Hlavní navigace

Proč se libře říká libra a kde byste našli oválnou minci?

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Historie peněz bývá zajímavá. Podívejte se s námi, jak vznikl název pro libru nebo šekel a další měnu. Anebo jak kdysi vypadaly lodní mince a proč měl jejich tvar přesně daný účel.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

S penězi je spojena také jedna jejich zdánlivě podružná vlastnost, kterou bychom mohli nazvat vůně exotiky, dalekých cest a dobrodružství. Pojďme se podívat na několik zajímavých příběhů.

Mince velmi nepravidelného tvaru

Každý z nás si pod pojmem mince představí kousek kovu pravidelného tvaru – v historii však rovněž existovaly mince, jejichž tvar byl záměrně opravdu velmi nepravidelný. Jednalo se o tzv. lodní mince neboli španělsky moneda cordada. Byly to mince ze stříbra, vytěženého v jihoamerických dolech (např. v bolívijské hoře Potosí), a vyrážené v mincovnách ve španělských koloniích na území dnešního Mexika, Peru a Bolívie.

Nejednalo se ovšem o mince obvyklé kvality – do Evropy byly posílány výhradně v podobě kousků neforemného, jenom přibližně kruhového tvaru, které byly opatřeny často velmi nedbalou ražbou. Jejich výroba byla ovšem poměrně rychlá a kvalita jejich ražby přitom nebyla vůbec podstatná. Tyto lodní mince byly totiž v Evropě ihned roztaveny s tím, že z takto získaného stříbra byly vyráženy kvalitní (jinak řečeno normální) mince. Jednalo se tedy o mincovní polotovar neboli pagament s pevně stanovenou hmotností a ryzostí.

Toto zdánlivě nelogické a poměrně nákladné opatření ovšem mělo svůj racionální důvod. Šlo totiž o důslednou kontrolu nad trhem s jihoamerickým stříbrem, resp. o účetní opatření/evidenci neboli rovněž o ochranu před krádežemi drahého kovu. Důvodem pro její provádění byla skutečnost, že španělskému králi z jihoamerického stříbra náležela z titulu jeho horního regálu jedna pětina drahého kovu.

V historii bychom nalezli i oválnou minci. V Japonsku v 18. století obíhala mince, nazývaná obankin, která měla oválný tvar.

Nejstarší australské bankovky a australská zlatá horečka

V souvislosti se zlatou horečkou v padesátých letech devatenáctého století bylo na území dnešní Austrálie založeno mnoho obchodních bank (hodně z nich ovšem velmi brzy zaniklo).

Každá z těchto obchodních bank vydávala svoje vlastní bankovky, které byly populární zejména na nalezištích zlata. S těmito papírovými penězi šlo totiž výrazně lépe manipulovat než se zlatem a zároveň je bylo možné jednodušeji ukrýt před případnými zloději – a jistě sami uznáte, že bezpečnost byla a je (a samozřejmě nejenom pro zlatokopy) velmi důležitá.

Naše mince v Etiopii

Zhruba od druhé poloviny osmnáctého století se mohli obyvatelé Etiopie občas setkávat s tzv. levantskými tolary. Jednalo se o stříbrné mince, které začaly být emitovány císařovnou Marií Terezií jako oběžné mince a které až do této vzdálené země občas zavedly cesty z tzv. Levanty (neboli z východního Středomoří), kam se tyto mince dostaly díky zahraničnímu obchodu s habsburskou monarchií.

Jeden z těchto levantských tolarů je dokonce vystaven na rozkošném zámku v jihočeské Blatné, kam ji ze svých cest po Etiopii přivezla Růžena, manželka barona Bedřicha Hildprandta v roce 1992, když byl zámek její rodině vrácen v restituci.

Nalezené poklady

V antickém městě Apollonii, které se nacházelo na jihu dnešní Albánie a které bylo založeno řeckými osadníky z měst Kerkýry (neboli Korfu) a z Mílétu, bývaly v provozu významné mincovny. V nich byly vyráženy mince, jež byly nalezeny až v povodí Dunaje.

Při vykopávkách prováděných od roku 2010 v ázerbájdžánském městě Agsu, zničeném v průběhu 18. století, byl pomocí detektoru kovů nalezen poklad, který obsahoval 37 nizozemských zlatých dukátů a rovněž řadu menších stříbrných a měděných mincí původem jak z Evropy, tak také z Asie. Uvedené mince byly vyraženy ve druhé polovině 18. století. V keltském oppidu Hradiště u Stradonic na Berounce je podchyceno na dva tisíce jednotlivě nalezených mincí. Velký poklad (asi 700 zlatých mincí), nalezený roku 1877, byl bohužel celý roztaven. Kolekci keltských mincí ze Starého Hradiska (nedaleko Prostějova) tvoří cca šest set mincí.

V červnu 2012 byl ve zbytcích křižácké pevnosti Apolónia, která se nachází na území dnešního státu Izrael, nalezen zlatý poklad, jehož uložení je odborníky datováno přibližně do roku 1265. Hmotnost pokladu dosahuje 400 gramů. Sám poklad tvořen 108 zlatými dináry a patnácti dalšími mincemi, z nichž každá má hodnotu čtvrtiny dináru. Část nalezených mincí pochází z období Fátimovské dynastie (vládla mezi lety 909 a 1171) a část z období Ajúbovské dynastie (vládla od roku 1171). Některé ze zmíněných mincí z pokladu byly vyraženy v Egyptě.

Vznik názvů některých měn

Britská měna se nazývá libra, což jistě všichni víte. Libra byla původně váhová jednotka, která se rovnala 453 gramům. Protože se v dřívějších dobách platilo stříbrem, přenesl se název této váhové jednotky také na peníze.

Měnou Gruzie je gruzínské lari. Slovo lari znamená v gruzínštině poklad nebo majetek. Setina lari se nazývá tetri, což je název gruzínského platidla ze 13. století.

Název izraelské měny šekel pochází ze starověké akkadštiny a původně znamenal měrnou jednotku ječmene (slovo „še“ totiž v akkadštině znamenalo ječmen). Později šekel představoval váhovou jednotku stříbra (ve starověkém Babylónu se jeden šekel rovnal 8,4 gramu stříbra, hebrejský šekel odpovídal 11,4 gramu tohoto drahého kovu).

Z této skutečnosti později vyplynulo, že slovem šekel byly rovněž označovány stříbrné mince, které byly používány (nejenom) na území dnešního Izraele a kterými platili např. také Féničané.

V Kazachstánu obíhají peníze zvané tenge. Slovo tenge je odvozeno od jména středověkých turkických peněz denge, které se používaly ve Střední Asii a od jejichž jména je rovněž odvozeno ruské označení peněz – děňgi.

V Kirgízii obíhá měna, která se nazývá som. Slovy sum nebo som bylo původně označováno platidlo tzv. Zlaté hordy a jejích nástupnických států. Ze stejného základu vznikl i název tádžické měny somoni a uzbecké měny sum.

Měnou Vietnamu je dong. Samo slovo dong znamená vietnamsky měď. V době francouzské okupace se totiž v zemi používal indočínský piastr, který byl vyrobený z mědi.

Ze světa „Hobbitů“

Na závěr mi dovolte ještě jednu zajímavost. Jistě víte, že stvořitelem Hobbitů je anglický spisovatel John R. R. Tolkien (1892–1953). Narodil se ve městě Bloemfontainu na území dnešní Jihoafrické republiky. Jeho otec Arthur byl ředitelem zdejší bankovní pobočky.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).