Škoda, že jsem se nenarodil o 10 let dříve. To bych po revoluci kradl a kradl a kradl a mohl jsem být dnes miliardářem. Zejména v letech 1990-1992 (-1995) banky rozdávaly desítky ba stovky milionů snad každému, kdo uměl mluvit.
Příběh slečny s tablem si pamatuji. Bylo to celé trapné. Místo, aby policie honila zloděje, vozili se po studentce. Jak to vůbec nakonec dopadlo, ví někdo?
Nedávaly, ale chovaly se velmi naivně, dávaly se velmi snadno podvést a pak nedokázaly nic vymoci zpět. Kromě těch diamatnů si vzpomínám na podvod v KB, ve které si klient vzal postupně několik krátkodobých úvěrů, vše vždy řádně splatil, a když mu banka začala věřit, tak si vzal úvěr asi 9 miliard a zmizel. Podobných případů byly mraky a kdo byl dost drzý, mohl se velmi snadno zabezpečit na celý zbytek života někde v Karibiku.
Studuji učitelství na pedagogické fakultě UK a musím říci, že tento článek považuji za vzor učebního textu pro studenty - snad autor napíše více takových článků a server je vydá. Sám normálně na měšec nechodím, na tento článek mne upozornil k´ámoš z gymplu, co studuje VŠE.