Vím že jste nepřesvědčitelný.
Napsal jsem že právníci okrádají klienty kradou, chtěl jste vědět jak.
Popal jsem jak, chtěl jste vědět zda mám konkrétní zkušenosti.
Popsal jsem konkrétní zkušenosti, chcete vědět jak se postižení bránili.
Ať bych odpověděl cokoliv, zase budete mít další námitku.
Na opravu auta v servisu máte aspoň záruku, ale na práci právníka nemáte záruku žádnou, nemáte ani benchmark kvality - mohla by to dělat komora, ale nedělá.
Ve všech popsaných případech byla cena smluvní nebo dle tarifu, sjednaná předem, takže jí dost dobře nešlo nezaplatit. Případy byly od sebe vzdáleny několik let a každý se týká někoho jiného, takže to není žádným seznamem "co si nechá jeden hejl líbit". A stížnosti ke komoře byly podány ve všech případech - všechny byly zamítnuty.
Takže zopakuji jezevcův advokární axiom: Problém je prostě v tom, že mizerného právníka, který práci odflákne a klienta okrade, komunita neodsoudí - PROTOŽE nikdo nemá zájem pracovat slušně za přiměřenou odměnu. Naopak. Všichni mají zájem to dělat také tak, kdyby to šlo. Stahovat smlouvy z CD MA-S a prodávat je za desítku. Neříkejte že ne. A nebo sem hoďte kontakt, já vám zadám testovací analýzu (placenou).
Máte pravdu, těžko mě přesvědčíte, přesto mě Váš názor zajímá.
Ohledně auta - jistě mám záruku, jenže co dělat, když mi technik řekne, že se to sice projevuje úplně stejně jako minule, ale je to způsobeno něčim jinym a záruka se na to veztahuje? Nebo když jdete na výměnu drobnosti a oni Vám vymění půl motoru?
Ke komoře se vyjadřovat nebudu, souhlasim že kontrolní úlohu neplní. Ovšem to samé se dá říci o lékařské nebo jakékoliv jiné komoře.
I pokud je cena sjednaná předem a nedostanu za ni odpovídající služby, nejsem povinen jí platit - samozřejmě záleží na okolnostech. Problém práva je v tom, že laik ho vidí naprosto černobíle: buď mam pravdu - pak vyhraju, a nebo jí nemam a prohraju. Jenže většina situací se pohybuje někde na pomezí a je to o %. 60-40, 30-70 - málokdy je to jasnější. A častá chyba advokátů je, že tohle nepřiznají, slibují vítězství na 100% a laici se pak diví.
Přesto všechno trvám na tom, že slušných právníků je většina, ovšem kontakt na sebe (po tom, co jsem tu všechno vypotil) sem nedám. I když mě to svádí ...
ad auto - zajdete si za soudním znalcem a máte je.
ad cena - už to vidím, jak vy jako neprávník svému právníkovi za mizerné služby nezaplatíte. Dá vás k soudu a udělá vás při prvním stání. A s nemalým penále.
S těmi slušnými právníky mi to připadá jak se slušnými komunisty. V čele hajzlové, všude je vidět samé hajzly, ale stále bude hafo lidí tvrdit, že těch slušných, co jen nejsou vidět, je většina. Máte svůj pohled, já taky a jezevec taky. Narozdíl ode mně těch negativních zkušeností má víc a já s ním souhlasím, že nechápu, kam pořád míříte. Nejdřív se tu do lidí kritizujících právniky obouváte, že závidí, že s nimi žádné zkušenosti nemají a že jen tak plácají a když se například teď od jezevce dozvíte něco konkrétního, tak je chyba opět na jezevcově straně, že si neumí vybrat dobrého právníka. Tohle fakt nikam nevede.
Srovnávat komunisty a právníky ... celkem síla ... ale neberu Vám to. Já jenom neuznávam princip kolektivní viny. Jsem zaměřením liberál a hodnotím lidi jednotlivě. Pokud jste zastáncem paušálního hodnocení, je to Váš názor.
Pořád si myslím, že naprostá většina lidí, kteří kritizují právníky, je zná pouze z doslechu nebo z rychlíku. A že za tou kritikou je i velký kus závisti.
Pokud mě jezevec přesvědčil, že o problematice něco ví ... snažím se přejít na věcnější debatu.
Každopádně hlavním důvodem, proč jsem se vůbec zapojil, je, že mě vytáčí absolutní rovnice: právník = bohatej zlej gauner, klient právníka: chudinka podvedená a oškubaná.
Nejsem zastáncem nekritického paušálního hodnocení, ale zase mi něco říká teorie pravděpodobnosti a statistky. Takže stane-li mi, že ze tří, čtyř zkušeností s právníky udělám dvě, tři negativní, mají-li obdobnou zkušenost mí nejbližší apod., jsou jen dvě možnosti: buď s pravděpodobností 1:hodně velkému číslu jsme měli smůlu, že jsme trefili na ty špatné právníky a nebo se dá náš, byť mininaturní, statistický vzorek zobecnit, samozřejmě s tím, že si velmi dobře uvědomuji, že "většina" neznamená "všichni".
Podobně mám-li zkušenost, že kdykoliv jsem potřeboval něco od PČR, vždy případ odložili a nikdy na nic nepřišli, jsou opět dvě možnosti: buď jsem měl neskutečnou smůlu na několik pracovišť PČR, kde zrovna pracují lemplové a nebo je pravda to, co se o policii říká, že nevyšetřuje, ale přijímá oznámení a posílá dopisy o odložení.
Připouštím různé extrémy, ale věřit tomu, že z deseti hodů kostkou hodím devětkrát za sebou šestku, prostě soudný člověk nemůže a ani já tomu nevěřím.
Vaši rovnici nevidím tak, jak jí podáváte, ale jinak:
právník: vcelku vysoká šance, že to bude člověk s nízkými, ba nulovými morálními zásadami, který když může, tak klienta nepoctivě oškube. Samozřejmě konkrétní hodnocení konkrétního právníka závisí na tom, jaké s ním udělám zkušenosti, ale pokud o něm nevím ani ň, na hodně % vidím šanci, že do rovnice zapadne.
Vy to děláte jinak? Když potkáte večer v parku cikána, jak na vás míří kudlou, čekáte, až vás šťouchne do žeber, protože udělat se předem názor, že mě asi jde okrást, je kolektivní odsudek? Já v takovém případě usoudím, že s vysokou pravděpodobností mě jde okrást a pokusím se zdrhnout či situaci vyřešit jinak. Pravda, možná jen ke mně šel a chtěl mi říct "Ej, more, tohle jsem tu našel, néni to tvoje?" a tudíž bych mu děsně ukřivdil.
:-) Blížíme se ke shodě. Příklad s cikánem mě pobavil.
Stejnou zkušenost, jakou máty Vy s PČR a s právníkama, mam já s autoopravářema a s řemeslníkama celkově. A se stavebníma společnostma ...
Ono se to dá vůbec zobecnit, že nejen právník, nýbrž každý se Vás snaží oškubat tak moc, jak se necháte. Výhoda právníků je v tom, že se v prostředí umí pohybovat a škubání provádějí sofistikovaněji. A lidi se bojí ozvat, přece nebudou žalovat právníka ... to by se nedoplatili ... V tom je, podle mého, ten rozdíl.
Určité shodě se blížíme - v každé profesi se najde určité procento slušných, kteří nabízí své různě drahé služby za různě vysoké ceny a zastávají heslo, že dobrý obchod je takový, kde jsou spokojeny obě strany. Já si slušně vydělám a zákazník dostane kvalitní službu/výrobek.
A v každé profesi je také určité procento vychcánků, kterým nestačí běžná marže, ale musí se vás snažit oškubat, seč to jde, i za cenu podrazů. Nestačí mu běžná marže, ale zkouší, co snesete. Typický příklad je taxikář, kterému nestačí vás za 30Kč/km odvézt, ale ještě to zkouší, že místo 10km jste jeli 50km.
Uvedl jsem již několikrát, že z mé zkušenosti (a jak je vidět zde v diskuzi, nejen mé) je ono % parchantů mezi právníky výrazněji vyšší než u jiných profesí. Proč tomu tak je je na delší diskuzi, něco jsem zmínil výše, vy teď také, ale to je vcelku jedno. Chápu, že patříte-li mezi ty slušné, že vás štve, že na skupinu, ke které patříte, lidé koukaj skrz prsty.
A poukazování na to, že je jejich chyba, že si vybrali špatné právníky (např. váš příspěvek dnes 8:58), mi přijde podobné, jako když se tuhle cikán v reportáži rozčiloval, že gádžové si za to můžou sami, že jsou okrádáni, protože si věci pořádně nehlídají. Sice to může být pravda, ale jádro toho špatného leží někde trochu jinde.
Už k tomu nemám víc co dodat, díky za vcelku fajn diskuzi.
Po r. 1989 tu nastala doba, kdy jeden se snaží okrást toho druhého. I tak se dá nazvat podnikání.
V autorizovaných servisech Škoda se mi při každé prohlídce snažili nabulíkovat, co všechno je ještě potřeba mimo prohlídku opravit, vyměnit, nebylo to v jediném servisu. Bylo mi jasné, že když klesají prodeje nových aut, musí si to obchodníci nahrabat jinde. Většina motoristů na to plýtvání ovšem přistoupí. Bohužel, "odborníci" nebyli nikdy schopni objevit blížící se opravdové poruchy, takže v konečném fázi člověk měl velice drahý povoz a auto ho vyšplouchlo, když nejmíň potřeboval.
To samé ve spořitelně. Že vám udělají špatně příkaz, dokud jste si to nenatypovali na netu či na mobilu sami a ještě za to spořitelně bohatě zaplatili. Pak vás odírali výhodnými "superprodukty" celé finanční skupiny.
Až takto začnou jednat např. pekaři, bude rohlík za stovku. I ten pekař bude chtít do svého podnikání zahrnout luxusní auto, fax, počítač, který mnohde k výkonu svého podnikání ani nepotřebuje.
Jen zaměstnanec musí donekonečna snášet libovůli zdražování všeho, jen mu na to nové auto nebo nový comp nebo nový fax nikdo nepřidá.