Prosím autora článku, aby si své dílo aspoň jednou po sobě přečetl. Obvykle nesmysly přcházím, ale tady je jich tolik, že to ve mě vzbuzuje vážné pochyby o důvěryhodnosti tohoto článku. Jen namátkou"
„Je dlouhodobě udržitelné uplácení voličů a spřízněných skupiny z erárních peněz?“
„Bankéři a finančníci, kteří státům půjčují (nakupují státní dluhopisy), ovšem nezkoumají, zda ten který stát směřuje do dluhové pasti. Spoléhá se, že …“
„Utajovanou skutečností, že státy se nezadlužovaly proto, aby investovaly do skutečné budoucnosti a dlouhodobé přidané hodnoty, ale do projektů zajišťujících oblibu a popularitu politiků, plnících nesmyslné požadavky pro dosáhnutí na štědré evropské dotace a „všimné“ od spřízněných vlivných skupin.“
Atd.
Občas slovo chybí, občas přebývá, občas špatný tvar. Kdyby si to autor po sobě přečetl, tak tam takové doočíbijící chyby nebudou. A když autor neměl ani čas si to po sobě přečíst, kolik asi věnoval času na ověření věcné správnosti? Lze autorovi článku plnému překlepů a gramatických chyb věřit, že se pečlivě zabýval jeho obsahem a věcnou správností? Já myslím, že ne.
Souhlasim s Vami, ze clanek by mel mit urcitou jazykovou uroven, ale nesouhlasim s Vami v tom, ze podle ni lze poznat uroven faktickou. Totiz predpoklad, ze kazdy clovek po precteni textu, ktery napsal je schopen opravit vsechny jazykove nedostatky, je milny.
P.S.: Ja to zazivam dnes a dne. Na mnoho mych prispevku raguji lide jenom kvuli mlivnici prestoze se jedna o jednotky odstavcu a ctu je po sobe vzdy trikrat.
V zájmu centrálních bank je půjčovat peníze, veškeré peníze jsou dluh.Pokud zrovna nedlužíte Vy, dluží někdo za Vás. Obávám se, že tisk peněz, kdy už nejsou kryté např. zlatem a tisknou se na objednávku vlád, vlívá do ekonomik nadbytek finančních prostředků a důsledkem bude inflace, tzv. inflační daň, která „musí neodvratně přijít“(dřív nebo později), pokud včas nezaeragují centrální banky. Současná finační nestabilita se odsouvá do budoucna…, Řecko to není schopné ustát,další pumpování peněz nepomůže, jen krátce. Vynaložené prostředky se měli použít na zmírnění důsledků bankrotu.
Přesně tak :) A i kdyby se nekonal bankrot, nebyly zveřejněny podminky za kterých nyní Eurozona Řecku půjčuje. Jak těžce se rodila dohoda dokládá i to, že zkolaboval ministr financí Německa. Ale to už je spekulace :), zda to byl tento důvod.Je ale nezpochybnitelné, že Německo je největší finanční tahoun EU, jeho obavy jsou na místě.
U nás jsme na tom velice podobně jako Řecko a cesta je nápadně podobná. I u nás máme při přibližně stejném počtu obyvatel , podobné číslo o počtu státních zaměstnanců. V řecku jich je 1,25 mil. lidí a u nás je to na chlup stejný. Zdroj o stavu státních zaměstnanců , zveřejněný před nedávnem na aktuálně . cz. Kdo nevěří , tak at si to najde. V čem jsme na tom o poznání lépe je výšše dluhu. Ta je podstatně nižší a to díky nulové zadluženosti bývalého režimu.Ovšen tempo zadlužuvání naší země nabralo v posledních třech letech obřích rozměrů a jak známo , naše země nemá společnou evropskou měnu a tudíž by byla naše země mnohem dříve postižena snížením hodnocení ze srany agentůr. Ta situace může nastat velice brzo , po květnových volbách. A pak se zde začnou dít věci , které tato zem nezažila. Proto jediná možná cesta vede přes podstátné snížení státních zaměstnanců , zejména přebytečných úředníků , kterých je ve státní správě minimálně 30%, což přiznávají politici. Pokud toto nebude stačit , bude nutné přistoupit ke snížení přijmu u druhé skupiny , kterou stát platí a tou jsou důchodci.
Agenturám je jedno, jestli platíme eurem nebo ne. Ostatně rating máme snížený už dávno – od roku 1953. Nezapomínají. A výroky současných politiků jim dávají za pravdu, že kultura politiky „dluhy se dělají, ale neplatí“, zde přetrvává i dnes.
Řecko nás v ratingu podběhlo teprve až v poslední době.
Jinak souhlasím, že u nás, stejně jako v Řecku, na dluhy nejdřív doplatí důchodci, vysocí úředníci až nakonec.
To si každý musí rozhodnout sám. Prosté vybrání z banky je před nezodpovědnou politikou nezachrání. Kdo je rozumně utratí dříve než soused, bude na tom lépe.
Banky se musí rozhodnout, kde vezmou 100 miliard eur, které mají v řeckých dluhopisech, které Řecko nejspíš nesplatí.
A vlády se musí rozhodnout, kde si půjčí ty stovky miliard eur do záchranného fondu, na nichž se právě dohodly, a které nemají. Můj tip: Půjčí si je od ECB, která je vygeneruje jako protihodnotu za bezcenné dluhopisy krachujících zemí. Říká se tomu monetarizace dluhu. Jinými slovy zaplacení dluhu natištěním nekrytých peněz. Je to něco, co by nikdo neměl chtít. Stejně tak jako devalvaci – okradení spořivých a přilepšení dlužníkům.
Peníze jsou stále kryty systémem částečného krytí. Neříkám, že tento systém je dobrý, ale regulace úrokové sazby centrální banky poměrně účinně brání nástupu rychlé inflace (i když za cenu vzniku finančních bublin a následných krizí).
Existují však už náznaky, že i tento systém je porušován: ECB bude přijímat jako protihodnotu řecké státní dluhopisy, americké státní dluhopisy zase masivně nakupuje (nebo „nakupuje“) tajemný kupec v kategorii „domácnosti“.
http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1613249/ecb-bude-prijimat-dluh-recka-s-jakymkoli-ratingem-udelila-vyjimku-pomoci-maji-i-rakouske-a-nemecke-banky.html
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=667574
Oba tyto kroky znamenají faktický přechod od režimu částečného krytí k režimu volné emise peněz. Co to znamená? Že vyrážíme vstříc prošlapanou cestou k výšinám hyperinflace.
Nepochopil jste. V povinných rezervách jsou jen 2%, zbytek banka může půjčit. Takže většina peněz je jen zdánlivých. Když budete vyzývat lidi, aby si začli vybírat peníze, dojde ke kolapsu. Pokud budete vyzývat, aby se dluhy splácely, dojde ke kolapsu. Pokud se vám zadlužení nelíbí, musíte změnit systém, a ne se snažit silou protlačit něco, co v něm nemůže fungovat..
Bohužel Vás musím upozornit, že jste obětí propagandy. Nejsou peníze na sociální stát, tak stát omezíme. Už se ale neptáte proč najednou ty peníze nejsou, co s námi v Evropě dělá globalizace, kdo a z jakých daní plní státní pokladnu …? K nastudování:
http://www.youtube.com/view_play_list?p=A3A05669C49D88EE
Nikoliv. Medián není hodnota uprostřed extrémů, ale hodnota, kdy je polovina výsledků nad ní a polovina pod ní.
V Kellerově hypotetickém světě, kde je 10% bohatých 12× bohatších, 90% chudých 2–3× bohatších než dříve, a nic mezi tím, by byl medián 2–3.
On průměruje dvě hodnoty, aniž použije jejich četnost, což je to čistá demagogie!
Představte si modelový příklad: Auto za 300000Kč zlevní na 150000Kč, rohlík za 2Kč zdraží na 100000Kč. Jsem na tom v průměru stejně? Podle Kellerovy logiky jsem na tom dokonce lépe: Předtím byla průměrná cena auta a rohlíku 150001Kč, nyní jen 125000Kč.
Mluví se o průměrném zlepšení života celé populace, tedy jde o průměr milionů hodnot, ne o průměru dvou extrémních hodnot. Je-li průměr 7násobné zlepšení života, pak tvrzení, že se 10% lidí zlepšil život 12násobně a 90% lidí jen 2–3násobně, je s tím v rozporu, a měl by to odhalit každý maturant. Číslo 7 samozřejmě vypovídá, stejně jako ostatní citovaná čísla, že se v průměru máme mnohem lépe než po válce. Nic méně a nic více se z něj nedá vyčíst.
Ano, je to podružné. Horší je, že Keller vše vidí třídním pohledem marxistické ekonomie (chudí a bohatí, pracující a rentiéři atd.), nebere v úvahu princip peněz jako měřítka vzácnosti vykonávané činnosti (svou finanční situaci jsem schopen změnit), a tak mu vůbec nedochází, v čem skutečná arogance moderních financí spočívá. V tom, že dnešní bankéři žijí z inflace: http://www.investicniweb.cz/ekonomika/2010/5/8/clanky/jesus-huerta-de-soto-bankeri-ziji-z-inflace/?strana=1
Proto spořínci chudnou, zatímco banky bohatnou.
(Keller se naopak z inflace vlastně raduje, když řeší, za kolik let bude můj plat stejný jako byl kdysi šéfův.)
Peníze na socální stát však nebudou nikdy. Každý stát, který upřednosňuje přerozdělování proti životu za vlastní, je odsouzen k postupné rezignaci těch, co pracují. Všeobecně přijímaná míra solidarity je vyjádřena dvěma slovy: charita a pojištění. Mám-li dostatek, nenechám žebráka o hladu, na dešti a v zimě. Pomohu zpět k majetku tomu, kdo ne vlastní vinou o majetek přišel, nebo ne vlastní vinou nemá možnost jej získat.
Důchodový systém pak nemusí mít se solidaritou vůbec co do činění. Každý práceschopný člověk má v dospělosti dost času se na důchod připravit.