Při pohledu do eurozóny se zdá, že je v mnoha koutech veselo. Nálada ve Španělském průmyslu je nejlepší za posledních 47 měsíců a tamní vláda údajně zvažuje zvýšení odhadu pro růst na tento rok do rozmezí 1–1,5 %. Trochu rozpačitější dojem má ale člověk při pohledu na evropský trh práce.
Většina periferií sice již výrazně snížila svoji závislost na zahraničních penězích (deficity BÚ jsou plus mínus vyrovnané) a na mnoha místech po dlouhé době uvidíme ekonomiky růst, trh práce ale ještě jen tak zlepšení nepocítí. V Itálii nezaměstnanost v únoru ještě dál rostla a vyšplhala se na historická maxima na 13 %.Ten samý příběh zažívá Francie, kde jsou nová historická maxima na 10,4 %. Ve Španělsku a v Portugalsku je sice nezaměstnanost za svým vrcholem, klesá ale velice pomalu a z nepříjemně vysokých úrovní (25,6 % a 15,3 %). Zajímavé bude sledovat, jak v tomto světle budou Paříž a Madrid hrát s Bruselem a Berlínem partii o další snižování deficitů veřejných financí. Obě země se zavázaly ke snížení deficitů pod 3 % HDP do roku 2015. Především Paříž ale začíná mít strach, že další úsporné kroky mohou podlomit nohy křehkému oživení. Přitom nemá moc prostoru pro další zvyšování daní a francouzská vláda pravděpodobně bude tlačená Bruselem do seškrtání výdajů v řádech desítek miliard eur.