Cituji právní větu:
"V daném případě však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaná (...) sledovala především poškození žalobce, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou - tj. snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, bylo pro ni zcela bez významu."
Tím v podstatě eliminovali možnost zpochybnit všechny případy, kdy si zaměstnavatel "ošetří", že šikanózní organizační změna bude formálně správně provedena (třeba i za cenu, že agenda bude nějakou dobu outsourcována), protože pro každého normálního zaměstnavatele má zvýšení efektivnosti práce svůj význam.
Samozřejmě, otázka je, jak to v reálu bylo, jestli zaměstnanec neposílal maily členům představenstva obden, atd. A jestli by zákoník práce neměl umožňovat výpověď bez udání důvodu s např. šestiměsíčním odstupným.
Vzniká tady obdobně scestná situace jako v případě výpovědi z nájmu bytu: jedna strana je přehnaně chráněna, proto jsou nadužívány výjimky, a k tomu se judikatura nějak staví. Kupodivu zásadně opačným způsobem: zatímco např. možnost výpovědi z nájmu bytu v případě, kdy nájemník má další rodinný dům, judikatura vykastrovala, tady podpořila zaměstnavatele.
To přece není možné! JAK by zaměstnanec prokázal úmysl zaměstnavatele způsobit mu škodu? A co si vůbec představit za touto větou? Jaký je její výklad? Čím můžu prokázat takový nesmyslný požadavek? To s sebou máme každý nosit pro jistotu nějaké nahrávací zařízení, nebo rovnou kameru? Protože takovýto úmysl se přece prokázat nedá. Ten je maximálně vidět v mimoslovní řeči nadřízeného, nebo v tónu řeči. Nikdo přece neřekne - vyhodil jsem tě, abych tě poškodil- neumím si to představit. Ale je to naprostý nesmysl. Zaměstnavatel by měl vědět, že se nemůže vůči zaměstnaci chovat jako hovado, což často beztrestně činí.