Ja pořád nechápu význam těchto článků, k čemu jsou? Informace o úrocích si snad každý umí najít sám? Pokud chcete dělat něco pro zlepšení finanční gramotnosti, tak raději dávejte pořád dokola články o investování, tohle spoření je k ničemu. Určitě nemá cenu tam vrazit milion a čekat, že se něco stane, spoření má být pouze na nezbytně nutné výdaje, případně vychytat období vysokých úrokových sazeb. Btw, S&P 500 udělal od začátku roku 20%. Tzn. že i když bych teď prodal, tak po odečtení daně mám 17 %.
Investování není pro každého. Naopak ti, kteří se v problematice nevyznají, mají vyšší šanci na to prodělat, než vydělat, zejména pokud za "výdělek" budu považovat to, co je nad úrokem nejlepšího spořícího účtu.
"Vyzobávání rozinek", tedy přelévání prostředků mezi aktuálně nejlepšími spořícími účty má svůj smysl a tyhle články tomu pomáhají. Zároveň to upozorní lidi na to, že jejich dosavadní banka snížila úrok, protože obvykle (čest výjimkám, třeba před pár dny jsem dostal e-mail z mBank) na to banky příliš aktivně neupozorňují.
Pak je spoustu případů, kdy i pár milionů na spořícím účtu dává smysl, např. čekáte na vhodnou příležitost k nákupu (třeba chcete koupit nemovitost), atd.
Otázka je, když by někdo úsilí věnované sledování úročení spořicích účtů a jejich zakládání, rušení a přesouvání peněz věnoval studiu investování, za jak dlouho by dosáhl dostatečné znalosti pro to, aby neprodělal (dle vaší definice). Ono je to vlastně pár jednoduchých zásad (diverzifikace, sledování nákladů), nejsložitější je psychika.
30. 9. 2024, 15:07 editováno autorem komentáře
Asi mám "naprd" sociální bublinu, ale v té mé mám celou sbírku lidí, kteří "proinvestovali" rodinný majetek. Jasně, "ex post" lze u každého jednotlivého případu dospět k názoru, že "to bylo od začátku jasné, že to nemůže skončit dobře", ale "ex ante" se to odhaduje mnohem hůře. Naopak přeléváním mezi spořícími účty o peníze nepřijdete (pokud dodržujete zásadu nemít nikde více než 100 000 EUR nebo jejich ekvivalent).
Ono takové to "jisté" investování přes banky, zejména to konzervativní, se (po odečtení všech poplatků) často plazí někde kolem nuly a vychází to hůře, než ty spořící účty.
Každý hraniční názor je tak trochu mimo realitu. Neplatí ani "investování je lék i na zlomenou nohu", ani "ivestovat nikdy". Pro každého a každou situaci je vhodné něco jiného. Já jsem kdysi využil nabídky jedné z bank na určitý fond (řekněme že typ "životního cyklu.") No výsledek čistá nula (po odečtení poplatků jsem byl v v lehkém mínusu) a to díky garanci vrácení investovaných prostředků, jinak by to bylo mnohem horší. Takže raději volím variantu spořících účtů s tím, že občas využiji nějakou zajímavou příležitost - https://www.mesec.cz/clanky/unicredit-bank-prohrala-spor-musela-zpetne-vyplatit-bonusy-za-platbu-kartou/ kdy se mi hodí mít okamžitě dostupné prostředky. Proti té části sociální bubliny, která investicím nerozumí a investuje dle rad různých finančních poradců nebo bankovních úředníků (nebo dokonce poštovních úředníků) jsem na tom opravdu mnohem lépe. A hlavně - nepotřebuji prostředky na deset životů, stačí mi na jeden život. Ono totiž nejlepší výrobní prostředky jsou lidská hloupost a lidská chamtivost.
A teď si představte, že existují lidé, kteří
1) nechtějí se vzdělávat v oblasti investic
2) nejsou schopni při vynaložení rozumného úsilí pochopit tuto oblast
3) vyplatí se jim udržovat a prohlubovat svoji kvalifikaci v tom, co umí a bohatě jim bude stačit, když jejich majetek nebude klesat (alespoň ne výrazně), protože o jeho růst se postarají výdělečnou činností v oblasti, které rozumí.
4) mají extrémní (ano, až nezdravou) averzi vůči riziku. Investicemi by možná vydělali ale stres by odnesli zdravotně - poruchy spánku, žaludeční vředy... Může to být podpořeno "odstrašujícími příklady" v rodině nebo jiném sociálním okolí.
Ti mají možnost:
1) svěřit své peníze někomu jinému - finanční poradce, ať už člen nějaké poradenské společnosti, nebo v bance, nebo třeba na poště - jo, fakt se dají sjednat investice s "hodnou paní na přepážce". to ovšem neřeší bod 4)
2) pustit se bezhlavě do nějaké bláznivé věci - příkladem třeba Dominik Hašek, který prodělal kalhoty na neako nápojích, nebo sítích obchodů se sportovním vybavením. Zrovna u toho by bylo bývalo lepší, kdyby peníze nechal v bance na nějakém spořícím účtu.
3) nechat to na spořícím účtu, kde to je více-méně ochráněno alespoń před inflací. Nemusí řešit daňové přiznání (pokud zrovna nemají peníze v VÚB), peníze mají kdykoliv k dispozici pro použití na třeba výhodný nákup nemovitosti, auta,...
Z toho mi ta varianta 3) přijde pořád nejlepší. Zejména, pokud těch peněz mají dost do konce života. Proč se stresovat, do 150 tu asi nebudeme a žaludek máme jen jeden.
Mám v mém okolí různé extrémy. Lidi, kteří milují vysoce rizikové investice, vysokofrekvenční obchodnování, sportovní sázky a podobně, stejně jako ty, kteří mají rádi svůj klid a bohatě jim stačí spořící účet, případně mají v záloze nějaké nemovitosti, které buď pronajímají, nebo v nich mají jen uložené peníze. Zajímavou skupinou jsou různé zběratelé - když tomu člověk rozumí, dá se vydělat snad na všem, v mém okolí se sbírají knížky, zbraně, mince, hodinky, vláčky, minerály, svíčky (jo, fakt jsou lidi, co jsou schopni investovat desítky tisíc do vonných svíček). A přijde mi to mnohem zajímavější, než akcie, protože je to zároveň jejich koníček. A stejně tak ty odstrašující případy, kteří přišli o rodinný majetek nabytý restitucí. Bohužel těch odstrašujících případů mám v mém okolí na můj vkus nějak moc.
Třeba můj šéf vždy na různé telefonní nabídky "výhodných investic" říkal "proč budu investovat do cizí firmy, když můžu investovat do vlastní" :).
..ještě doplním - kamarád je takový kšeftař, kupuje vše, na čem se dá vydělat a jeho hlavní devizou je, že je schopen přijet ještě ten den s balíkem peněz, díky tomu nakoupí za mnohem nižší cenu, než je na volném trhu. Koupil takhle třeba několik garáží. Mít peníze vázané někde v investicích, nekoupil by nic.
Spořicí účet lepší než pod matrací, ale před inflací moc neochrání, většinou má zhodnocení menší.
Jak jsem psal, psychická stránka věci je důležitá a často to nejtěžší. Někdo má od přírody lepší dispozice, někdo horší, ale není to nic pevně daného, dá se s tím pracovat. A to jsem měl právě na mysli - kdyby lidé místo neustálého přesýpání peněz a hledání spořáku s o setinu procenta lepším úrokem věnovali čas a energii téhle oblasti, mohli by na tom být nakonec lépe.
Kšeftaření, ať už s garážemi nebo různé verze sběratelství je druh podnikání / investice. Stejně tak jako investice do bytu, do vlastní firmy jsou druhy investic. Co je tu podstatné je rozložení rizika. Může se změnit obor, firmě se přestane dařit a najednou je člověk před důchodem bez prostředků. Podobně nemovitosti jsou sice zdánlivě sázka na jistotu, ale nesou politické riziko. Už naši předci věděli, že není dobré mít všechna vejce v jednom košíku :-)
A jinak tedy lidé, co si čistě prací vydělají do konce života sice existují, ale nějak nevěřím, že by to byl typický případ.
No a někdy je lepší mít ty peníze na spořáku a čekat na vhodnou příležitost. Jak jsem dával odkaz na můj spor s Unicredit bankou, kterou jsem podojil o 180 tisíc, tak to nebyla ani nejlepší rána. Asi dva roky před tím jsem jí obdobním způsobem stáhl o víc než půlmilion. Ale na to musím mít ty volné peníze právě na spořácích.
Lépe se mi spí a netrpím žaludečními vředy - a zdraví je přece to nejdůležitější :D. Občas se objeví nějaká zajímavá příležitost, takže peníze ze spořáku stáhnu, nějak protočím a zase tam vrátím. Plus k nim přidávám peníze vytažené z kreditek. To vše bez rizika kryté pojištěním vkladů.
Takže mně se přelévání mezi spořáky velmi vyplatí a když se občas ke mně dostanou příběhy lidí (jako, že jich mám v mém okolí nějak moc), co špatně investovali, tak si říkám "kdepak, nebudu na tom nic měnit".
Jeden z kamarádů, které jsem zmiňoval výše, poměrně dost aktivně investuje (ale kombinuje to i s těmi spořáky a termíňáky) a když mi občas volá a řešíme spolu různé jeho problémy a já vidím jak je neuvěřitelně vynervený, neustále řeší nějaké problémy, tak si říkám, že ten v padesáti umře na infarkt. Se spoustou investičních společností se soudí (i vyhrává), pořád musí něco hlídat. Tak si říkám, jestli mu to za to stojí.
UniCreditBank psala nový úrok 3,25% do dvou Mega při platbě 3xdebetní kartou. Creditas zatím 3,8% do půl Mega - uvidíme po odstávce bankovnictví kvůli spojení s Max bankou? MonetaMoneyBank od 1. října 2024 úrok 3,4% do zůstatku jednoho Mega. Fio zatím 4,2% do zůstatku 200 tisíc Kč. Ovšem za připsané úroky nesmíme míti vysoké nároky.