Finanční arbitr před časem rozhodoval 2 spory týkající se peněžních transakcí, prostřednictvím kterých třetí osoby připravily stěžovatele o peníze. Podle poškozených za přispění bank, které jejich finance dostatečně neochránily. Například je včas neinformovaly o tom, že se na daných účtech děje něco podezřelého.
U finančního arbitra se proto domáhali toho, aby jim banka peníze, o které během těchto transakcí přišli, nahradila. Takovou možnost připouští zákon o platebním styku, který ovšem neklade nároky jen na finanční instituce, ale i na jejich klienty. O jaké nároky jde, dobře ilustrují právě zmíněné spory.
Kdy se můžete obrátit na finančního arbitra?
Finanční arbitr funguje jako mimosoudní orgán, který má ze zákona pravomoc rozhodovat některé spory na finančním trhu. Obracet byste se na něj ale měli teprve poté, co jste váš problém neúspěšně řešili s danou finanční institucí. Více v článku: Řešíte spor s bankou či pojišťovnou? Poradíme, kde hledat zastání
Případ první: Výběry z bankomatu týden po smrti
V prvním z případů se na finančního arbitra obrátil muž kvůli sporným transakcím na účtu jeho otce. Šlo o následující: mužův otec zemřel 2. ledna 2022, ve dnech před smrtí přitom došlo k rychlému zhoršení jeho zdravotního stavu, které ho upoutalo na lůžko a následně vedlo k hospitalizaci.
Přesto v období od 25. 12. 2021 do 11. 1. 2022, tedy i po jeho smrti, proběhlo několik výběrů hotovosti jeho platební kartou. Celkem tak z účtu zemřelého zmizelo 255 tis. Kč. Koncem ledna pak ČSSZ informovala banku o smrti klienta a ta jeho účet zablokovala.
Jak v rámci šetření uvedl syn – v období před smrtí o otce pečovala sousedka a také sestra zemřelého a její rodina. Právě někdo z nich mohl podle muže vzít otci kartu a vybírat s ní z bankomatu. Z pohledu muže tak došlo ke zneužití, respektive odcizení otcovy platební karty, na základě čehož pak proběhlo celkem 17 výběrů z bankomatu.
Současně si podle něj měla banka všimnout toho, že šlo – vzhledem k četnosti a změně místa výběrů – o podezřelý pohyb na účtu. Výběry byly zcela v rozporu a typickým chováním zůstavitele, resp. byly zcela v rozporu s jeho běžným užíváním účtu. Zůstavitel VŽDY vybíral pouze částku 10.000 Kč, v intervalu 1×/měsíc, a to v bankomatu u obchodního domu…Všechny výběry byly provedeny jednak v jiném bankomatu, druhak ve vyšší částce a mnohem vyšší frekvenci. Bance měl být takový způsob nakládání s prostředky na účtu podezřelý a měla na to Zůstavitele upozornit,
argumentoval syn zemřelého (zůstavitele) v nálezu finančního arbitra.
Banka vs. klient. Za kým jde odpovědnost?
Podle zákona o platebním styku lze transakci považovat za autorizovanou, jestliže k ní dal majitel účtu nebo karty souhlas. V opačném případě jde o neautorizovanou transakci.
Za neautorizovanou transakci obecně odpovídá banka, vedle toho ale zákon stanovuje pro nenahlášené neautorizované transakce spoluúčast klienta ve výši 50 EUR. To v praxi znamená, že banka hradí škodu vzniklou nad tuto částku.
Jiná situace nastane jestliže takovou transakci nahlásíte, ale peníze poté stejně odejdou. Pak se spoluúčast ruší a ztráta z transakce jde plně za bankou.
Vedle toho ale zákon určitou míru odpovědnosti přenáší také přímo na klienty finančních institucí. Krom toho, že je potřeba platební prostředky vždy používat v souladu s rámcovou smlouvou, máte také povinnost přijmout přiměřená opatření na jejich ochranu. S tím souvisí například i to, že jakoukoli ztrátu, odcizení nebo zneužití bance bez zbytečného odkladu nahlásíte.
Když tuto povinnost úmyslně, nebo z hrubé nedbalosti porušíte, jde odpovědnost za ztrátu z neautorizované transakce za vámi.
PIN i limit? Hrubá nedbalost
Právě za hrubou nedbalost banka označila i výběry z bankomatu ve výše uvedeném případě. A to zejména proto, že všechny výběry proběhly se zadáním PINu, který byl navíc vždy správně zadaný už na první pokus. Daná osoba tedy musela PIN znát, čímž zemřelý porušil povinnost chránit své bezpečnostní údaje a nikomu je nesdělovat, respektive neumožnit k nim někomu dalšímu přístup.
Ke stejnému závěru došel i finanční arbitr. Podle arbitra mohla třetí osoba vzít muži kartu, PIN už ale musela získat s jeho přičiněním. Z šetření vyplynulo, že muž měl stejný PIN už od založení účtu, neměnil se ani s koncem platnosti karty a zasláním nové. Člověk, který vybíral peníze tedy pravděpodobně nemohl v bytě zemřelého najít například dopis, kde by byl PIN uvedený.
Zároveň neměl muž aktivovaný internetbanking, nemohlo tedy dojít k tomu, že by si někdo v jeho internetovém bankovnictví PIN bez jeho vědomí zobrazil.
S největší pravděpodobností tedy musel danému člověk říct PIN přímo majitel karty. Tomu podle arbitra napovídalo i to, že daná osoba v jeden den vždy vybrala maximálně 15 tis. Kč, což byl transakční limit karty. O limitu tedy daný člověk musel vědět, což patrně nešlo jinak, než že mu o tom majitel karty řekl.
Argumenty, dle kterých měla být bance podezřelá četnost výběrů, nebo to, že se výběry odehrály z jiného bankomatu, pak banka vyvrátila s tím, že muž v minulosti zdaleka nevybíral pouze 1× měsíčně. Pokud jde o jiné místo výběru – změnu v rámci jednoho města banka logicky nemůže vyhodnocovat jako podezřelou.
Finanční arbitr tedy mužův nárok na úhradu sporných transakcí bankou zamítl.
Případ druhý: Muž z účtu manželky postupně odčerpal skoro 13 mil. Kč
V druhém případě se na finančního arbitra obrátila žena, které dnes již bývalý manžel v letech 2015 až 2020 vyvedl z účtu 12,6 mil. Kč. Podle ženy se tak dělo bez jejího vědomí či souhlasu.
Žena v rámci šetření tvrdila, že o tom, že jí přes účet prošla a zmizela tak horentní suma nevěděla, jelikož platila pouze kartou a vybírala hotovost, na internetbanking nechodila. Mobilní bankovnictví ovládal její manžel.
On tvrdil, že má také Air Bank a má náhledový přístup a že v mojí bance je chyba, že to nejde přihlásit na můj účet. Že banka tedy vše nastavila na něho, aby nám účet fungoval. Manžel tvrdil, že banka má poruchu a musí to být na jeho bankovnictví a jeho účet propojeno, aby to mohlo fungovat. Vůbec jsem neměla tušení proč to tak je a kdo to tak udělal, vysvětlil mi, že banka,
uvádí žena v nálezu finančního arbitra.
Podezřelé pohyby na účtu odhalila až během rozvodového řízení na podzim 2020. Zjistila také, že manžel nechal bez jejího vědomí vydat další platební kartu.
Podle ženy banka pochybila, jelikož jí neinformovala o tom, že její účet ovládá někdo další, z jiného telefonního čísla, než jaké zadávala při sjednávání účtu. Transakce provedené bývalým manželem tedy považovala za neautorizované a proto se domáhala vrácení částek ze strany banky.
Neoprávněnou transakci musíte nahlásit maximálně do 13 měsíců
Zákon o platební styku přiznává klientům bank a dalších institucí právo požadovat nápravu neautorizované transakce. Vždy je ale třeba, abyste banku o takové transakci informovali bez zbytečného odkladu a zároveň nejpozději do 13 měsíců ode dne, kdy daná platba odešla z vašeho účtu.
Jestliže lhůtu nedodržíte, právo na nápravu vám soudy a další orgány nepřiznají. Což se stalo i v tomto případě – transakce probíhaly od roku 2015 až do léta 2020. Žena je ale jako neautorizované reklamovala až na podzim 2021.
I kdyby ale k ohlášení neautorizovaných plateb došlo dřív, v tomto konkrétním případě by žena patrně neuspěla – nezvládla by obájit, že o transakcích nevěděla, respektive nemohla vědět.
Měla totiž aktivované internetové bankovnictví, kam jí každý měsíc chodil výpis z účtu. To, že bude kontrolovat správnost vúčtování a případnou nesrovnalost neprodleně oznámí, přitom potvrdila odsouhlasením obchodních podmínek.
Povinnost výpisy z účtu kontrolovat, aby bylo možné neautorizované transakce včas hlásit, nadto podle arbitra nepřímo plyne také ze zákona o platebním styku.
Jak navíc banka na základě záznamů telefonického hovoru ženy s call centrem banky doložila, žena věděla přinejmenším o tom, že má její muž na účet přístup. V jednom z hovorů týkajících se toho, že jí nejde zprovoznit mobilní aplikace, například říká, že potvrzovací kódy chodí manželovi a ona mu kvůli tomu musí vždy volat. Pokud lze platební transakce provedené touto třetí osobou vůbec považovat za neautorizované, nesl by Navrhovatel ztrátu z nich v takovém případě sám, neboť vědomé předání platebních prostředků třetí osobě k provádění platebních transakcí nelze vyhodnotit jinak, než že došlo z hrubé nedbalosti k porušení povinnosti přijmout veškerá přiměřená opatření na ochranu osobních bezpečnostních prvků těchto platebních prostředků,
stojí v rozhodnutí finančního arbitra.
Proto arbitr nárok na vrácení sporných částek zamítl.
ČLÁNKY DO MAILU