Recept, jak vydělávat na burze

Jak se drží svého optimismu, doufá, že odvaha a sázka umožní profitovat. Proti býkům ale stojí medvědi, kteří třebas i skočí z okna…

Nahlédněme do dob dávno minulých, vezměme si inspiraci z dob první republiky, kdy byl cenný papír ještě papírem. Obchodování s takovými papíry probíhalo například na burzovním parketu budovy burzy a obchodování vyžadovalo osobní přítomnost účastníků burzy.

Mimoburzovně se obchodovalo i v pozadí scény burzovního parketu, v kulise burzy. Kulisa je místo v bursovní budově, kde kupující ujednává obchody buď přímo s prodávajícími, nebo prostřednictvím kuliséra, čteme v prvorepublikovém slovníku.

Sofistikované technologie pro obchodování s cennými papíry a obchodní platformy za první republiky neexistovaly, všechny transakce se uzavíraly manuálně. Obchodování bylo pomalejší a méně efektivní. A už tehdy existovaly burzovní spekulace.

Nejčastěji se spekulace vyskytuje v obchodě zvláště s cennými papíry a na bursách, psal před ¾ stoletím ve slovníku ekonomických pojmů Josef Vlček. Jako hesla související s burzovní spekulací výslovně uvedl spekulaci „Á la baisse“, „Á la house“ a „Kontremina“. Zmínil i diferenční obchody a za zvláštní druh spekulace pak označil arbitráž.

Zastupitelnost cenných papírů a kurzová arbitráž

Cenný papír Vlček považoval za zboží, se kterým se obchoduje. A co víc, je to zboží zastupitelné, cenné papíry jsou vydávány hromadně – akcionáři jako podílníku v akciové společnosti může být vcelku jedno, jestli drží akcii s pořadovým číslem 1300, nebo číslem 999.

Používá se mnoho různých pojmenování pro spekulanty a tradery, záleží na kontextu. Mohou zaznít slova o spekulativních obchodnících, hráčích na burze, intradenních obchodnících, kteří ve stejný den nějaký finanční instrument koupí i prodají. Dnes prodají i ultrarychle, sekundy se stávají dlouhou dobou.

To v prvorepublikové době telefonní a telegrafické komunikace stěží mohlo takové vysokofrekvenční nebo algoritmické obchodování existovat.

Prvorepublikoví finanční spekulanti ještě mohli profitovat z kurzové arbitráže. Než se informace o cenách a objemech prostřednictvím telefonu přenesly, zpoždění vytvářelo využitelné ziskové příležitosti. Ano, obchodníci se snaží profitovat z rozdílů v cenách stejných nebo podobných finančních nástrojů na různých trzích anebo v různém čase.
Arbitrážer nakupuje na trhu, kde jsou instrumenty levnější, a prodává je na trhu, kde jsou dražší, čímž profituje.

I Vlček v prvorepublikovém slovníku představil arbitráž jako snahu těžit z rozdílu kurzových cen stejného „zboží“ na různých burzách. Prostě někde levně koupím a jinde dráže prodám: Snahou arbitražerovou jest, aby nakupoval tam, kde koupí nejlevněji, a prodal, kde jest ono zboží nejdražší.

Arbitráž se vyskytuje hlavně při obchodech s cizími platidly (valutami, devisami) a s drahými kovy, popsal dnes již vyhynulé formy tradiční arbitráže Vlček. V době vysokofrekvenčního obchodování a komunikace vedené rychlostí blesku je cosi takového opravu hlubokou historií.

Prvorepubliková koruna a související obchody s devizami a valutami

Náš pohled do prvorepublikového slovníku připomíná, že co se týká kurzu československé koruny (Kč), v často sledovaném měnovém páru vystupoval švýcarský frank:

Je-li např. na pražské burse 100 švýc. franků za 660 Kč a 100 čsl. korun téhož dne v Curychu za 15,20 švýc. franků, počítá arbitražér, je-li cenový rozdíl dosti velký, aby po úhradě výloh (telefonních, telegrafních, 1–2 %), spojených s koupí švýc. franků v Curychu zbyl ještě jistý zisk. Při arbitráži záleží na rychlém úsudku a rozhodnutí, protože skoro všechno jednání se děje telefonicky s dohodci na cizích bursách a obchody se uzavírají v několika minutách.

Doba se změnila, dnes se provádějí tisíce obchodů za sekundu, vysokofrekvenční obchodníci využijí i velmi malých cenových pohybů. Každá milisekunda může znamenat ztrátu nebo zisk, chce to minimalizovat latenci (zpoždění), žádá to vysokorychlostní sítě, hardwarové akcelerátory a jiné vychytávky. Dnes jde o to ultrarychle získat informace, provést obchod rychleji než konkurence.

Stranou nestojí sofistikované algoritmy, které analyzují obrovské množství dat a poskytují signály k nákupu nebo prodeji finančních instrumentů. Tyto algoritmy jsou obvykle propojeny s datovými zdroji, jako jsou zpravodajské agentury a burzy, aby získaly aktuální informace o cenách a objemu obchodů.

Obchodování na FOREXu, obchodní platformy, automatizace burzovních pokynů, s tím se prvorepubliková metoda telefonní a telegrafické komunikace, použití notýsku, tužky a papíru opravdu srovnat nedá.

Když medvědi skáčou z okna

Když spekulant spekuluje na pokles ceny cenných papírů, dnes o něm řekneme, že je „medvěd“. Takový pojem v prvorepublikovém slovníku nenajdeme, v módě byly pojmy francouzského původu.

Á la baisse (čti a la bés) jest druh spekulace, při níž spekulant počítá s poklesem cen do budoucna. Např. prodá cenný papír dnes za 250 Kč s podmínkou, že jej dodá kupujícímu za měsíc. Klesne-li do té doby cena onoho papíru na 245 Kč, koupí jej v den dodání o 5 Kč levněji, než jej před měsícem prodal, a získá, zaznívá v prvorepublikovém slovníku jedna z forem spekulace s cennými papíry.

Dnes už převzaté francouzské pojmy vyšly z módy a o „baisse“ (čti bés) na burze bude hovořit málokdo, jakkoli i dnes spekulanti prodávají finanční nástroje (kupříkladu akcie), které aktuálně nevlastní, s cílem je později zpětně nakoupit za nižší cenu a se ziskem prodat.

Co se týká souvisejících úvah traderů, dnes bychom spíše hovořili o spekulaci na pokles, „shortování“. Dnešní vysvětlení shortování se bude podobat vysvětlení prvorepublikovému. Představme si, že máme kohosi, kdo věří a je přesvědčen, že akcie společnosti ABC budou v budoucnu klesat. Tento spekulující investor si od svého brokera vypůjčí akcie ABC a prodá je na trhu za současné ceny.

Pokud cena akcií ABC skutečně klesne, spekulant může tyto akcie zpětně nakoupit za nižší cenu, vrátit je brokerovi a rozdíl mezi původní a nákupní cenou si ponechat. Když ale cena akcií místo poklesu naroste, spekulant bude muset potřebné akcie nakoupit zpět za vyšší cenu – ve výsledku prodělá.

Jde o „krátký prodej“ (short selling). Opakem je dlouhá pozice, která je vlastně spekulací na vzestup. Co jde nahoru, to může také klesnout. Růst cen cenných papírů je obvykle pomalý a postupný, říká se, že býci (ti, kdo spekulují na růst a nabírající dlouhé pozice) jdou po schodech.

Spekulace na vzestup aneb Býci, kteří jdou po schodech

Oproti tomu pokles cen může být rychlý a prudký, podobně jako když vystoupáme po schodech a následně se dolů spustíme výtahem. A právě proto jdou býci po schodech (růst burzovních cen) a medvěd skáče z okna (pokles burzovních cen).

„Á la hausse (čti a la ós)“ je další druh spekulace popsaný v 75 let starém slovníku hospodářských pojmů. Má jít o spekulaci či sázku na to, že … ceny surovin, zboží, cenných papírů atd. v budoucnu stoupnou a proto kupuje dnes v naději, že později prodá dráže. Cenný papír, který koupí dnes za 250 Kč, prodá snad za měsíc za 255 Kč. Tím by získal 5 Kč, vysvětloval kdysi Josef Vlček spekulaci na vzestup.

Dnes by se slangově hovořilo o long pozici (long position), opak k short pozici (short position). Je zřejmé, že francouzské pojmy vyšly z módy, naopak se počešťují pojmy anglické. I dnes ale platí, že při spekulaci na vzestup jsou nakupovány finanční nástroje (kupříkladu akcie) s cílem prodat je v budoucnosti za vyšší cenu a z rozdílu profitovat.

Spekulant věří, že akcie společnosti XYZ budou v budoucnu růst. Nakoupí tyto akcie za aktuální cenu a drží je, dokud cena nevzroste. Když spekulace vyjde, lze tyto akcie prodat za vyšší cenu a získat rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou.

Když medvěd řve, býk mlčí, na medvědím trhu, tedy trhu, na kterém dominuje výprodej a medvědí nálady, jsou účastníci trhu skeptičtí a nevěří v budoucí růst kurzů cenných papírů.

To v situaci býčího trhu je tomu naopak. Býci (bulls) věří v rostoucí trhy. Jsou to ti, kteří očekávají, že cena daného finančního instrumentu bude růst. Symbolika je odvozena od toho, že býk napadá svými rohy zdola nahoru.

Medvědi (bears) jsou hráči, kteří očekávají, že cena daného finančního nástroje bude klesat. Označení je odvozeno od toho, že medvěd napadá svými tlapami shora dolů. Baisse (čti bés) znamená pokles cen na burse. Slovem baissier se označuje ten, kdo spekuluje na pokles kursů, označuje Vlčkův slovník toho, kdo spekuluje na pokles.

O baissierovi se praví, že prodává z prázdné ruky, protože prodává zboží, kterého nemá a které chce koupit teprve později, až se dostaví pokles kursů, aby dosáhl zisku, dozví se zájemce o terminologii prvorepublikového burzovnictví.

Burzovní zápolení, kontremina a cenné papíry

Dnes bychom řekli, že medvědi a býci reprezentující dva tábory hráčů na finančních trzích se přetahujících. Mají různé a protichůdné názory na to, jakým směrem by se cena daného finančního nástroje mohla vyvíjet.

I Vlček kdysi dělil spekulanty na burzách na dva tábory: „Jedni očekávají stoupání cen, druzí klesání. Oba tábory se snaží různými prostředky působiti na tvoření kursů na burse a vytvářejí svou činností bursovní náladu čili bursovní tendenci.“

V prvorepublikovém slovníku najdeme nejeden pojem, který již vymizel, nebo byl nahrazen pojmem používaným celosvětově. Kontremina je skupina bursovních spekulantů, která očekává pokles kursů a na jejich snížení působí. Spekulují á la baisse, uvádí třebas prvorepublikový slovník. Kontremina (čti „kontrmína“) byla formou spekulace na pokles kurzů cenných papírů, v původním významu slova šlo o podkop obležených stavěný proti podkopu oblehatelů.

Cenné papíry se v prvorepublikovém Československu běžně označovaly jako „efekty“. A tak se na burze neobchodovalo ani tak s cennými papíry, jako s efekty. Ano, cenné papíry byly „efekty“ nebo „titry“, což jsou také pojmy, které vymizely.

Bursa jest nejdůležitějším shromaždištěm kupovačů, prodavačův a jejich prostředkovatelů, píše se v Ottově slovníku naučném. To Vlčkův slovník hovoří o burze jako o organizovaném trhu, na kterém se obchoduje se zastupitelným zbožím: Bursa jest zvláštním způsobem organisovaný trh na zboží a cenné papíry.

Burza je specificky organizovaným trhem i dnes. Dnes máme burzy s různými přívlastky, kupříkladu se hovoří o burze akciové a burzovním obchodování s akciemi.

Akcie, akcionáři versus dluhopisy jako cenné papíry ukládací

Akcie jsou cenné papíry, které přestavují podíl na jmění a zisku akciové společnosti, říká Vlčkův slovník. Definice pokračuje: Část zisku, připadající na jednu akcii, se jmenuje dividenda. Je zřejmé, že některé pojmy přežily, i dnes je držitel akcie akcionářem a investorem, podílníkem, který věří a doufá v rentabilitu podnikání akciové společnosti a budoucí dividendy.

Akciová společnost se zřizuje za tím účelem, aby z podílů mnoha členů (akcionářů) byl utvořen kapitál potřebný k založení většího podniku, zaznívá v prvorepublikovém slovníku. A popis pokračuje: Potřebný kapitál se rozdělí na stejné části, z nichž může jeden společnost upsati a splatiti libovolný počet. Na každý podíl je vydána jedna akcie. Podnik je společným majetkem akcionářů.

Dalšími cennými papíry jsou dluhopisy, obligace. Tyto jsou dluhovými cennými papíry, emitent je vydává k získání finančních prostředků a financování cizím kapitálem. Dluhopisoví investoři jsou věřiteli, věří, že budou inkasovat splátky úroku a jistiny, ke kterým se emitent zavázal.

Dluhopisy se ve Vlčkově době označovaly jako „cenné papíry ukládací“. Dluhopisy byly pro Vlčka dlužním úpisem, písemným potvrzením zápůjčky určité částky peněz, která bude zaplacena i s úrokem.

Komunální dluhopisy jsou oblíbeným ukládacím papírem, protože vedle pevného zúročení poskytují naprostou jistotu, píše se o dluhopisových investicích ve Vlčkově slovníku. Za splacení dluhopisů ručila jak banka, která je vydala, tak vypůjčovatel, tedy země, okres nebo obec.

Fungovalo to tak, že když zemi, okresu nebo obci nestačily běžné příjmy, kupříkladu ke stavbě školní budovy, nemocnice, kanalizace, silnice, vešlo se v jednání s bankou. Banka pak mohla opatřit potřebnou částku vydáním komunálních dluhopisů představujících dílčí dlužní úpisy.

Cenný papír už není papírem a burza nemá parket ani kulisu

Za první republiky bylo leccos jinak. Na burze se obchodovalo s cennými papíry existujícími fyzicky v listinné podobě, transakce byly ujednány fyzicky na burzovním parketu. Burzovní obchodníci se setkávali každý pracovní den na burzovním parketu a využívali fyzická gesta, aby navzájem komunikovali a uskutečňovali obchody.

V kulise burzy probíhaly obchody „z ruky do ruky“, kupříkladu mohlo dojít ke směně papírové akcie za papírové bankovky.

Dnes už cenný papír není papírem. Listinné papíry nahradily papíry dematerializované a zaknihované. V kulise burzy se už dávno neobchoduje a burzovní parkety zmizely ze světa. Rovněž skončily doby, kdy se dluhopisy třebas i splácely „losováním“, kdy byly obligace z jisté emise emitentem náhodně vybrány k vyplácení. Byla v tom vlastně loterie, vylosované obligace mohly svému držiteli nabídnout i nějakou výhru.

I zde se ukazuje, že emisní podmínky obligací, stejně jako finanční instrumenty a obchodování s nimi, se v průběhu času mění a měnilo.

Literatura: VLČEK, Josef. Slovník nejužívanějších národohospodářských a obchodních pojmů. Brno: Ústřední spolek jednot učitelských, 1938.