Hlavní navigace

Připlouvá do eurozóny další “černá labuť”?

Jan Čermák

Eurozóna se opět začíná trápit, přičemž na tapetě je Španělsko.

Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Vládní dluhopisy, ale i např. akciový trh země jsou na tom tak mizerně, že i francouzský prezident Sarkózy a italský premiér Monti znervózněli a snaží se na neradostnou španělskou situaci, resp. nákazu upozornit vlastní domácí publikum.

Není pochyb o tom, že Španělsko se nachází ve svízelné situaci, která je dána dlouhodobě schodkovou platební bilancí a deficitními veřejnými financemi. Nicméně podprahová obava, která žene trhy k stále nižším hodnotám aktiv ve zranitelných zemích eurozóny, již možná v současnosti nevyplývá ze strachu, že dané země nebudou schopny dostát svým závazkům, ale z toho, že nebudou ochotny splatit za daných podmínek své dluhy.

Kombinace radikálních úspor a vysoké míry nezaměstnanosti je přímo ideální živnou půdou pro popularizaci extrémních politických proudů. Současný razantní nárůst popularity extrémní levice před francouzskými prezidentskými a řeckými parlamentními volbami (6. května) je něco, co si eurozóna asi nejméně přála, avšak v daném makroekonomickém kontextu se takovému politickému vývoji stěží šlo vyhnout.

V této souvislosti stojí za zmínku to, s čím přichází nejnovější ekonomický výzkum analyzující společenské dopady radikálních odtučňovacích veřejných financí, jež proběhly v Evropě v letech 1919–2008 (Ponticeli -Voth, Austerity and Anarchy…).

Tip Měšec I. fáze daně

Zákon velkých historických čísel ukazuje na to, že v evropských zemích, kde došlo k utažení rozpočtových opasků o více než 2 % HDP za rok, byla společnost v průměru daleko více náchylná k projevům občansko-sociální revolty typu generálních stávek, masových demonstrací, rabování či pokusů o atentát. Zde stojí za zmínku, že všechny země PIGS v současné době takovou odtučňovací kúrou v řádu 2–5% HDP ročně procházejí.

Parafrázujeme-li jednoho z ekonomických guru posledních let N. Taleba – autora bestselleru Černá labuť, pak (západní) Evropa si v posledních zhruba 20ti letech užívala dlouhé období sociálního smíru a politické stability. Naivní pozorovatel by si mohl říci, že tomu tak bude navždy. Ovšem, aby to nebylo jako s tím Talebovým krocanem – ten si také myslel, že každý den dostane svůj příděl krmení, avšak jen poučený řezník věděl, že jednoho dne přijde Díkuvzdání…

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).