Až někdy budete pracovat ve firmě o 10000 lidech – „soukromé“ a „orientované na zisk“ – tak zjistíte, že tam jsou všechny ty stejné neefektivity, co kritizujete u „úřadu“. Ta neefektivita souvisí s velikostí instituce, nikoliv s formou.
Vy i Parkinson porovnáváte státní úřad s malou soukromou firmou (tak do sta, možná dvou set) lidí a z toho odvozujete, že „stát je špatný“ a „soukromník dobrý“. To je nesprávný závěr. Správný závěr je „každá velká organizace je inherentně neefektivní“.
U Parkinsona je ta chyba omluvitelná. Za prvé, on to nepsal v době všudypřítomných nadnárodních firem; v jeho době byla většina soukromých firem malá. Za druhé, Parkinsonovy zákony jsou dílo humoristické, ne vědecké.
Ty neefektivni firmy sou tu i tedka. Sam v jedne takove delam. Ale je to skutecne zpusobeno daleko slozitejsi organizaci nez u male firmy.
Ale pri je tu jeden velky rozdil. Velka firma si to muze dovolit protoze je schopna obhajit svou neefektivitu prijjmy. Jenze stat nic takoveho nema. Efektivita statu neni meritelna tak jako efektivita soukromeho sektoru. Vysledekm statni zpravy je soucet dvou cifer jak podotyka Hamfry Appleby v Jite pane Ministre. Takze jeji vykonost je jen tezko meritelna. Snad mozna jenom rustem HDP a pracovnich mist, ale to vsechno jsou az druhotne ukazatele.
Take neni pravda, ze by si urednik vymyslel praci. To je hloupost on nema duvod si praci vymyslet, on totiz nema duvod prokazovat svoji uzitecnost. Jeho uzitecnost je dana agendou, kterou zpracovava. Samorejme nektere metodiky by mohli poukazat na neefektivitu nekterych uredniku naopak na efektivitu jinych, ale zase pouze ve srovnani mezi sebou navzaj. Jediny zpusob jak snizit mnozstvi uredniku je snizit mnozstvi agendy, ale ukazuje se, ze to nikdo neumi.