Já v tom vidím taky další alternativu. Dědici se bouřit mohou a nemusí. Hodně záleží taky na konkrétní výši renty, jestli moc stačit na nějakou pečovatelskou službu, dovz hotového jídla atd v době, kdy důchodce je jinak omezeně soběstačný nebo jestli i přes rentu by musel někdo z dědiců obětovat svůj výdělek a čas a o toho důchodce pečovat. Pak tam není uvedena další věc, důchodce s rentou může žít ve baráčku klidně 20 let i víc, jenže kdo a hlavně za čí peníze se o ten barák bude starat. Co když se důchodce za 5 let rozhodne zrušit vytápení uhlím a pořídí si moderní podlahové vytápění s kvalitním plynovým kondenzačním kotlem nebo tepelným čerpadlem. Je to zásah do bytu a baráku. Kdo to zaplatí, majitel baráku - Hild nebo důchodce, dostanou po umrtí důchodce dědici peníze za zbytkovou cenu toho topení nebo všechno připadne Hildu?
Videl bych to asi tak, ze HILD si s bytem bude delat co uzna za vhodne. Kdyz penzista bude chtit nejakou upravu, tak se bude muset domluvit s majitelem - s HILDem. O udrzbu by se take mel starat HILD - jako majitel(je to v jeho zajmu). Duchodce je ve ''vlastnim byte'' jak v najmu - jen ho nikdo nemuze vyhnat je vecne bremeno :D. A dedicove za byt nedostanou nic. (jen si myslim ze by to tak melo fungovat - pravnik nejsem :))
Dědici se mohou bouřit. A to je tak jediné, co mohou dělat. Když svůj barák prodám, tak prostě nebude existovat žádné dědictví.
A realizaci smluvních podmínek bych nechal na Hildu, je to podnikatelský subjekt. Když Vás bude jejich nabídka zajímat, tak si smlouvy před podpisem přečtete, případně dáte právníkovi k nahlédnutí.