Ve spotřební elektronice, IT a vůbec celém elektronickém průmyslu probíhá deflace několik posledních desetiletí. Víte, že když si počkáte budete mít počítač, mobil, pračku, ledničku, televizi atd. buď levnější nebo lepší za danou cenu. "Kupodivu" se všechny tyto věci prodávají, protože nikdo nebude věčně čekat lepší počítač nebo mobil, protože by se nikdy nejlepší nabídky nedočkal, ale koupí si to co potřebuje ve chvíli kdy to potřebuje. Takže jak to, že v jednom ohromném sektoru ekonomiky deflace nevadí, ale jako celek by měla být zcela nepřijatelná ?
To je něco trochu jiného. V té spotřební elektronice klesají ceny, ale do jisté míry i kvalita, životnost, atd., takže se zkrátka a dobře obchod pořád.
Jenže v Japonsku nastal stav, kdy byla poptávka opravdu fakticky saturovaná a prodeje většiny produktů klesaly i přes pokles cen, lidé si raději peníze ukládali na zlé časy a tím se problém násobil.
Takovýhle stav najdete pro ten či onen obor skoro všude, i u nás - zkrátka se trh dokáže nasytit, jenže za normálních okolností je to kompenzováno někde jinde a ekonomice jako celku to nijak neškodí (a pořád spíše převládá opačný problém s inflací). Rozdíl v Japonsku je právě v té plošnosti a rozsahu, kdy se ta "deflace" už začne týkat ekonomiky jako celku, ne pouze některých konkrétních oborů - a pak začne být pěkně dusno...