Hlavní navigace

Penze: Jsou vaše úspory hrbaté?

3. 11. 2010
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Teorie, minulá i stále aktuálnější, hovoří o potřebě člověka zabezpečovat se v průběhu života na stáří. Problém je, že se často zapomíná na to, že v praxi na úspory nemusí být.

Jak procházíme životem, šetříme, někdy si i půjčujeme, snažíme se hospodařit. Abychom přežili ve stáří, chováme se podle hypotézy životního cyklu, v mládí a středním věku šetříme, abychom ve stáří přežili. Abychom byli zajištěni na stáří, naše úspory by měly být hrbaté.

Když myslíme na zadní kolečka

Život je cyklus. Podobně jako je jaro vystřídáno létem a podzim zimou, po mládí následuje střední věk a životní cyklus končí obdobím penzijního věku. Mladí lidé typicky spotřebovávají více, než kolik vydělávají, ve středním věku pak typicky dochází k tomu, že příjem přesahuje spotřebu, a naopak v penzijním věku jsou spíše čerpány úspory. Jsem-li dnes ve středním věku, je pravděpodobné, že myslím na zadní kolečka a odkládám si něco stranou. V praxi to pak může vypadat třeba tak, že budu deset procent svého příjmu dlouhodobě investovat.

Ekonom Franco Modigliani (1918 – 2003) ve své teorii životního cyklu v roce 1954 vyslovil domněnku o tom, že se spotřeba lidí nemění podle jeho aktuálního příjmu. Co si pod tím představit, si vysvětleme na příkladu. Pokud si třeba dnes vydělávám málo, ale předpokládám, že po dokončení studia budu mít lepší výdělky, třeba se i zadlužím (mám záporné úspory). V takové situaci dnes spotřebovávám to, na co si vydělám teprve v budoucnu. Díky půjčce jsem vyrovnal svou spotřebu v čase.

Lidé podle hypotézy životního cyklu nepřizpůsobují svou spotřebu krátkodobým a střednědobým výkyvům příjmů, ale svému očekávání přizpůsobují své úspory. Když se mi právě dnes daří a vydělávám více, pak je pravděpodobné, že jako rozumný hospodář odkládám přebytky stranou a vytvářím si polštář a rezervu na horší časy. Platí-li hypotéza životního cyklu, pak tedy platí i to, že v době vysokých příjmů člověk v očekávání jejich poklesu spoří a část ukládá jako rezervu. Naopak v období nižších příjmů se v očekávání jejich budoucího zvýšení člověk i zadluží.

V průběhu životního cyklu člověka dochází ke kolísání příjmů i potřeb a rozumný, racionální spotřebitel své celoživotní zdroje dělí na svou celoživotní spotřebu. Tato myšlenka teorie spoření podle životního cyklu předpokládá, že lidé se snaží předvídat budoucí příjmy, čemuž také v průběhu života přizpůsobují svou spotřebu i své úspory.

Důchodová reforma zachrání erár, vaší peněžence neuleví

Osvěžte si paměť a podívejte se na závěry druhé Bezděkovy komise, které mají být předlohou skutečné reformy důchodového systému.

Hrbaté úspory a bohatství

V souvislosti s tím, jak v průběhu života utrácíme své peníze, přišel v roce 1957 Milton Friedman (1912  – 2006) s představou tzv. permanentního důchodu (příjmu). Podle této představy změní člověk spotřebu jen tehdy, když se domnívá, že jeho příjem poklesl nebo vzrostl trvale. Tak třeba když v práci dostanu mimořádnou odměnu, nedomnívám se, že mi můj příjem vzrostl trvale, a také nezačnu trvale utrácet a spotřebovávat více. Friedman svým pojmem permanentního důchodu (příjmu) razil představu, že lidé mění své utrácení a spotřebu pouze na takové změny příjmů, které považují za trvalé (permanentní).

Permanentní příjem člověka je pak dlouhodobě očekávaný, závisí na jeho bohatství a na očekávaných pracovních příležitostech. Pokud tato hypotéza platí, spotřeba není předurčena běžným důchodem, ale normálním neboli permanentním důchodem.

Anglický ekonom Roy Harrod (1900 – 1978) přišel v roce 1948 s představou „hrbatých úspor“ (hump savings). Pokud by byla vykreslena křivka, zachycující objem majetku vlastněného člověkem, bylo by pro tuto křivku typické, že na ní bude existovat hrb. V průběhu mládí a středního věku bude vlastněný majetek typicky narůstat s tím, jak člověk vytváří rezervu na důchodový věk a stáří. V pozdějším věku bude naopak docházet k poklesu – bohatství bude hrbaté. Bohatství jednotlivce pak podle této představy dosahuje typicky vrcholu (hrbu) ve věku okolo 60 až 65 let věku, a následně má tendenci klesat.

Podle těchto představ bych tedy měl (pokud jsem průměrný jednotlivec) v okamžiku nástupu do penze kladné úspory a uspořené prostředky bych měl mít v portfoliu majetku, který mi pomůže přežít další část života. Část úspor je vytvářena pro financování života v již neproduktivním období, zbývající část pak tvoří pozůstalost. Čtěte také: Podmínky nároku na důchod se zpřísňují, dotknou se všech

Když je nutné financovat důchodek

Po období plodného a produktivního života následuje období penzijního věku. Od bodu maxima bohatství v cca 65 letech zbývá do konce života ještě období, které je nutné ekonomicky překlenout a profinancovat. Teorie hrbatých úspor říká, že lidé konci pracovního života čerpají z toho, co v produktivní etapě života vytvořili, jejich kladné úspory se mění na úspory záporné.

Tak jak jsou jejich úspory čerpány a spotřebovávány, hodnota jejich majetku postupně klesá. Americký senior, závislý v důchodovém věku na svých úsporách a svém majetku, tak každý měsíc potřebuje zaplatit složenky, nakoupit jídlo a vše potřebné k uspokojení svých potřeb. Každý měsíc po zaplacení účtů o něco málo poklesnou jeho úspory. Pohledy teoretiků, které se tímto zabývají, pak říkají, že tato hodnota se s blížícím okamžikem úmrtí blíží k nule. Většina za života nashromážděného bohatství není kvůli tomu následně odkazována jako pozůstalost.

Takové je vnímání života seniora je v zemích, kde neexistují pilíře státního důchodového zabezpečení, které po odchodu do důchodu slibují zajištění příjmů. Existence systému státního sociálního zabezpečení snižuje potřebu soukromé akumulace pro financování penzijního období, lidé se spoléhají na stát. Lidé si zvykli, že by nad těmito otázkami měli přemýšlet, rozšířenou představou je „vždyť si platím na důchod,“ a je povinností státu mi zajistit důstojné stáří. Stát si vynutil úspory (ať už formou platby sociálního pojištění nebo „sociální“ daně), a sliboval sociální jistoty. Problémem mnoha dnešních států je, že hrbaté úspory, které by měli lidé mít v portfoliích svého majetku, leží na bedrech zadluženého státu.

Spotřeba a úspory jsou nutně spojeny s demografickým vývojem. Pokud množství obyvatelstva roste, pak mladší domácnosti ve fázi akumulace bohatství představují větší část obyvatelstva a lidé v penzijním věku se svými zápornými úsporami menší část obyvatelstva. Je-li ekonomika stabilní, pak kladné úspory „mladších“ dokáží profinancovat záporné úspory „starších“. V ekonomice, kde je populace nebo produktivita rostoucí, jsou hrbaté úspory kladné. Když začne podíl produktivních v populaci klesat, a k tomu ještě se zastaví růst produktivity, rovnováha se poruší. Příkladem může být Japonsko, kde počet seniorů narůstá a spořivost japonských domácností klesá s tím, jak jsou tyto úspory používány pro financování života v penzi. Čtěte také: Důchod je jen na nás, stát se o své občany už nepostará. Nemá na to peníze

Lidé nejsou stroje a na zadní kolečka nemyslí

Výše probírané hypotézy jsou v protikladu k domněnce, že aktuální spotřeba závisí na aktuálním příjmu. Mnoho lidí žije od výplaty k výplatě, hospodaření nejedné domácnosti vypadá tak, že s nadějí čeká na výplatní datum.

skoleni_15_4

Ne každý dokáže vytvořit rezervy (úspory), které mohou být nápomocné pro překlenutí těžkých období a potřeb ve stáří. Všechny výše probírané domněnky předpokládají, že člověk uvažuje jako naprogramovaný stroj, který dokáže mít vše rozplánováno. Jenže lidé jsou jenom lidé, chovají se tak, jak se chovají a racionální, promyšlené chování spotřebitele jde stranou. Vždyť je tak snadné je podlehnout kouzlu rychlých peněz a snadných půjček a dosáhnout „záporných úspor“, vytvářet dluhy. A tak i když domácnosti teoreticky usilují na dlouhodobé vyrovnání spotřeby, mohou být krátkozraké na to, aby si vytvořily dostatečné rezervy.

Soudobá rétorika volá po tom, aby si lidé spořili, nežili nad svými možnostmi a vytvářeli si rezervy. Říká se, že každý by si měl nahromadit svou zásobu bohatství, aby ji mohl později spotřebovávat. Jenže z čeho mají takovou zásobu vytvářet ti, kteří berou deset tisíc měsíčně, a jsou rádi, že vůbec nějak přežívají?

Jak se připravujete na důchod? (lze volit více možností)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).