říká se tomu "rovnost v bídě". Ale o to přece jde. Autor kritizuje nepoměr příjmů mezi nejchudšími a nejbohatšími a ne vývoj životní úrovně (i těch nejchudších).
Pak by mu mohlo vyjít, že být chudým v některých (kapitalistických) zemích je výhodnější, než být průměrně vydělávajícím v těch socialistických. Případně by mohlo být zajímavé srovnání spotřebního koše chudého dnes a chudého před 50 lety (např.).
Za mých mladých let (šedesátá) se říkalo, že 1/3 lidstva hladoví, 1/3 má co dělat aby se najedla a 1/3 se přejídá. Dnes skupina přejídačů zůstala přibližně stejná (i když obézních přibývá), ale hladovějících je již polovina. Nejmarkantnější je to v Africe, ovšem tam za to nemůže kapitalismus , ale naopak návrat k feudalismu, někdy až otrokářství. Ovšem nedávno jsem četl, že Červený kříž v Británii obnovil potravinovou pomoc hladovějícím, ukončenou v roce 1946. Kromě výživy se i v západní Evropě zvyšuje počet analfabetů, překvapilo mě to Německu (dle jejich vlastních statistik).