Vlákno názorů k článku Penzijní spoření – nutnost, či zbytečnost? od Axl - Zdaleka největším rizikem ve spoření na penzi je...

Zdaleka největším rizikem ve spoření na penzi je stát.
Dávat někam 30 let peníze bez možnosti vystoupení. 30 let doufat, že nedojde k znárodnění fondů, jejich zdanění, znehodnocení inflací, že nedojde ke změně režimu, zrušení fondů, státnímu bankrotu (restrukturalizace, seškrtání dluhopisů), atd... to je nerealistické. Za 30 let se toho může stát mnoho.

Navíc penzijní fondy se principiálně moc neliší od průběžné pyramidové hry prvního pilíře. Ten funguje tak, že (nedobrovolně, z donucení) odevzdáváme část své mzdy a z toho se vyplácejí současní penzisté. A doufáme, že i za 30 let to bude fungovat stejně. Že penzistů nebude moc a pracujících (v soukromé sféře) málo. Že mladí systém hromadně neodmítnou. Že stát stále bude mít sílu je do systému násilím nanutit a že oni si to nechají líbit. Já bych na to tedy dobrovolně nevsázel...

A 3.pilíř vypadá podobně, protože velká část prostředků se investuje do dluhopisů. A jejich splatitelnost také závisí na tom, že na to stát bude mít (že jeho dluhy do té doby nepřekročí únosnou mez - čemuž nevěřím), že na daně bude vydělávat dostatek lidí, že stát stále bude mít sílu produktivním zkonfiskovat podstatnou část výdělku a že si to tito nechají líbit (a nevzbouří se, neodejdou do šedé ekonomiky, do daňového ráje, nebo neodejdou úplně - někam, kde stát tolik nekrade, nebo rezignují a zaměstnají se na pohodlném státním místě a tak daně nebudou platit, naopak z nich budou žít).

1. i 3. pilíř je extrémně závislý na státu, na politické situaci, právním klimatu a ekonomické prosperitě ČR. Kdo na to chce vsázet, jeho problém.

Za 20 let zde bude hromada penzistů, kteří si buď nenaspořili, nebo naspořili málo, nebo naspořili dost, ale požrala jim to inflace. Tito penzisté budou stále mít volební právo a k tomu pocit, že si "zaslouží" slušnou penzi a důstojný život. Státe, ber, kde ber! A pro nás ostatní z toho plyne, že stát bude brát a to tam, kde bude vědět, že něco je. Schovat se před ním nebude jednoduché.

Druhá věc je, že většina těch, kteří 1. a 3. pilíři nevěří, to řeší převážně investicemi do nemovitostí. Ale kdo v nich bude za 20 let bydlet a platit nájem, když půlka národa budou velmi chudí penzisté, kteří se budou muset tak ve čtyřech složit na jednu garsonku, aby to vůbec utáhli a 3 byty tak uvolní na trh?
Navíc nemovitost je opět majetek, o kterém stát ví (katastr) a tudíž si k jejich majtelům bude pro chybějící peníze chodit (daně z nemovitostí porostou).

Můj recept? Diverzifikace! Nespoléhat na to, že v ČR bude za 20-30 let dobře. Zahraniční akcie, přes zahraniční brokery (aby vám stát nemohl hrabat v peněžence). A zlato, stříbro, či jiné formy majetku, které lze vlastnit anonymně, převážet, zpeněžit jinde.

Pak vám budoucí nejistá prosperita ČR konečně bude volná a když zde dojde k problémům, budete "odsouzeni" penzi prožít třeba někde v teple na pláži :-(

Za 30 let tu sice bude hromada penzistů, ale daleko větší hromada našich barevných spoluobčanů, kteří celý život nepracovali, protože jsou údajně při příjmání do práce dyškrymynovaný.ˇJen náš systém jim umožňuje prožít celý život bez práce a nasekat přitom hromadu děcek, která ovšem taky živí stát, protože přece máme demokracii a musíme začleňovat i toho, kdo na nějaké začlenění zvysoka kálí.

No ať to bude tak, nebo tak, stát zůstává nejvyšším rizikem a jedinou šancí je být na něm (i v oblasti zabezpečení na stáří) maximálně nezávislý.

Stát, který umožňuje, aby někdo, kdo se práce celý život štítil měl k dispozici víc, než ten, kdo se celý život dřel a zničil si zdraví, není normální. Kdysi se říkalo: Kdo nepracuje, ať nejí. Jenže tehdy byla práce pro každého.