu růstu. Nepřesvědčily tentokrát ani zakázky automobilek, které poklesly o 1,7 %, nicméně určitou útěchu lze hledat alespoň ve vysokém srovnávacím základu. Loni v říjnu totiž vystřelily nahoru o téměř čtvrtinu. Navíc i u zakázek do jisté míry platí vliv nižšího počtu pracovních dnů, který se nepochybně na výsledku podepsal.
Na mysl se dere otázka, zda se již prostor pro růst v průmyslu zcela – s ohledem na vytížení kapacit i vzhledem k nepříliš silné poptávce doma i v zahraničí – již zcela vyčerpal, nebo zda jde jen o přechodné zpomalení, s nímž se dalo počítat. Předpokládáme, že situace v průmyslu se v posledních dvou měsících stabilizuje a toto odvětví vykáže mírný růst. Ostatně napovídají tomu ukazatele důvěry v tomto odvětví i indexy nákupních manažerů.
Zdá se, že průmysl má největší boom už za sebou. Doposud jsme na něj mohli spoléhat jako na stabilní a vlastně i hlavní motor ekonomiky, jehož postavení je natolik výjimečné, že jej může jiné odvětví jen stěží zastoupit. I proto počítáme, že růst ekonomiky za čtvrté čtvrtletí letošního roku bude v lepším případě jen dvouprocentní.
