Vlákno názorů k článku Vystěhovat nájemníka bude snazší. Notářský zápis je znovu exekučním titulem od Blešík - Pokud je Nájemní smlouva správně sepsaná, proč nemůže...

Pokud je Nájemní smlouva správně sepsaná, proč nemůže dojít k okamžitému vystěhování? Proč musí pronajímatel cpát "nemalé peníze" notářům? A nestačila by 1 obecně správně sepsaná smlouva, která by zajistila právní nezpochybnitelnost vzájemných práv a dohod, která by se třeba dala stáhnout z internetu a sloužila jako jasný nárok k vykonání práva k vystěhování nájemníka, který ji nerespektuje? Případné dodatky k takové smlouvě by se už mohly projednávat u soudu, nebo sepsat s notářem. Proč se to musí tak komplikovat? Pokud bude nájemníkovi zřejmé, že když smlouvu nedodrží, bude následovat vystěhování, začne se podle toho také chovat. Pronajímatelé by neměli svázané ruce a takové finanční ztráty, ani starosti. Osobně se domnívám, že majitel objektu by měl mít přirozeně právo s ním nakládat dle vlastního uvážení, tedy i s nevhodnými nájemníky. Ti by se velice rychle buď přizpůsobili, nebo by museli odejít.

Protože by taková svévole mohla vést k výraznému zneužití i ze strany druhé smluvní strany. Navíc to není běžné ani v jiných právních vztazích, které se často týkají mnohem vyšších hodnot než nájemní smlouvy.

Svévole, alias vlastní vůle, ta by měla být respektována u pronajímatele, neboť se týká jeho vlastního majetku. A ten, kdo je odkázán na bydlení v majetku druhého, by měl respektovat jeho pravidla, tedy smlouvu, jinak si najít jiné bydlení.

A myslíte že si můžete dát na hospodu nápis jen pro bílé nebo kouření povoleno? Tak týká se vlastního majetku, ne?

Bohužel, ne. Zákon to nedovoluje a to je špatně. Samé zákazy a zasahování do vlastnických práv, svobodná vůle vlastníka majetku je potlačována a to je podle mne špatně. Lidé se slepě podřizují všemu, co někdo tam nahoře vymyslí, sebevětší hlouposti, jak to stádo ovcí. Myslíte, že to má někde nějaké hranice? Kam až to zajde? Budeme nakonec poslouchat i kolik útržků toaletního papíru smíme použít? Vám se to věčné omezování a nařizování snad líbí?

Omlouvám se, ale zaměňujete svévoli s projevem vlastní vůle, což rozhodně nejsou synonyma. Vlastní vůle je projevem svobodného rozhodování, který však respektuje morální hodnoty, principy spravedlnosti a právní normy. Svévole naopak znamená jednání, které ignoruje morální či společenské normy, často se projevuje jako neomezené prosazování vlastních zájmů a v extrémních případech může vést k bezohlednému jednání nebo dokonce ke zneužití moci. A právě tomuto by měla právní úprava společenských vztahů předcházet.


Rozumím vašemu rozhořčení nad délkou sporů – to je obecně problém, který vadí mnoha lidem. Nepochybně by nemělo docházet k porušování zásady, že smlouvy se mají dodržovat. Nicméně vymáhání smluvních povinností nelze ponechat na jednotlivci. Pokud dojde k porušení smlouvy, existují právní nástroje, které umožňují nejen vymáhání jejích podmínek, ale i náhradu škody způsobené protiprávním jednáním (náhrada škody, náhrada ušlého zisku, náhrada nákladů soudního řízení).


Přestože můžeme poukazovat na různé problémy a nedokonalosti systému, věřím, že se shodneme na nutnosti zachování základních principů právního státu.

Zmiňované nástroje v praxi někdy nefungují vůbec. Např. vymáhání náhrady za způsobené škody. Příklad ze soudního jednání: Máte zdokumentované škody?" Odpověď: "Ano, mám to nafoceno před a po ..." Soudkyně: "Nemáte na fotce datum, nemohu uznat." Příští případ s fotkou s datumem: " Datum se dá na foťáku zfalšovat." Opět neuznáno. Dále, konzultace s právníkem: "Škodu nevymůžeme, ta se špatně prokazuje."