"Dále také tvrdíme, že sankce a poplatky při problémech se splácením mají krýt reálné náklady společnosti, nikoliv riziko nesplácení. To má být obsaženo v ceně," říká Hůle."
Takže víceméně navrhují, aby rovnostářsky všichni dlužníci platili náklady a riziko těch pár, co si půjčili a nezvládali platit. Takže krásný příklad socialistického myšlení. Už chybí jen názor, že všichni by měli platit stejný úroky a hnát k zodpovědnosti ty věřitelé, které se budou zdráhat půjčit lidem v sociální nouzi - jak se pomalu opět přitvrzuje v pronajímání bytů - např. snížení kauce/jistoty.
Naopak je sympatický přístup bank, kteří mají nízké úroky pro zatím bezproblémové dlužníky.
Myslím, že jste tomu neporozuměl správně: cena úvěru skutečně má odpovídat riziku - a to je v pořádku, a rizikovější klient dostává dražší úvěr, nikdo tento princip nerozporuje a funguje to tak. Poznámka se vztahovala k sankcím při potížích se splácením, tzn. názor jen vyjadřuje celkem rozumný přístup, že tyto by měly odpovídat nákladům a nikoliv směřovat dlužníka do dluhové pasti.
Otázka je, jak definujete ty náklady spojené s potížemi pří splácení. Když má někdo potíže se splácením, roste tím riziko, že úvěr nesplatí a tedy že zvýší náklady věřitele. Takže do nákladů nemůžete počítat jen cenu inkoustu na napsaní upomínky, ale i to zvýšené riziko nesplacení.