Předpokládám,že syn pomohl otci k sebevraždě z důvodu těžké nemoci a ne z rozmaru otce.Ve článku jsem se to nedozvěděl,nebo jsem to přehlédl.A proto by měla u nás být uzákoněna etanázie!!!Současná medicína není v žádném případě schopna poskytnout umírajícímu člověku důstojný a u třeba rakoviny hlavně bezbolestný odchod ze života i když to odpůrci eutanázie tvrdí,ale to u toho asi nebyli.Potom páchají těžce nemocní umírající,když již nemohou i při podávání tišících prostředků vydržet beznadějné a nesnesitelné utrpení ty sebevraždy svépomocí.Paliativní pomoc a paliativní péče je sice dobrá věc,ale nijak nesníží utrpení umírajícího.
Velmi častou námitkou odpůrců eutanázie je též především nejistota diagnózy,protože se stav umírajícího může změnit a lékař se může mýlit v diagnóze,což je právě u našich lékařů již těměř klasika,takže se asi nic nezmění. :-(
JAKÉKOLIV VĚDOMÉ ODEBRÁNÍ ŽIVOTA JE VŽDY VRAŽDA. Nevědomé odebrání života i v pomoci neomlouvá. Pokud takový žádá o dědictví zavražděného vědomě nebo nevědomě, jeho vina se potvrzuje. Odpovědnost nemizí. Vyšší zákony nelze obelstít. Lidská forma života je posvátná v tom, že v něm musíme nalézt smysl a hlavně cíl života. Trpíme příčinou a následkem. Pokud příčinu obelstíme, příčina se v následku vždy vrací. Následek nelze odstranit, musí se stát to, co se musí stát vlivem vyšších zákonů. Ne iluzorních zvrácených světských. Život je vždy naplánován u všech tvorů. V dočasném těle trpíme 6 způsoby v lůně, zrozením, bojem o přežití, nemocí, stářím až po likvidaci tělesných funkcí vlivem času. Zákon přežití je zákon zabíjení, mamonu.... Zákon žití je, naučit se přiměřeně zabíjet pouze nižší druhy v zájmu přežití a konečného smyslu života. Rozdíl zabití a neubližování tak dostává rozměr vyššího charakteru, v kterém se lidstvo zcela ztrácí. Pokud se člověk neučí celý život jak umírat, a namísto toho se stará aby nezemřel, žil přes linku života, není o moc lepší než nižší druhy života. Žijeme na začátku toho nejhoršího věku a vše, co se vytvořilo předtím, se v tomto čase bude ztrácet. Milost není to, že někomu pomůžeme tím, že budeme souhlasit s jeho koncem. Milost je to, že si své utrpení musíme nést sami, individuálně, a bez dalších následků, které špatnou volbou poté přicházejí pomalu a nečekaně mění stav života.