Je velice tezko predstavitelne: "Ze klub nedostane zaplaceno za hrace ktereho vychoval." -> "Je velice tezko predstavitelne ze firma nedostane zaplaceno za pracovnika ktereho vychovala." atd. Proste sportovni svazy se rozhodly ze nebudou fungovat podle beznych zakonu a vynutili si zakony specialni. S tim, ze preci neni mozne aby je hrac jen tak opustil a sel pracovat tam kam chce, stejne tak jako jakykoli jiny zamestnanec.
Neni nejmensi duvod, aby kluby meli hrace preprodavat jako majetek a fungovat jinak nez jakekoli jine subjekty. To ze to tak dneska funguje vubec neznamena ze je to "jen tezko predstavitelne". Btw. umelci (herci, filharmonic atd.) jsou bez potizi schopni fungovat podle beznych zakonu, proc ne sportovci?
Stejně tak existují rozdíly mezi umělci na straně jedné a třeba programátory na straně druhé. Umělec, např. zpěvák, má z každého prodaného CD určité procento peněz. Jednou nazpívá nějaké album a peníze se mu sypou pak X let, dokud se album prodává.
Já, jako programátor, kdysi pracoval na SW pro digitalizaci dokumentů, šlo o to, že se skenovaly periodika a knihy v národní knihovně a k těmto skenům se pak doplňovaly určité informace. Takových naskenovaných stránek bylo v dalších letech statisíce. Zákazník platil té SW firmě podle počtu naskenovaných stránek. Jenže bohužel programátor na rozdíl od umělce pak z každé takové stránky nemá vůbec nic. Kdybych měl byť jen třeba 0,10 Kč z každé digitalizované stránky, mohl jsem mít pasivní příjem v řádu desetitisíců Kč. Takhle mám kulové. Je to nějaká spravedlnost?
Já vím, je to jiný případ než sportovec vs. zaměstnanec. Ale takový je prostě život. Absolutní spravedlnost asi nebdue nikdy.
Nikoli. Řeč je přeci o něčem jiném: o vybírání poplatků ze zákona, ne podle smlouvy, za každé neužití jejich díla, tedy například zmíněných 10 hal. na jejich účet za každou kopii něčeho jiného, než jejich dílo.
Proč ze zákona nedostává odměnu architekt za každé přespání v libovolném domě? Sice spal ve stanu, ale zaplať.
Proč nedostává odměnu truhlář, za každé usednutí na jím nevytvořené židli? Zákazník si sedl na pohovku, ale přesto zaplať.
Jde o rovnost před zákonem.
Skutecnost je takova, ze ve vsech smlouvach co sem podepisoval v sobe obsahovali take ustanoveni, ze veskere autorske prava predavam spolecnosti pro kterou sem delal / delam. A firma si pak vybira "tantiemy" od svych zakanziku. Nekdy to naziva servisni poplatky, nekdy pronajem. Nicmene princip je dost obdobny.