Vlákno názorů k článku Platit škodu musíte i za zvíře, které není vaše od koňák - Je vidět, že pan soudce viděl koně jen...

Je vidět, že pan soudce viděl koně jen z rychlíku. Každé zvíře (i člověk) se může leknout nebo splašit a kdyby měla jezdkyně předpovídat veškeré jeho reakce, neváhala bych ji nazvat věštkyní. Chápu majitele auta, ale v tomto případě bych neviděla chybu v jezdkyni. Případ by se podle mě mohl klidně uzavřít jako nehoda bez cizího zavinění, nebo jak je to v právní řeči…

Kůň se může splašit. Všichni to víme. Ví to i soudce. A má to vědět i ten, kde se rozhodně koně vytáhnout ze stáje. Ten podstupuje riziko, že se kůň splaší a způsobí škodu. A přijde mi tudíž naprosto logické, že když k tomu splašení a škodě dojde, tak je za viníka označen jezdec a on je povinen zaplatit škodu. Proč by to proboha mělo být jinak?
(Mimo situace, kdy koně úmyslně splaší někdo třetí.)

Pitomost to není, ale…
Jak žít v souladu, v krajině kde všechny současné polní cesty se asfaltují a označují (často ani to ne, protože některé úseky takových cest jsou naštěstí stále soukromé) se cedulkou „cyklostezka“, a tudíž se po nich bezohledně prohání mládež na in-line bruslích, mezi nimy se proplétají pejskaři (často s ne malými „pejsky“), maminky s kočárky jezdící zásadně ve dvojstupu, trénující cyklozávodníci jezdící zásadně v třístupu a městští policisté na koních…? Opravdu nevím!
.
Nové cesty se budují jen minimálně, prostě se používají ty staré a méně používané cesty…
Protože v krajině nelze často novou cestu ani vybudovat, je to o lidech. Znám i případy, kteří tvrdí že když je tam značka cyklostezka, tak tam pěší nemají co dělat a pořádají tam závody. Argument, že cesta mezi vesnicemi tama vedene několik století a jiná není a nebude a musí ji používat všichni, zejména místní často nechtějí tato individua slyšet.
Setkal jsem se dokonce i s nesmyslem, kdy městští strážníci si chtěli vynutit opuštění jedné vyasfaltované polní cesty po které lidé vodili koně k plavení. Ti však po upozornění že cesta je zde odjakživa, je soukromá a zatím není součásti cyklostezky přibrzdily. Co se stane až místní zemedělec povolí aby se cesta součástí cyklostezky (s výjimkou pro něj) nechci domyslet.
.
Pak jsou tu pochopitelně stále ještě silnice, z nich byly pěší a ostatní se zvířecími povozy vytlačeni již dávno. Mnohdy je to dnes méně stresující varianta než „polní cesty“.

Není to pitomost. Pokud vím, odjakživa je za zvíře odpovědný chovatel (tzn. ten, kdo ho má právě na starost). A je jedno, jestli je to pes, kůň, had, … Divím se, že nižší soudy nepostupovaly správně hned.

Plně souhlasím.
Také se mi stalo, že se mi jednoho dne splašil z neznámých důvodů kůň, který byl na stejném místě jindy vklidu.
Naštěstí nikoho nezranil, ale zranil se sám, ale stejně mě chtěli dát policisté pokutu za ohrožení bezpečnosti provozu.
Nakonec to zůstalo u dohody..

Plně souhlasíte? Fakt považujete za normální, že když se vám, jakkoliv nezaviněně splaší kůň, že nemusíte platit škodu, kterou způsobí?
To je totiž pointa koňákova příspěvku – aby to skončilo bez zavinění.
Jestli to policie řešila pokutou, nebo domluvou, je úplně jedno. Jestli dohodou s policií myslíte úplatek pro policisty (protože jinak netuším, co by to mělo být), tak to je mi nakonec taky jedno. Podstatné je, kdo bude platit případnou škodu.
A až budete poškozená, tak budete hájit stejná názor? Prostě jeden den přijdete domů a dům tam nebude, jenom ohořelé trosky. Můj nezletilý syn to zapálil. Z neznámých důvodů, dosud byl hodný. Ale já to platit nebudu, protože to ještě nikdy neudělal.

Tak zrovna u nezletilych by to presne takhle dopadlo, skodu by nezaplatil nikdo. To je taky duvod proc neni na trinactilete spratky co vykradaji auta zadny metr, protoze se neda sahnout na rodice.

Nikoliv. Za třináctiletého spratka musí škodu uhradit ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled (což jsou po většinu doby rodiče).
Škoda na vykradených autech se po rodičích vymáhat dá – co se vymůže doopravdy je věc druhá.