Vlákno názorů k článku Proč je neplatit včas v Česku normální? od Boro - Dámy a pánové, před mnoha lety se slula...

Dámy a pánové, před mnoha lety se slula jedna instituce a jmenovala se státní arbitráž. Ta řešila věci kolem sporů firem a rozhodovala hodně rychle. Např. v jednom případu - podání, za týden jednání : předložena hospodářská smlouva, dodací list, předmět plnění, faktura s dokladem o odeslání, upomínka a dvě svědectví osob. Po dvou hodinách jednání čepeček na hlavu a "rozsudek jménem republiky". Za půl hodiny po jednání byl vystaven "platební rozkaz", s tím, že podnik X zaplatí podniku Y částku .... ve lhůtě. Do té doby blokovány mzdové a investiční fondy oné firmy. Ředitel podniku X velmi rychle "hýbnul kostrou", aby se nedostal pod dohled SBČS. Takže platba byla připsána do týdne.
Nevíte náhodou, komu to vadilo, že byl pořádek ? Kdo řekl, že podnikatelé musí předehnat zákony ? Komu nebylo jasné, co jsou špinavé peníze ?
Stačilo přejmenovat : ředitel = jednatel, inv.fnd = majetek FO, PO, prostředky na účtě, na platební rozkaz dohlédnout celní správa ....... ok ?
Mimochodem, před časem sametu jsem kupoval soustavu strojního zařízení z kapitálie - objednávka telefonicky, otvrzení tech údajů faxem, za týden to bylo ve Štětí v Polsku v přístavu ( bylo toho za pár mil tehdejších Kčs ). Zkuste si to teď.

Před mnoha lety se v hromadných sdělovacích prostředcí dokola opakovalo slovní spojení "druhotná platební neschopnost" a bylo spojováno s překážkami pro budování ještě lepších a šťastnějších socialistických zítřků. Jak je to možné, když ta arbitráž tak dobře fungovala? Nebo fungovala taky stranicky?

Nepopletl jste si to trochu? Druhotná platební neschopnost je fenomén první poloviny 90. let, tedy v době po sametu, což byla doba, kdy nikdo neplatil nikomu a zboží se kupovalo pouze proti hotové platbě. Po republice jezdily tisíce podnikatelů a v kufříčku vozili milióny, aby měli za co koupit zboží pro svoje prodejny. Bordel byl právě proto, že vzniklo hodně podnikatelských subjektů, zanikla státní arbitráž a pravicové strany nutily banky, aby půjčovaly na úvěr kdejakému hejhulovi. Podnikatelské úvěry se pohybovaly kolem 20 % p.a., spotřebitelské úvěry buď nebyly vůbec nebo na nějakých 50-60 % pa.a., což nebyla pomoc podnikatelům, ale státem podporovaná lichva. Když hrozilo zadření ekonomiky pro platební neschopnost, uspořádal stát tři kola vzájemných zápočtů, kdy se pod hlavičkou PVT (tehdejší Podnik výpočetní techniky, mj. taky prováděl zpracování kupónové privatizace, protože na to měl na tehdejší dobu slušnou počítačovu síť) hledala zřetězení částek vzájemně si dlužících podniků. První kolo mělo výborné výsledky, řada podniků snížila zadlužení až na polovinu. Další kola takový úspěch neměla, protože co se dalo vzájemně započíst, bylo započítáno v prvním kole. Teprve po krachu několika bank a násilném převzetí "lva ve světě financí", takto banky IPB (dodneška se to táhne jako spor státu s Nomurou), se vláda rozhoupala k řešení. Takže ty slibované "lepší zítřky" už dávno nebyly socialistické, ale patřily do období tzv. gründerského kapitalismu, víme?

No, to si asi pletete vy. V roce 1989 jsem dělal v jednom PZO a vyvíjel jsem tam systém pro evidenci neplatičů. Těch dlužníků (a dlouhodobých) už tehdy bylo za stovky miliónů jen v jedné PZO. To, o čem píšete, bylo jen vyvalení tohoto problému v jeho plné hrůze, ale zaděláno na to bylu už v dobách "budování světlých zítřků", arbitráž, nearbitráž.

Když jste pracoval v PZO, tak ti neplatiči byli z Čech nebo ze zahraničí?
Já jsem pracovala v ekonomickém úseku české firmy a do r. 1990 to bylo v pohodě. Od této doby se neplatiči rozrůstali přímo geometrickou řadou, řadu z nich hledali policajti (bílí koně) atd. Já to vyřizovala na Policii, to byly story, že jsem se kolikrát musela smát, jak byl management českých firem doslova naivní. Bylo na nich vidět, že je jim jedno, že firma zkrachuje, jejich nebyla. To by bylo na román. Pravda je, že jsme se museli bránit jako firma interními opatřeními, ale co můžete dělat, když třeba ekonomický náněstek přijal úplatek (což nedokážete, a pokud ano, pak velmi těžko) a z titulu své funkce připravil firmu o dosti miliónů? V té době kradl snad každý, kdo měl díru do pr***.