Názory k článku Privátní bankovnictví: když chcete více než standard

Úplně jsem nepochopil smysl tohoto článku. Má být vysvětlením pro neznalé, co znamená "privátní bankovnictví", potažmo "privátní bankéř"? Popis ideálního kandidáta na pozici privátního bankéře?? Řada tvrzení by si zasloužila minimálně rozvést, pokud ne přímo vysvětlit. Jakou osobní zodpovědnost má privátní bankéř? Jak výrazně se odborně liší od retailového bankéře? Suma sumárum mi to přijde jako článek pro nějaký pracovní server (v tom případě by neměl chybět odkaz typu "Chcete se stát takovým bankéřem?"), případně nepřímou ódu na private banking Volksbank.

Co autor popisuje vůbec není privátním bankovnictvím - na západě jsou tyto služby více či méně běžné. Opravdové privátní bankovnictví přenáší vztah mezi klientem a bankou do uplne jiného levelu. U nás je ale jen velice málo bank, které by mohli seriózně nabídnout odbornost, ochotu a důvěru. Snad jen J&T nebo PPF banka...

Já zkušenosti se zahraničním privátním banking mám. To, co autor popisuje, splňují všechny banky, jediný rozdíl je právě v té úrovni (odbornosti, ochoty, atd.). I retail bankéř disponuje určitou odborností či ochotou. Chtěl jsem poukázat na to, že ono odlišení mezi privátním a retailovým bankéřem autor články ne zrovna jasně specifikoval.

Já si tenhle "luxus" užil s HSBC. V podstatě tam nešlo normálně ani to, co je běžný, když si někde uděláte účet zdarma. Jediný čím se to lišilo, že chodily na křídovým papíře dost nesmyslný nabídky jak klienta obrat, typu "6% úročení vkladu" (* pro částku 100 000 na půl roku při 5letém termínovaném vkladu ve výši min. 5 melounů, zbytek za 0,1 %)

Já nevím. Myslím, že v dnešní době by si banky měly vážit všech klientů, co tam něco mají. Není problém si hrát s těmi, co tam mají desítky milionů, ale spíše dobře poradit těm, co tam mají "jenom" třeba desítky tisíc a radit jim tak, aby jim to k něčemu bylo. Byl jsem jednu dobu u Spořky a měl jsem "privátní" bankéřku. Ovšem každých půl roku mi chodil domů papír s tím, že je to pokaždé jiná ženská. Když jdu do banky tak samozřejmě nastuduju maximum z toho, co potřebuju a jdu tam s tím, že mi třeba není něco jasné, protože to třeba explicitně nevyplývá z těch informací. A musím říct, že se mi ještě nestalo, že bych za posledních deset let byl nějakou úřednicí a nebo poradkyní přechytračen. Většinou ví s bídou to samé, co mají na webu nebo prospektech. A i to se jmenuje privítní bankovnictví...

Tak mám dojem, že pokud jde o znalosti a přehled oněch poradců, tak to v těch posledních větách ještě přeháníte. V podstatě jen tlačí klienta tam, kam jim jejich zaměstnavatel velí. Hlavně po nich nechtějte nezávislý názor, nebo něco, co je mimo mantinely. Nemají pravomoce a povětšinou ani znalosti. Na jejich obranu je však nutné říci, že tak obsáhlé a hlavně průběžně upravované podklady, ceníky apod. není v silách člověka bezchybně sledovat. Kdyby měl ceník poplatků 2 až 3 strany, bylo by po problému. Pak by však banky negenerovaly cca 70% zisku z poplatků, ale musely by začít vyvíjet skutečnou bankovní činnost. Takhle vymýšlejí polopravdy, cpou peníze do stupidních reklam typu "premium banking" a vyjde je to daleko levněji, než korektní úrokový diferenciál, skutečná péče o klienty a zaměstnávání odborně zdatných lidí. Autora článku je mi líto, neboť jistě není tak hloupý, aby nevěděl, že většina obsahu článku jsou bláboly a zbožná přání vzdálená světelné roky od reality.

Když už se tak oháníte realitou ... naše banky generují z poplatků cca 1/3 příjmů, ne 70%, jak píšete vy. A je to zhruba stejný podíl, jako u bank zahraničních.

Máte samozřejmě pravdu, výnosy z poplatků u bank v ČR oscilují kolem hranice 30% z celkového profitu, únava v noci zapracovala. Díky za opravu.

Ja myslim, ze pro banky neni dulezite, kolik si u nich ulozi lide penez. Vzdyt si je mohou pujcit u CNB v soucasne dobe tusim za 0,75% urok. Pro banky je dulezite, kolik si pujcite a za jaky urok a kolik zaplatite na poplatcich. Z toho totiz maji zisk.