Autor svým příspěvkem vytváří dojem, že je na dohodě stran, které právo použijí při úpravě svých pracovněprávních vztahů. Přitom je třeba znovu odcitovat normu, od které svou úvahu opírá:
Poměry z pracovní smlouvy se řídí - pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném - právem místa, kde pracovník vykonává práci. Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala.
Takže osoba, která bydlí v České republice musí makat podle našeho Zákoníku práce, byť by uzavřel smouvu s hotentoty, kteří mají doma stanoveno, že se u nich maká od vidím do nevidím..
Takže jde o řešení mezinárodněprávního prvku pracovníků, kteří u nás NEBYDLÍ a ne o žádnou převratnou věc, jak se snaží autor příspěvku prezentovat!!!
:
Poměry z pracovní smlouvy se řídí - pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném - právem místa, kde pracovník vykonává práci /v ČR/. Koná-li však pracovník práci v jednom státě /ČR/ na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě /SR/, je rozhodné právo sídla organizace/slovenské právo/, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala /jde o tuto osobu/.
Tím pádem platí věta první ....právo se řídí právrm místa /ČR/, pokud se účastníci nedohodnou ne něčem jiném /dohodnou/.
Právo se řídí právem místa, pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném. A o to právě jde, oni se totiž dohodnou na něčem jiném. Myslím, že to není až tak těžké pochopit.
Tak ještě jednou:
Zákon, který řeší kolizi dvou právních řádů stanoví pro oblast pracovního práva toto:
Poměry z pracovní smlouvy se řídí - pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném - právem místa, kde pracovník vykonává práci.
Možnost dohodnout se na něčem jiném je dána i v platném Zákoníku práce, ale pozor - pokud to zákon výslovně nezakazuje. Takže nejde o žádnou libovůli, ale o možné rozšíření práv a povinností v rámci zákonem možného rozsahu!
Kolizní - tedy cizí prvek na straně zaměstnance a zaměstnavatele - řeší slova: Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala.
Takže zaměstnanec bydlící v České republice ( protože naše právo nemůže upravovat právní poměry jinde, než na našem území) a konající zde práci pro cizí firmu musí být posuzován z pohledu platného Zákoníku práce! Obyvatel Tramtárie pracující v Česku pro Hotentotskou společnost se zde řídí hotentotským právem, neboť podle něj se musí řídít společnost, která v Hotentotsku má své sídlo! Pokud by z Trantárie přesídlil do Čech a získal zde právo pobytu, jeho pracovněprávní vztah by se řídil naším Zákoníkem práce !!!
Skončil jsem, jak říkají Indiáni.
Vážený pane, vaše "zaslepenost" je opravdu zábavná.
"Kolizní - tedy cizí prvek na straně zaměstnance a zaměstnavatele - řeší slova: Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala." Z toho vyplývá, že na českého zaměstnance se musí vztahovat české právo? Čtete prosím pozorně. Z toho vyplývá následující. Pro osobu, o které je řeč, není taxativně určeno, že se na ní bude vztahovat slovesnké právo. Bude tedy platit věta první. Pro tuto osobu platí české právo, pokud se ovšem se svým slovenským zaměstnavatelem nedohodne, že to bude právo slovenské /nebo tatarské/.
Podle pana Doležala by čecháček pracující pro firmu ze státu uznávajícího pracovní terorisnmus (jak si to představují někteří "taky podnikatelé") by byl mimo ochranu našeho státu, pokud by jim podepsal jejich smlouvu, navíc ještě v cizím jazyce a bez znalosti jejich práva To je nesmysl, který by popíral suverenitu státu! Jen cizinci u nás nebydlící se mohou řídit právním řádem státu cizí firmy!
Podle pana Doležala by čecháček pracující pro firmu ze státu uznávajícího pracovní terorisnmus (jak si to představují někteří "taky podnikatelé") by byl mimo ochranu našeho státu, pokud by jim podepsal jejich smlouvu, navíc ještě v cizím jazyce a bez znalosti jejich práva To je nesmysl, který by popíral suverenitu státu! Jen cizinci u nás nebydlící se mohou řídit právním řádem státu cizí firmy!
Ještě si dovolím dovětek. Neposouvejte prosím situaci tak, že podle mě zde něco platí. Já jsem jen upozornil na to, co zde platí. Mou snahou je psát články na profesionální úrovni. Co si o daném myslím, v nich tím pádem logicky nevyjadřuji.
Podle pana Doležala by čecháček pracující pro firmu ze státu uznávajícího pracovní terorisnmus (jak si to představují někteří "taky podnikatelé") by byl mimo ochranu našeho státu, pokud by jim podepsal jejich smlouvu, navíc ještě v cizím jazyce a bez znalosti jejich práva To je nesmysl, který by popíral suverenitu státu! Jen cizinci u nás nebydlící se mohou řídit právním řádem státu cizí firmy!
Mohu z čistým svědomím konstatovat, že tomuto článku jsem věnoval důkladnou přípravu. Cituji prosím z odpovědi Ministerstva práce a soc. věcí.:
"Věc: Volba práva a vysílání zaměstnanců
Koná-li zaměstnanec, který je státním příslušníkem České republiky, práci pro zaměstnavatele, který má sídlo na území České republiky, jedná se o pracovněprávní vztah, který se řídí zákoníkem práce České republiky (v daném právním vztahu neexistuje cizí prvek). Je-li však v tomto právním vztahu zaměstnavatelem cizí subjekt, řídí se právní vztah dle § 16 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, právem místa výkonu práce, pokud se nedohodnou jinak. Vykonává-li práci v České republice zaměstnanec, který je státním příslušníkem České republiky, pro cizího zaměstnavatele, je možné učinit volbu práva a dohodnout se na použití práva Slovenské republiky. Jak správně uvádíte, v takovémto případě se na zaměstnavatele bude vztahovat povinnost uvedená v ustanovení § ......... zákoníku práce. Podmínkou však je poskytování služeb v České republice pro třetí subjekt ( např. pro pobočku v Praze).
S pozdravem
................................, v.r.
ředitelka odboru pracovněprávní
legislativy a kolektivního vyjednávání"
Tolik citace. Věřím, že jsem tímto dostatečným způsobem odpověděl na předešlou debatu zde.