Jako člověk zabývající se mzdami a účetnictvím chválím každou snahu o osvětu směrem k zaměstnancům. Státní správa je v totiž v tomto ohledu na slovo skoupá a já ze své praxe vím, že velká část zaměstnanců má velmi malé vědomosti ohledně zdanění svých mezd. Dovolím si však uvést několik postřehů:
* ne vždy je pohodlný jen zaměstnavatel. Naopak často ze zaměstnanců doslova páčíme doklady prokazující jejich nároky.
* pojem přihlášení k dani užívaný autorem článku je výsledkem pohodlnosti autora. Stačilo prostudovat dva paragrafy zákona o daních z příjmů nebo se poradit s odborníkem, protože každá účetní ví, že zaměstnanec podepisuje PROHLÁŠENÍ K DANI. Zaměstnanec se přihlašuje tak nanejvýš do odborové organizace nebo do šachového kroužku.
* v článku dále postrádám zmínku o povinnosti studenta prokázat zaměstnavateli důležitou skutečnost, a to, že je vůbec studentem. Toto se prokazuje potvrzením školy za příslušný školní rok.
Zdravím
Máte pravdu v tom, že si autor plete "prohlášení" s "přihlášením" k dani z příjmů fyzických osob. Jinak je to článek navýsost potřebný. Také se pohybuji v této branži a tak vím, že pravda je na obou stranách. Většina zaměstnanců (i studentů) skutečně nezná svá práva a povinnosti, ale také své možnosti. Na druhé straně je pro zaměstnavatele skutečně jednodušší zaměstnávat na dohody a platit srážkovou daň. Je to hlavně pohodlnější pro mzdové účetní. Jednoduchá evidence, málo potřebných údajů a v příštím roce jednoduché přehledy za uplynulý rok. Mám zkušenost, že to takto praktikují spíše velké společnosti, než malé firmy.
O potvrzení studia píše autor v předposledním odstavci.
Výhoda danění paušální daní 15% za dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti je vedle zjednodušené administrativy oproti klasickému pracovnímu poměru i finanční - pro zaměstnavatele: k hrubé mzdě je třeba přičíst i zaměstnavatelem odvedené sociální a zdravotním pojištění - což přesáhne vrácenou daň z příjmu studentovi. Alespoň to je můj názor.
Jirka