Finanční gramotnost má dvě složky.
1) právní. Čili je nutno pochopit, co je ve smlouvě vlastně napsáno, co je tím myšleno. A co má jaké důsledky. To je pro děti na základní a střední škole velmi obtížné, prakticky nemožné. Mnoho smluv je psáno tak, aby to podstatné bylo zamlženo. Používá se termínů, které znamenají v právní češtině něco jiného, než v obecné češtině. To je (do příští revoluce) neřešitelný problém.
2) matematickou. Tady je bezpodmínečně nutné, aby děti ovládaly (= dobře chápali, rozuměli tomu a uměli s tím pracovat) procenta a trojčlenku. To na základce neumí prakticky nikdo. A na střední škole to před 15 lety uměla na mém gymnáziu řekněme "matematicko-fyzikálně zdatná" menšina. Takže tady je to obtížně řešitelné.
Já mám technické vysokoškolské vzdělání s velkou mírou matematiky, umím počítat diferenciální rovnice i složité integrály, ale přiznám se, že přesný smysl některých rozsáhlých smluv někdy rozklíčovat nedokážu.
Například stavební spořitelny, pojišťovny, banky. Osm stran drobným písmem v několika sloupcích plných různých výluk a odkazů. To lze zkoumat i několik hodin a člověk tam najde mnoho nejednoznačností a nesmyslů, jejichž přesného výkladu se nelze dopátrat. Zaměstnanci příslušných firem rozumí tak desetinu toho, co se podaří pochopit mně. Obyčejné ženské na pobočkách chápou možná setinu a jednoduchou argumentací je lze v klidu přivést k pláči.
Jak chtějí, aby něco takového pochopily děti?
Místo finanční gramotnosti by stačilo rychlé a spravedlivé soudnictví. Když někoho firma podvede, musí soud vždy rozhodnout ve prospěch zákazníka, ať už to byla jeho chyba nebo ne. Zákazník má vždy pravdu a tečka!
Je zvláštní, že v některých oblastech (právo, finance, zdravotnictví,...) se úzce zaměření odborníci vysokoškolsky vzdělávají mnoho let, sami se mezi sebou neshodnou, co je správně, problémy se řeší u soudů v různých instancích s různými výklady a proti tomu stojí běžný občan, jehož oborem je zpravidla něco jiného, který zpravidla nemá vysokoškolské vzdělání v těchto oborech, ale od kterého se čeká, že v nich bude neomylným expertem, který si poradí v každé situaci.
logického uvažování v praktickém životě. A pro pochopení právního významu smluv není matematické vzdělání k ničemu /kromě předpokladu přirozené inteligence vzdělance/. Přes to by výuka základních vědomostí na střední škole v oboru finančnictví byla prospěšná a nevěřím, že by jí studenti nezvládli. Je ovšem nesmysl počítat složený úrok. Stačí vědět, že existuje a co to je. Je třeba zejména osvětlit funkci běžného účtu, směnky a peněžních produktů nepodnikatelské sféry.
Ja se to snazim resit tak, ze do podobnych smluv proste uz z principu nejdu. No a najdou se i banky (popr. byvale kampelicky), u nichz je smlouva celkem jasna, psana desetibodovym pismem a navic me ji vnutili na vikend na precteni domu, nez neco podepisu - pravej opak jinych financnich instituci, z nichz pokud na prvni pozadani nedaji kopii budouci smlouvy + vsech citovanych dokumentu - tak proste pozdravim a honem pryc.